Články o 2001: Vesmírná odysea

Streamovací domovina nejdražšího seriálu všech dob, Prstenů moci ze světa Pána prstenů, ještě ve světě nemá takový apel jako Netflix nebo HBO. Na Amazon Prime Video přesto nalezneme několik více či méně zaprášených klasik, které s moderním publikem artikulují způsoby rozmanitými, nadčasovými a místy vyloženě rozkošnými. Problém nicméně v České republice a v mnoha dalších zahraničních trzích nastává s ohledem na jazykovou bariéru, neboť většina nejatraktivnějších klasických děl postrádá vedle dabingu i české titulky. Podívejme se na patnáct přehlížených filmů z tamní nabídky, které mohou z různých perspektiv uspokojit především nostalgiky. A současně nakrknout uživatele vyžadující český překlad, jemuž Amazon zatím moc nepřeje. A to je v případě následných perel velká škoda. Pro příznivce české lokalizace ale Amazon naštěstí také nabízí bohatou nabídku titulů (v našem filtru si nastavte dabing a nebo titulky).

Za tenhle výběr filmu v kinech vás partner nebo partnerka možná úplně nepochválí, ale tento týden uváděná Chlupatá rodinka (Sasquatch Sunset) má v devadesátiminutovém experimentu bez dialogů zvláštní šarm. Zatímco Ron Perlman roku 1981 podnikal hloubavý Boj o oheň, tahle mytologická odrůda lidoopů zvaná sasquatchové (slavněji bigfoot) v současné době brouzdá hlubokými lesy při hledání potravy i sexuálního rozptýlení. Podívaná je to dějově řídká a místy strnulá, avšak s netradičními hrdiny bychom nakonec došli až na konec světa.

Tom Hanks a sci-fi – to je kombinace, která k sobě příliš nejde. Vyjma tři roky starého a nepříliš zdařilého postapokalyptického dramatu Finch lze za dílo z ranku science fiction označit už snad jen Atlas mraků (Cloud Atlas), který se ale jednoznačným nálepkám rovněž vyhýbá, či katastrofické dobrodružství Apollo 13, v němž si sice miláček Ameriky navlékl skafandr, primárně však šlo o rekonstrukci historické události. I tak ale má ale populární „americký táta“ k tématu co říct.

V tuzemských kinech už kyselinu opět krvácí legendární vetřelec, jenž na výzkumné základně Romulus bezhlavě nahání nové oběti. Vesmírné horory jsou spíš béčkovým hřištěm na procvičování opravdu neomezené tvůrčí představivosti, přičemž Vetřelec je vlastně jedinou franšízou z dané sorty s trvalou blockbusterovou hodnotou. Mezi další, často zcela přehlížené zástupce se řadí například osmička následujících titulů, jejichž ambice poletují sinusoidou jako asteroidy vakuem a vybrat si z nich může skutečně každý cinefil.

Ve své době šlo o film s nejvíce trikovými záběry vůbec, technologicky ještě složitější než Avatar a tak ambiciózní, že ve střehu vedle kritiků byly také kapacity z NASA a vesmírní geeci všeho druhu. A co víc, režiséři James Cameron a David Fincher nevěřili, že by jejich mexický kolega Alfonso Cuarón mohl za daných podmínek a s rozpočtem menším než 400 milionů dolarů uspět. Gravitace (Gravity) však ve většině zkoušek obstála. V záležitostech fyziky by odborníci sepsali štosy chyb, ale z filmařského pohledu vznikl unikátní, naprosto pohlcující film ve vesmíru, který vydělal přes 700 milionů dolarů a za každou stovku přidal jednoho Oscara.

Každý jistě zná filmové logo s řvoucím lvem, možná ne každý si ale stihne všimnout tří latinských slov vepsaných na stuhu, která šelmu obklopuje. „Ars Gratia Artis“, tedy „Umění pro umění“. Studio Metro-Goldwyn-Mayer si je jako svůj cíl vytyčilo přesně před 100 lety, během nichž je jak vrchovatě naplnilo, tak se proti nim zpronevěřilo tak moc, jak si jde představit. Vítejte v Hollywoodu. Značka dnes žije hlavně ze svého historického katalogu, kvůli němuž si ji větší konglomeráty přehazují jako vařící brambor první jakosti. Každý ví, že MGM je poklad, i když nikdo neví, co si s ním počít. Přesto tento projekt ani po 100 letech neskončil, což není samozřejmostí.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Do kin vtrhla druhá Duna (Dune: Part Two) a jestli nějaký její klad musejí uznat i zapřisáhlí odpůrci poetiky Denise Villeneuva, je jím strhující vizuální stránka. Ne nadarmo se hovoří o tom, že tento zážitek je třeba si dopřát v kině, a to ideálně na co největším plátně a s co nejlepším zvukem – více srovnatelných příležitostí letos zřejmě nebude.

Výroba pokračování se stává standardem i v případě sebeméně úspěšných titulů, avšak se silným a odlišným konceptem mohou mít sequely nepopiratelné kouzlo. U sérií aplikujících polonávazné vyprávění, kdy každá další část rozvíjí kompletně jiný příběh a klade před hrdiny nové cíle, se nezřídka jede podle rovnice „čím větší, tím lepší“. Tvůrci však čas od času vsadí na moment překvapení a na etablovanou látku naváží stylem, který zcela převrací žánrovou polohu a někdy i explicitně komentuje charakter předchozích dílů. To se týká i následujících deseti filmů, jež pokračovaly v konkrétně škatulkovaném příběhu velmi neotřele – ať už v ryze pozitivním, nebo spíš záporném smyslu.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.