Mojmír Sedláček

Vzestup a pád streamovacích platforem – na toto téma se každý měsíc můžete dočíst docela protichůdné analýzy. Podle některých trh s obsahem na streamu stále roste a optimalizuje se, jiné studie a zamyšlení naproti tomu hovoří o úpadku kvality a divácké únavě. Samozřejmě až s odstupem času budeme moci to, co teď zažíváme, smysluplně charakterizovat, určitý fenomén však můžeme popsat už teď – totiž předčasné a pro leckoho překvapivé konce seriálů, jimž jejich domovské platformy už nedovolí pokračovat.

Rok 1994 byl pro tehdy devětadvacetiletého Jana Svěráka skutečně nabitý. Nejdříve v březnu uvedl tehdy nejdražší český film Akumulátor 1, nápaditou satiru na hollywoodské blockbustery, a o půl roku později představil její protipól – rychle a levně natočenou i sestříhanou road movie s nulovými komerčními ambicemi, odrážející nespoutanost mládí a hravost filmaře překypujícího tvořivou energií. Do dějin tuzemské kinematografie se zapsala obě díla, a protože jsme si třicetileté výročí Akumulátoru 1 už připomínali, dnes je čas znovu se podívat na Jízdu.

Už za měsíc budeme moci vyrazit na After Party, avšak trochu vážnějšího rázu, než je většina z nás zvyklá. Očekávaný tuzemský titul totiž patří mezi nejnadějnější debuty posledních let. Světovou premiéru si odbyl před pár týdny na věhlasném festivalu v Benátkách, což pro naše hrané celovečerní snímky rozhodně není standardem.

Nedávno jsme představili jednu z letošních vánočních pohádek, která si esteticky i příběhově bere hodně z popularity Harryho Pottera. Kouzlit se však nebude jen na obrazovkách České televize během Vánoc, ale už o měsíc dříve, kdy do kin vstoupí rodinná fantasy Čaroděj Kajtek o sotva pubertálním chlapci obdařeném magickými schopnostmi.

Distribuční společnost Falcon připodobňuje novinku, kterou uvidíme už za dva měsíce, ke známým rodinným snímkům jako S tebou mě baví svět, Jak dostat tatínka do polepšovny či novějším Špuntům na vodě. Léto s Evženem by se tedy nemělo zařadit do proudu romantických, či spíše lifestylových komedií, nýbrž chce laskavým humorem potěšit celou rodinu.

Mohlo by se zdát, že Christopher Nolan si konečně bude chtít trochu odpočinout – vždyť loni získal vytouženého Oscara (respektive rovnou dva) díky Oppenheimerovi, oceněnému za nejlepší režii i jako nejlepší film. Jeden z nejpopulárnějších filmařů současnosti si však oddechnout nehodlá a už za dva roky nás zavede do dalšího ze svých opěvovaných světů.

„Miluju tě,“ dojemně vyhrkne princezna Leia (Carrie Fisher) ve chvíli, kdy její životní lásku Hana Sola (Harrison Ford) čeká zmrazení v karbonitu. „Já vím,“ suše odvětí neukočírovatelný hejsek a tato bez přehánění ikonická hláška se od té chvíle, tedy od jara roku 1980, stává nezapomenutelnou součástí popkultury. Za zmínku však stojí, že s tímto nápadem nepřišel ani George Lucas, ani scenáristé páté epizody Hvězdných válek Lawrence Kasdan a Leigh Brackett, nýbrž samotný Ford.

Do kin zanedlouho vtrhne snímek, který si na svou premiéru musel počkat nečekaně dlouho. Svébytně pojatý dokument Králové Šumavy totiž měl premiéru už na jihlavském festivalu dokumentárních filmů na podzim roku 2019, kde získal cenu studentské poroty. Jeho distribuci do kin však zabránila covidová pandemie, a tak tvůrci s uvedením počkali na stoleté výročí protagonisty.

„Neexistuje takový život, který by aspoň na okamžik nebyl nesmrtelný.“ Nadějeplná slova polské básnířky Wisławy Szymborské nás uvádějí do stejnou měrou trudného i vitálního příběhu ovdovělé překladatelky a tlumočnice Petry, jíž se krátce po čtyřicítce nečekaně zhroutil svět. Musí se smířit s tím, s čím se smířit nejde, a zároveň fungovat nejen pro svou dospívající dceru, ale i pro neustále bdělé strážce byrokratických pořádků. Do kin vstupuje Rok vdovy, jeden z nejlepších českých filmů posledních let.

V roce 2000 vyšel knižně první Deník princezny (The Princess Diaries) a teenagerská romance se okamžitě stala bestsellerem. Už o rok později spatřila světlo světa filmová adaptace, která se stala nečekaným komerčním hitem a nakopla kariéru tehdy devatenáctileté Anne Hathaway. Přestože následovalo dalších jedenáct knih (některé dokonce i ve více svazcích), zpracování do filmové podoby se dočkala už jen jedna. I dvojka z roku 2004 v kinech bodovala, zdálo se však, že tím trampoty Mii Thermopolis končí. Fanoušci se však mohou radovat.

Profese režiséra a scenáristy bývají často provázány, vždyť za velkým množstvím současné české tvorby stojí jeden autor, který dílo napíše a následně jej i zrežíruje. Těžko říct, jak v tomto ohledu vypadají data z naší republiky, o situaci v zámoří ale něco říct můžeme – a dokonce existuje i odpověď na otázku, zdali tito solitérní autoři nakonec dělají lepší filmy, než když jsou role režisérů a scenáristů oddělené.

Cože, další hudební biografie? Není toho po všech filmech jako Back to Black, Bob Marley: One Love, Maestro, Elvis, Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody či chystaných projektech o Michaelu Jacksonovi, Bee Gees, Bobu Dylanovi nebo The Beatles už přece jenom trochu moc? Zdá se, že ne, a předcovidový megaúspěch Bohemian Rhapsody stále motivuje další a další filmaře. V případě blížícího se snímku Better Man však budeme svědky minimálně jednoho velmi nečekaného tvůrčího rozhodnutí.

„Všichni se chtějí bavit, ale co se taky zamyslet?“ zaznívá nedlouho po začátku Velkého pána, loutkového dobrodružství navazujícího na devět let starého Malého pána. Ten představoval ojedinělý úkaz především v tom, že na rozdíl třeba od Svěrákovy pohádky Kuky se vrací (2010) nevyužil možnost digitálního odstranění šňůrek a vodících drátů u loutek, což ale nakonec spíše podtrhlo specificky fantaskní atmosféru celého díla. Povedlo se kouzlo zopakovat i u dlouho chystaného pokračování, které publiku troufale nabízí podněty k přemýšlení?

Televize Nova se snaží svou streamovací službu Voyo zatraktivnit tím, že leckteré projekty vznikají výhradně pro ni a do lineárního vysílání se jen tak nedostanou. Už od roku 2021, kdy se na platformě exkluzivně objevily nové díly Ordinace v růžové zahradě 2, tak vznikají některé seriály pouze pro online, a to obvykle pod hlavičkou Voyo Originál či Voyo Speciál. Nyní nás však čeká již druhá výjimka.

Příští rok se bude zase pít. V jihomoravském Mikulově totiž před pár dny skončilo natáčení nového českého filmu Pod parou, který je remakem (či přesněji řečeno adaptací) dánské oscarovky Chlast (Druk). Namísto mužů se však bude lihovinám oddávat kvartet žen, což slibuje poněkud odlišný pohled na problematiku alkoholové závislosti oproti originálu. A vzhledem k tuzemské popularitě nedávného hitu Zápisník alkoholičky lze čekat, že od 18. září 2025, na kdy je premiéra novinky plánovaná, bude opět většina národa pod parou.