Recenze filmu 2001: Vesmírná odysea

Komentáře a recenze 56

Chrustyn

44 045 bodů •9. 12. 2006

8

Jeden z těch hodně kultovních a zároveň hodně složitých snímků, ve kterých jedni uvidí neskutečnou, zdlouhavou nudu a druzí něco dosud neviděného a úžasného. Já jsem někde mezi a film jako takový obdivuji převážně kvůli jednotlivým a mnohdy nezapomenutelným scénám.

martin-mickey-stusak

36 703 bodů •12. 4. 2019

10

Po objevení tajemného artefaktu pohřbeného pod měsíčním povrchem se lidstvo vydá na cestu k nalezení svého původu s pomocí inteligentního superpočítače HAL 9000. Stanley Kubrick zhmotnil fantazii literárního autora sci-fi Arthura Charlese Clarka tak dokonale a mistrovsky, že je snad už nadobro nepřekonatelný. Nejedná se o žádný dobrodružný popkornový sci-fi snímek, jak by si mnohý mohl představovat. Daný příběh svým způsobem představuje sbírku abstraktních pojmů týkajících se lidského pokroku, snahy a objevování. Jde o to, že se člověk snaží definovat sám sebe prostřednictvím metafory vesmírného cestování. S každým monumentálním tahem směrem nahoru či dolů se projevuje určitá myšlenka a to od prologu na úsvitu člověka, kde rané lidi využívají sílu základních nástrojů ve formě kostí, až po cestu, která osvětlí temná tajemství Jupitera. Prolog je záměrně zlovolný. Má ukázat odvrácení soupeřících kmenů a odhalit nepřátelství člověka k člověku. Podobný souboj později nastane mezi člověkem a umělou inteligencí. Vizuální stránka a tempo je taktéž záměrné. Vyvolává tak dojem, že každý záběr je koncipován jako pojem lásky, trpělivosti a myšlení. Umělecká vize je přizpůsobena revolučním technikám speciálních efektů a na rok 1968 nelze jinak, než smeknout klobouk. Stanley Kubrick vlastně dělal to samé, co v současné době dělá James Cameron. Vznikla nejinteligentnější vesmírná opera, která nestárne a stále budí nadšení po všech stránkách. Příběh jako takový se zdá být nesmělý, krátký a bez nápadů, ale tady jde hodně o hloubku myšlenky a dá se říct, že ne každý se do patřičné hloubky ke správnému uchopení dokáže ponořit. Vizuální vjem představy nekonečna je už jen vrcholem toho všeho. Při závěrečné scéně, kde je v kontrastu se zeměkoulí plod dítěte, už zbývá jenom zatleskat. Nekonečno a koloběh života. Pojítkem je tajemný monolit. Zkrátka a dobře, jedná se o snímek vizionářský a velice inteligentní. A v tom je stále jedinečný.

Pete69

33 033 bodů •5. 7. 2018

7

Tento film máprávě padesáté výročí, tak jsem se rozhodl, že si ho po dlouhé době pustím a podívám se mu na kobylku. Musím uznat, že triky jsou na tu dobu excelentní a film musel spolykat fůru peněz i když se jedná prakticky o studiovku. Je zvláštní se podívat na to, jak si lidé představovali před 50ti lety dnešní dobu a jak působí nějteré technologie směšně, ale to je normální :) Co se obsahu týče, je ale film dosti podprůměrný a geniální je hlavně vizuální a hudební stránka spojená s perfektní kamerou a zvláštní Kubrikovskou atmosférou. Nejsem fanoušek totoho kultovního filmu, ale kvalitu zpracování oceňuji.

kunafix

20 062 bodů •5. 6. 2013

6

Kdysi mě tenhle film zaujal tím, že v něm použili znělku České sody... chch. Jinak je pro mě tenhle film legenda. Revoluční využití hudby. Dlouhé panoramatické záběry. Do té doby nevídané triky. Mistrovské dílo. Ale ani to se mi nemusi libit na sto procent - třeba Mona Lisa je taky pěkně hnusná. Jinak ta halucinogenní sekvence před koncem byla hodně houbičková. Ale jinak nadčasovej film, stokrát lepší než všechny ty Star Treky a Star Warsy atd. Ta myšlenka, kterou film obsahuje, je taky hodně vychytaná. Nuda byl v podstatě ten hranej děj, kterej mi moc zajímavej nepřišel. Taky českej dabing Hala byl takovej jemnej, jak kdyby byl homo...

hanys_

18 781 bodů •11. 8. 2012

6

Netušil jsem, že to někdy u Kubricka napíšu, ale trpěl jsem. A to nejen u zdlouhavého začátku s opičkama. Čert vem, že tímhle Kubrick definoval žánr - tyhle filmové básně jdou prostě mimo mě. Sestříhat na 100 minut a věnovat se jenom cestě na Jupiter (tahle pasáž je na 6 hvězd), a i já Vesmírnou Odysseu budu milovat. 5/10

Sheldon

16 079 bodů •9. 12. 2015

10

Skvělé zkratky, geniální střihová kompozice a špičková kamera dělá z filmu umělecké dílo. Scéna kdy opice vyhodí kost, která se střihem změní ve vesmírnou loď je jednou z nejvíce obdivovaných v dějinách filmu. Závěrečné obrazy a geniální výjev dítěte vznášejícího se obrazem právem patří k vrcholům žánru a nejlepším jinotajům zobrazeným ve světové kinematografii. Naposledy jsme se s citacemi filmu setkali ve sci-fi „Moon“ režiséra Duncana Jonese se Samem Rockwellem. A na závěr trochu bulvární legrace. Příznivci konspiračních teorií tvrdí, že člověk nikdy nepřistál na Měsíci a video z Buzzem Aldrinem a Neilem Armstrongem vzniklo v trikovém týmu Stanley Kubricka. Postmoderna je zkrátka sexy.

Spooner

15 887 bodů •4. 5. 2008

6

Tak jsem se rozhodl, že si zase jednou rozšířím filmové vzdělání a kouknu se konečně na opěvovaný Kubrickův kousek. A musím říct, že jsem docela zklamán. Vizuální stránka filmu je opravdu vynikající a předběhla svou dobu, o tom není pochyb. Též po hudební stránce nemám co vytknout. Jinak je to ale nuda s hodně pomalým tempem, nad kterým jsem pomalu ztrácel nervy. Tenhle Kubrick mě zkrátka absolutně minul a radši si pustím ještě několikrát svůj oblíbený Mechanický pomeranč, než tohle.

lamps

15 327 bodů •17. 4. 2016

10

Ke Space Odyssey píšu už asi čtvrtý různý komentář za cca 14 let. Ne proto, že bych výjimečnost téhle vize nedocenil hned napoprvé. Spíš z toho důvodu, že ten film se neustále vrací, ohromuje a nabízí nové podněty s každým dalším rokem od premiéry, z nichž zatím žádný mu na jeho objemu a důležitosti v rámci média nic neubral. A kdyby jen média - Odysea se stala už artefaktem pokroku a souvisejících obav ve 20. století, kdy lidstvo prošlo suverénně nejskokovější technologickou evolucí v dějinách. Ze zákopů první světové jsme se vyhrabali ke štěpení neutronů, a jakkoli jsou zrovna atomovky hrůzostrašné, nasměrovaly nás k novému pohledu na možnosti okolního vesmíru a tajuplnou zázračnost Newtonových zákonů. Těžil z toho i žánr sci-fi, který začal věštit možný progres a vstoupil do veřejného prostoru. Lidé, kteří relativně nedávno umírali na mor ve stojatých splaškách, začali dobývat vesmír, a Kubrick začal s výpomocí Clarka uvažovat, kam to všechno může v blízkém a tehdy reálném horizontu dospět. Odysea nás protahuje dějinami na pomezí darwinovského, technického i náboženského uvažování a tu stále palčivější a dosud nejzáhadnější otázku - jsme ve vesmíru sami? - dosazuje do kontextu lidské přirozenosti nejen v rámci historie, ale i na individuální životní úrovni. Uvědomit si sebe sama, osvojit si okolní podmínky a nakonec se zcela odevzdat technologiím, jimž sami většinou nemáme šanci porozumět. Můžeme aspoň fundamentálně porozumět fyzikálním zákonům vesmíru, kde se nešíří zvuk a gravitace funguje úplně jinak (ve vakuu samozřejmě vůbec), ale jeho podstata nám bude možná navždy unikat. Kubrick ji elegantně vztáhl na vyšší (snad božské, možná mimozemské) síly a vytvořil kulisu, která zdaleka nejpůsobivěji ze všech lidských výtvorů vystihuje jednak harmonickou valčíkovou krásu, jednak neúprosnou záhadnost a fyzickou, časovou i duchovní rozlehlost vesmíru. Lidstvo je se svou vlastní evolucí, která nás směřuje k mezihvězdným dálavám a současně nám reflexním kukadlem superpočítače Hala připomíná vlastní maličkost, jeho pevnou součástí. A nikdy jsem to osobně nevnímal tak mocně jako u tohohle filmu, který se zkrátka vymyká běžné kategorizaci. Zatímco většinu filmů charakterizujeme dle žánrů, národního a politického pozadí, kanonického vlivu na další tvorbu nebo uměleckého hnutí, za jehož popularity vznikaly, Vesmírnou odyseu prostě musíme dát do absolutního kontextu lidského přemýšlení o vlastním původu a nadpozemských silách. Co kdyby takový monolit Egypťany vedl při stavbě pyramid, která je i pro moderní vědce stále záhadou? Kubrick toho všeho samozřejmě dosahuje také proto, jak výjimečně ovládal filmovou formu. Celkem padesátiminutový prolog a epilog filmu jsou esenciální filmařinou vyprávějící obrazy a hudbou, přičemž využití dostupných efektů k důmyslné iluzi hlubokého prostoru (časté snímání venkovního prostoru z vnitřku vesmírných korábů, reflexní záběry) a rozebírání kruhového prostoru symbolizujícího strukturu děje mluví vlastním filmovým jazykem. I když se jedná a emočně odtažitý a spíš zenový zážitek, stejně na mě vždy doléhá situace úžasně minimalisticky ztvárněného Bowmana, jenž musí v chladnokrevné šachové partii s rebelující umělou inteligencí nechat svého lidského kolegu napospas vakuu. Enormně vytrénovaný kosmonaut to nedoprovází vzlyky a nadávkami, Kubrick prostě lpí na jeho tváři o trochu déle a i zde těží psychologické zlato ze svého “Kubrick Gaze” (který později Spielberg proměnil na pohled empatický a vázaný na odkrývání magického mimoobrazového prostoru). Osobně plně souhlasím s názorem, který jsem někde četl, totiž že v libovolném objektivním žebříčku nejdůležitějších filmů všech dob by Vesmírná odysea měla vždy okupovat to nejvyšší postavení. Není jen odrazem geniální Kubrickovy fantazie a tudíž okrajovým kultem. Je to definitivní filosofický a umělecký symbol divokých šedesátých let 20. století, který utvářela elita z NASA a hlavně objektivně nejlepší režisér historie. Jeho nadčasové myšlenky budou stejně poplatné, dokud se něco jako monolit skutečně neobjeví (takže možná navždy) a jeho absolutní vliv na režiséry jako Spielberg nebo Nolan bude v kinematografii postupovat krůček po krůčku ještě hodně dlouho.

filmfanouch6

12 654 bodů •7. 7. 2016

10

Legendární režisér Stanley Kubrick za svou kariéru stihl vystřídat prakticky všechny žánry, jedině na western z těch zásadnějších v Kubrickově kariéře nedošlo. I přes výrazné časové odstupy v rámci své tvorby ovšem stihl realizovat horor (Osvícení), historické drama (Barry Lyndon), válečné drama (Olověná vesta), komedii (Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu), erotický thriller (Spalující touha) či sci-fi. Kubrick sice ve své kariéře pendloval mezi žánry, vždy ovšem dokázal natočit minimálně jeden z nejzásadnějších filmů v rámci žánru. Osvícení je dodnes vyzdvihováno mezi nejlepšími horory, Olověná vesta mezi nejlepšími válečnými filmy a 2001: Vesmírná odysea se často nachází na seznamu těch nejvýznamnějších a nejmilovanějších sci-fi filmů. Kubrick se i tentokrát chopil silné předlohy (v tomto případě vtahujících krátkých příběhů Arthura C. Clarkea) a ve spolupráci s Clarkem sepsal a následně realizoval zásadní záležitost, u které existuje mnoho důvodů k odkazování novodobých tvůrců a který minimálně vyšlapal cestičku filmům jako první celovečerní Star Trek či Interstellar Christophera Nolana. V roce 1968 vznikl velmi zásadní filmový sci-fi milník, dost možná i ten nejzásadnější. Pořád ovšem není vyloženě přístupná. A to nejen díky faktu, že nejde o záležitost na úrovni Star Wars, Star Treku či Strážců Galaxie, ale filozofická cesta do vesmíru jde ruku v ruce s neobvyklým vypravěčským přístupem, kdy se dialogy ve filmu šetří jako se šafránem a různé sekvence místo dialogů doprovází spíše nepůvodní klasická hudba autorů jako Richard Strauss. 2001: Vesmírná odysea se tak rázem stává film, který primárně vypráví především obrazem, především i díky faktu, že na tehdejší poměry drahá sci-fi měla blíže k ryzímu uměleckému filmu, který nádherně předává skladbu motivů, varuje před potencionální nebezpečnou budoucností lidstva a přitom pořád spousty motivů představuje způsobem, které sází na diváckou interpretaci. Sem tam se pořád v jistých kruzích vtipkuje, že zajímavý začal být filmový svět až v roce 1977, kdy do kin dorazili právě původní Star Wars. Jenže i k těm dokázala Kubrickova Vesmírná odysea vystavit cestu, minimálně skrze revoluční praktické efekty a epické výjevy. V průběhu se ovšem skutečně nadhazují témata lidské evoluce, soužití lidstva s umělou inteligencí či právě potencionální funkčnost třetího druhu. Vesmírná odysea se v průběhu jeví prakticky až jako meditativní záležitost, kde výsledné docenění filmu záleží čistě na mentálním nastavení při jeho sledování. Člověk ovšem nemusí být Einstein, aby se při sledování jen nechal oslňovat vizuálními výjevy. Stejně jako prakticky každý Kubrickův film má 2001: Vesmírná odysea štěstí v tom, že se na ní zub času vůbec neprojevuje. Po několika zhlédnutích nepřestává být baletí let vesmírem vtahující, klíčem ke kultovnímu statusu Kubrickova mistrovského díla je fakt, že film víceméně předběhl svou dobu, skutečně dokázal ovlivnit celý žánr velmi výrazným směrem. ,,Vyprávění´´ celého filmu započne prakticky na prvopočátku lidstva, kdy až následně dochází na pohled na to, kam se vlastně lidstvo za miliony let posunulo. I zde platí, že je imaginace zcela volná a sám Kubrick řekl, že jeho cílem nebylo zodpovídat otázky, přesto se dá ve Vesmírné odyseje vyhledat i úvaha nad tím, zda pokrok nemůže paradoxně vést k zániku. Průměrný divák, který by se ke Vesmírné odyseje dostal proto, aby objevil tu slavnou kolébku moderní sci-fi, by mohl snadno Vesmírnou odyseu odsoudit jako přetažený film, který si svou dvě a půl hodinovou délku nedokáže obhájit a sází jen na hezké obrázky. Jenže to celé není jen o ideálním naladění, ale i o chuti ve Vesmírné odyseje něco hledat. Kubrick úmyslně nic neservíroval na stříbrném podnose a bez mentální hygieny v tomto případě nebyli koláče. Vesmírnou odyseu jde poté chválit v prakticky každé jednotlivé řemeslné složce. Praktické vizuální efekty si dle očekávání došli pro zaslouženého Oscara, alespoň nominací se nenechala zahanbit ani fenomenální výprava a navíc si Kubrick mohl po Dr. Divnolásce dojít pro druhé nominace za režii a scénář. Ne poprvé a ne naposled ovšem v tomto případě utřel a musel se spokojit s Oscarem za zmíněné efekty, které jsou především prací legendárního Douglase Trumbulla, který se do análů sci-fi žánru dokázal později zapsat i díky Blízkým setkáním třetího druhu, prvním celovečerním Star Treku či Blade Runnerovi. Stěžejní klíč k úspěchu byl v tom, že se Kubrick i tentokrát na place proměnil v naprosto perfekcionistu, který dbal na každou libovolnou složku. A i proto v součtu překvapí fakt, že se film dočkal jen 4 nominací, kdy měl minimálně nominacemi ovládnout všechny technické kategorie. Nejvíce tak při pohledu do minulosti zabolí absence nominace pro kameru Geoffreyho Unswortha či kostýmy, které si například v úvodu vytřeli zadek s původní Planetou opic, která do kin dorazila v přesně ten samý rok. Rotace zpracovaná pomocí obří odstředivky, realisticky přístup k efektům ohledně atmosféry ve vesmíru či jednotlivých modelů, bravurního design vesmírného monolitu, ikonického robota HAL 900 a také svěží přístup ke střihu, využívání přední projekce či praktických modelů. Šlo o poctivou práci, která je na výsledku neskutečně vidět. Nejsympatičtější je ovšem právě to, jak se 2001: Vesmírná odysea dočkává i po letech nových interpretací, rozdělování diváků i nástupu nových fanoušků. Diváky tak rozdělují pohledy na to, zda má pohled do budoucnosti vyznít tragicky či nadějně, zda skutečně pokládá základy pro svojí verzi toho, jak došlo k vývoji civilizace, co přesně stojí za poruchou HALA či zda náhodou nemá 2001: Vesmírná odysea s předchozím filmem Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláskou společného něco víc a nejde o velmi volné duchovní pokračování. Na všechny tyto klíčové otázky jde ovšem z dnešního pohledu odpovědět pouze ,, možná ano, možná ne´´. Odpovědi totiž nedodala ani novelizace vytvořená samotným Clarkem, na všechny odpovědi nedokázali odpovědět ani knižní pokračování 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea a 3001: Poslední vesmírná odysea. A to je v pořádku. Každá zodpovězená otázka totiž nevyhnutelně směřuje k další otázce. Stejně tak bývají velmi často odpovědi neuspokojivé. Kubrickovo mistrovské dílo tak dodnes těží z toho, že neodpovídá na nic a jen ponechává diváka se vtahovat do opulentního audiovizuálního zážitku, kterému se za ta léta mohlo vyrovnat jen málo filmů. Opět se najdou tací pro které bude 2001: Vesmírná odysea jen pozérská podívaná pro lidé toužící po statusu intelektuálů, Kubrickova zásadní sci-fi ovšem skutečně není pro většinu. Minimálně pro tu většinu, která očekává velkolepou sci-fi řežbu, kde se budou ničit vesmírné raketoplány a planety. Pro tuhle cílovku skutečně 2001: Vesmírná odysea není, přesto je zajímavé sledovat reakce i u těch méně nadšených. Vesmírná odysea se díky tomu totiž ještě více jeví jako autorské a komplexní dílo, které přináší 100 různých chutí 100 různých diváků. A přesně takového záležitosti bývají právem tesané do kamene, právem se na ně vzpomíná a právem se jim následně vzdávají pocty. Mnoho filmů by bez existence 2001: Vesmírné odyseji vypadalo jinak, některé z nich by dost možná ani nevznikli. Kubrickova Vesmírná odysea se sice mohla až do premiéry původních Star Wars chlubit pozicí nejúspěšnějšího sci-fi, při rozpočtu 10,5 milionů dolarů si ovšem tehdy film došel pro zhruba 24 milionů dolarů. Čas ovšem rozhodl a 2001: Vesmírná odysea se dodnes řadí v mnoha kruzích mezi nejkultovnější, nejzásadnější a nejnádhernější filmy v dějinách kinematografie. Naprosto oprávněně!