Jiří Mádl: "Asi bych fakt nedal líbačku s chlapem."

Film Na střeše je váš druhý režisérský počin, vnímáte nějaký posun od posledně?
Mám větší důvěru lidí kolem sebe a snad i v sebe sama. Oba filmy vylezly téměř přesně takový, jaký jsem je chtěl. Ale ta nálož pochybností, co vás provází na každém kroku, je velká. Navíc Na Střeše je můj druhej režijní debut. Pojedeme k moři bylo natáčený tak specifickým stylem, že Na střeše opravdu režijním debutem je. Celkově si myslím, že moje síla jsou spíš scénáře, jako režisér se ještě dost zapotím.

Scénář jste prý dopsal už v roce 2011, proč jste začal natáčet tak pozdě?
Těch důvodů bylo hrozně moc. Od toho, že film měl původně režírovat někdo jiný a v úplně jiný zemi, přes hafo odmítnutí té látky, přes tragickou smrt Jana Třísky (který měl původně hrát Rypara, pozn. red.) až po náročné shánění financí...No a najednou to bylo sedm let.

V rozhovoru s Mirkou Spáčilovou jsem četla, že najít hlavního představitele Duy Anh Trana bylo náročné, čím vás přesvědčil, že on je pro roli Songa tím pravým?
Asi nejvíc svojí inteligencí. Herci musí být inteligentní.

Co byste rád, aby si divák z vašeho filmu vzal?
Chtěl bych, aby byl divák tak dobře naladěnej, pobavenej a příjemně pomačkanej, jak jsem to zatím po projekcích viděl. A když si uvědomí, že vidět svět radikálně je zase o něco těžší, budu opravdu nadšenej.

Jste herec, scenárista i režisér. V rozhovoru v DVTV jste před časem říkal, že si chcete projít co nejvíce profesí. Přemýšlel jste i o kameře?
Chci se držet režie a psaní. Když vidím přirozený talent třeba Martina Žiarana (kameraman filmu Na střeše, pozn. red.), tak bych byl asi dost marný. V DVTV jsem říkal, že je důležitý rozumět ostatním profesím, abych chápal ten běh věcí. Ale nemusím je nutně vykonávat.

Myslíte si, že zkušenosti s herectvím z vás dělají lepšího režiséra, že máte například větší porozumění nebo jdete na něco jinak?
To, že mám tolik hereckých zkušeností, mi určitě v režii pomáhá, ale jen v té práci s hercem. Rozumím jim a vím, jak s nima mluvit. Režiséři si občas myslí, že herci jsou jako auta, ale jsou spíš jako koně. Jinak má ale režie spoustu odlišností a disciplín, se kterými vám herecká zkušenost nijak nepomůže.

Chtěl byste si někdy ve svém vlastním filmu i zahrát? Napsat si roli přímo na tělo a potom film i režírovat?
Zatím takhle neuvažuju a v koloběhu věcí si to ani nedokážu představit. Ale třeba jo. Ono by to bylo samozřejmě ideální, kdybych na to tu odvahu měl, ale teď ji nemám.

Kdybyste si opravdu měl napsat roli na tělo, jaká by byla?
Taková asi neexistuje. Rozsah mých dosavadních rolí je tak pestrej, že se to v nich hledá těžko. :)

A jaká z těch dosavadních rolí pro vás byla největší výzva?
Výzvou mi byly všechny, které vyžadovaly výraznější změnu osobnostních rysů. To byly určitě role ve filmu Děti noci (2008, Ubr), Všiváci (2014, Venca), Gympl (Michal Kolman), Čtyři slunce (2012, Jerry) nebo Láska rohatá (2009, čert Záprtek). Ale pak jsou i role, který vyžadujou jemněší skladbu pohybu a mluvy, a ty mám asi ještě radši. Například ve filmu Konfident (2018, Adam Horný) nebo Hra (2019, Petr), to je asi vůbec nejzajímavější film mé kariéry.

Jak moc byste si kvůli roli nechal změnit vzhled? Byl byste ochotný třeba nějak radikálně hubnout nebo tloustnout?
Samozřejmě. Když za to ta role stojí, uděláte všechno. To je jako s nahotou před kamerou. Vždycky jsem říkal, že to nikdy neudělám, a najednou to právě film HRA vyžadoval. Ani jsem se nezamyslel a prostě do toho šel.

Existuje něco, o čem víte, že byste to nedokázal zahrát?
Asi bych fakt nedal líbačku s chlapem.

A na závěr něco trochu mimo film. Četla jsem různá fóra, kde jste i odpovídal a dokázal jste krásně a mile reagovat na dotazy, kterými vás tazatel chtěl spíš urazit. Jak takové pokusy urazit vás vnímáte?
To, že občas vytáčím k nepříčetnosti nácky, „putinovce“ a „okamurovce“ mi vždycky dává jasný signál, že dělám věci správně. Trápí mě spíš, že člověk musí věci zjednodušovat pro masu a vědět, že kvalitních chuťových pohárků není zas tolik. Prostě existuje skupina lidí, o kterou bych stál, ale z určitých důvodů, daných dobou, na sebe občas nedosáhneme. Ale říká se, že kdo jde za světlem, ten ho najde. I kdyby tím mým světlem měla být jen malá hrstka lidí, pořád to má smysl.

Pokud je kritika diváků konstruktivní, dokážete si z ní něco vzít?Konstruktivní kritika mi opravdu nevadí, protože sám občas ucítím, že se mi něco nepovedlo tak, jak jsem chtěl. A kdyby mě v tu chvíli chválili i lidi, jejichž názoru a citlivosti si vážím, ztratil bych svůj navigační systém.