Zdenek Sirový byl v době normalizace odstaven na vedlejší kolej, ale pokud se přece jen dostal k režijní tvorbě, znovu prokázal nepochybné nadání. Z průměrné předlohy vykřesal zajímavý příběh, byť v první řadě určený mládeži, a proto s patrnými nabádavými, výchovnými tendencemi. Vypráví o čtrnáctiletém chlapci, jenž touží pracovat s koňmi, avšak není přijat do příslušného učiliště. Přesto se nevzdává: ujímá se koně s vrozenou vadou, přesvědčen, že společně se prosadí.