Noční můra v Elm Street vycházela ze skutečného případu podivných úmrtí. Vraždil Freddie doopravdy?

Cravenova kariéra po úspěchu hororů Poslední dům nalevo (1972) a Hory mají oči (1977) trochu stagnovala, což se změnilo ve chvíli, kdy si tvůrce začátkem 80. let přečetl článek v novinách Los Angeles Times. Pojednával o kambodžské rodině, která před hrůzostrašným režimem Rudých Khmerů prchla do Spojených států, čímž však její trable neskončily. Syna z této rodiny totiž i po útěku provázely děsivé noční můry, v nichž ho něco pronásledovalo, a on kvůli tomu celé dny odmítal spát. Když nakonec usnul, rodiče jej slyšeli křičet ze spánku a vzápětí mladík záhadně zemřel.

Nebyl přitom jediným asijským uprchlíkem, kdo tímto způsobem zesnul uprostřed spánku. Později lékaři tento fenomén dokonce nazvali jako „syndrom asijských smrtí“ a jeho obětí se většinou stávali mladí muži z etnika Hmongů, obývajícího jihovýchodní Asii. Nejednalo se přitom pouze o běžence z Kambodži, nýbrž z velké míry i ze sousedního Laosu. Odtud totiž pocházely desítky tisíc Hmongů, kteří se přidali na stranu Spojených států během vietnamské války. Po jejím konci se však roku 1975 i z Laosu stala komunistická země a tito bývalí vojáci byli považováni za kolaboranty; nezbylo jim tedy než prchnout za oceán.

Cravena zároveň zaujalo, že novinové články informující o těchto podivných úmrtí nezmiňovaly jakékoli propojení těchto případů, vždy o nich referovaly jako o ojedinělých událostech. Článek z roku 1981, který filmaře primárně inspiroval, prostě jen suše konstatoval úmrtí již čtvrtého muže z etnika Hmongů v posledních devíti měsících a třináctý takto zaznamenaný případ od roku 1978. K popsání fenoménu a jeho pravděpodobného původu v zástavě srdce došlo až později – Cravena však fascinovala představa, že by spolu úmrtí mohla souviset.

Nápaditý filmař dále vycházel i ze svých vlastních zkušeností. Vzpomněl si, jak ho v dětství bezdůvodně vystrašil starší pobuda, který se procházel kolem domu Cravenovy rodiny, a prvky jeho vzezření zakomponoval do charakteristického oděvu Freddyho Kruegera. A ani jeho jméno není náhodné. Cravena jako malého chlapce totiž šikanoval vrstevník jménem Fred Kruger.

Ze zpětného pohledu také šlo o průkopnické ztvárnění myšlenky „stranger danger“, tedy že každý neznámý člověk může pro dítě či dospívající značit možné nebezpečí. V 80. letech ještě obavy ze sexuálních násilníků toulajících se po předměstí nebyly mezi Američany tak běžné jak dnes, a tak postava Freddyho zhmotňovala určité nevyslovené strachy a rizika, před nimiž chtěli rodiče své děti varovat. Jako každý správný horor tedy Noční můra v Elm Street tyto hluboce zakořeněné, do běžné mluvy těžko převoditelné obavy tematizovala, čímž se nesmazatelně zapsala do žánrového kánonu.

Podívejte se také na náš žebříček nejlepších hororů.

Zdroje: ScreenRant, Wikipedia, History.com, Los Angeles Times