Alois Švehlík

Alois Švehlík byl český herec. Narodil se v roce 1939 a k herectví tíhl od dětství, byl členem ochotnického divadla. Po maturitě na Střední průmyslové strojní v Chrudimi nastoupil na povinnou vojenskou službu a poté pracoval v továrně. Následně se přihlásil na DAMU a přestože u přijímacích zkoušek neuspěl, získal v roce 1962 angažmá v Západočeském divadle v Klatovech Po působení v dalších oblastních divadlech jako v Olomouci, Mostě a Liberci se v roce 1974 přesunul do Prahy do Městských divadel Pražských a od roku 1988 je členem souboru Národního divadla. A od roku 2004 vyučuje na DAMU činoherní herectví. V roce 2005 byl za svůj výkon ve hře Z cizoty nominován na Cenu Alfréda Radoka a na Cenu Thálie. V roce 2021 Cenu Thálie obdržel za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Televizní a filmová kariéra Aloise Švehlíka

Jelikož dlouho působil Alois Švehlík mimo Prahu, filmaři si ho nevšímali a nabídky od nich začal dostávat, až po přestěhování do hlavního města, tedy od poloviny 70. let. Mezi projekty, které v této době natočil patří například válečné drama Sokolovo (1974), seriál Nepokojná láska (1975), rodinné sci-fi Odysseus a hvězdy (1976), drama Dým bramborové natě (1976) nebo drama Mladý muž a bílá velryba (1978). V biografickém dramatu Romaneto (1980) se ujal postavy Stankovského, v dramatu Až já budu velká (1981) mu připadla úloha vyšetřovatele veřejné bezpečnosti, rozvědčíkem byl v adaptaci Smrt krásných srnců (1986), v historickém dramatu Zikmund, řečený šelma ryšavá (1986) se stal Albrechtem Habsburským, vědce Jana Evangelistu Purkyněho ztvárnil v seriálu Nepolepšitelný starý muž (1987) a jako kapitán Hodec se představil v komedii Černí baroni (1992). Pro milovníky českých pohádek je Alois Švehlík poctivým mlynářem ze snímků Princezna ze mlejna (1994) a Princezna ze mlejna 2 (2000).

Ve výčtu filmografie Aloise Švehlíka nesmí chybět ani válečné drama Der Lebensborn - Pramen života (2000), kriminálky Vyvraždění rodiny Greenů (2002) a Bolero (2004), dramata I ve smrti sami (2004), Swingtime (2006), Operace Silver A (2007), Alois Nebel (2011), minisérie Hořící keř (2013) a seriál Labyrint (2015). V dramatu Na střeše (2019) získal titulní roli profesora Rypara, v biografickém dramatu Jako letní sníh (2021) se vtělil do Jana Amose Komenského a v dramatu Muž, který stál v cestě (2023) byl Ludvíkem Svobodou.

Alois Švehlík je velmi činný i v oblasti dabingu. Jeho hlasem promlouvají například inspektor Schimanski ze seriálu Místo činu (1970), agent Doyle ze seriálu Profesionálové (1977) nebo Chavelin z Červeného bedrníka (1999). Z herců nejčastěji namlouvá Martina Shawa, Charlese Bronsona, Jacka Nicholsona, Genea Hackmana a Dannyho DeVita. I díky tomu je trojnásobným držitelem Ceny Františka Filipovského. První získal v roce 1999 za snímek Lepší už to nebude (1997), druhou v roce 2007 za Tajemství Santa Vittorie (1969) a třetí v roce 2014 za Celoživotní mistrovství v oblasti dabingu.

Osobní život Aloise Švehlíka

V roce 1967 se Alois Švehlík oženil s ekonomkou Florentinou Štěpánovou. Manželství trvalo až do jeho smrti a vzešly z něj dvě dcery Tereza a Andrea a syn herec David Švehlík. Alois Švehlík měl bratra herce Jaroslava Švehlíka a sestru Jiřinu. Rodina Aloise Ševčíka je ale poměrně rozvětvená a silně napojená na hereckou profesi. Zetěm Aloise Švehlíka je herec Martin Pechlát (manžel jeho dcery Andrey), jeho synovcem je herec Marcel Vašinka (jeho rodiči jsou Aloisova sestra Jiřina a její bývalý manžel herec Vlastimil Vašinka). A bývalou snachou Aloise Ševčíka je herečka Jitka Schneiderová. Z jejího manželství se synem Davidem vzešla herečka Anna Sofie Švehlíková. Vnoučat má ale Alois Švehlík díky svým třem dětem mnoho, není tedy vyloučeno, že se do hereckého klanu časem ještě někdo přidá.