Christopher Nolan označil nejlepší film roku. Jde prý o přelomový triumf nedoceněného génia

Prostor pro retrospektivu poskytl renomovaným režisérům magazín Variety, jenž jako každý rok rovněž pořádá rozhovory mezi tvůrci „jeden na jednoho“. Mezi pozvanými osobnostmi nechyběli Barry Jenkins (Mufasa: Lví král), Fede Alvarez (Vetřelec: Romulus) nebo Alfonso Cuarón (Dokonalý cizinec), kteří vybírali své nejoblíbenější tituly uplynulé sezóny. Největší pozornost si uzmul hvězdný Brit Nolan, jehož oceňovaná filmografie dodává jeho názorům na kinematografii patřičný lesk.

Nolan, jenž byl před pár dny králem Karlem III. povýšen do rytířského stavu a může se pochlubit oslovení Sir, už letos hodně chválil druhou Dunu. Film Denise Villeneuva častoval přívlastky, pod nimiž by býval zpychnul i Forrest Gump. Za své nejoblíbenější snímky z posledních let nicméně označil komornější konverzační dramata Aftersun a Minulé životy o nenaplněných lidských vztazích. Letitý obdivovatel Vesmírné odysey či filmů Stevena Spielberga má ale blízko zejména k tematicky a vypravěčsky komplexním ozdobám těch největších dostupných pláten a v tomto ohledu našel uspokojení, pro mnohé zcela ukryté, v druhém Gladiátorovi.

Historické akční drama pokračuje i kopíruje příběh Maxima (Russell Crowe), římského generála z prvního filmu, zrazeného vlastními lidmi a zpupným novým císařem Commodem (Joaquin Phoenix). V gladiátorské aréně před krvelačným pohledem slavné, zevnitř trouchnivějící říše tentokrát končí jeho syn Lucius (Paul Mescal), jehož po ztrátě rodiny pod nájezdem římské flotily motivuje pomsta stejně jako hrdinský odkaz vzpomínaného předchůdce.

Nolan se evidentně bezezbytku naladil na imaxový 250milionový zážitek, který vydatně formuje také pletichářská postava otrokáře Macrina v podání Denzela Washingtona. Sedmaosmdesátiletého Scotta si cení pro jeho přínos evoluci filmového vyprávění, které dle jeho mínění nikdy nebylo řádně doceněné. „Jako nejlepší dlouho očekávané sequely musí být Gladiátor II zároveň remakem i pokračováním, a je důkazem Scottova génia, že dokáže vyvážit individuální patos původního filmu s expanzivními požadavky ústředního tématu pokračování, přičemž využívá celoživotní zkušenosti s ovládáním tónu,“ rozbásnil se režisér na adresu jednoho ze svých vzorů. Nolan se netají láskou k Vetřelci či sci-fi Blade Runner a znovu zdůraznil inovace, které Scott a další britští filmaři v 70. letech do kinematografie vnesli. Konkrétně zmínil okázalou kameru a precizní design, které přinesly novou hloubku do vizuálního jazyka filmu, a mizanscénu, která nám dokázala sdělit, jaké pocity by mohly vyvolávat světy, jež zobrazuje.

„Scott posouvá laťku výš svým inscenováním akce – jeho neuvěřitelná, hyperpozorná, vícekamerová mizanscéna (tak odlišná od originálu) mistrně zpracovává akční scény do čirých a dechberoucích sekvencí, jednu za druhou,“ pokračoval v analýze Gladiátora. „Efekt nespočívá jen v zábavě, ale také v tom, že nás vede k hlubšímu uvědomění si témat filmu. Jen málo filmařů dokáže pracovat na tolika úrovních tak nenápadně. Ve filmech jako Blade Runner, Thelma a Louise nebo Gladiátor II slouží vizuální hustota Scottova umění jako protiklad jeho jasně definované tematické hloubky.“

Protřelý režisér dle Nolana ví, že nás nezajímá vhled do římské kultury; jsme tu proto, abychom z bezpečné vzdálenosti čelili vlastním temným touhám. Ale jako zkušený režisér se Scott vyhýbá laciným paralelám s naší dobou. Místo toho nechává svět Gladiátora II mluvit za sebe a znovu nám ukazuje, kým jsme, jednoduše tím, že nás zve, abychom si užili tuhle šílenou, nafouknutou jízdu. „Proč jsou v Koloseu žraloci? Protože je po nich poptávka, a Scott nám je mistrně servíruje. Jak odhaluje, jak jsou hry využívány k manipulaci veřejného mínění, nemůžeme si nepovšimnout stínů naší vlastní veřejné arény promítajících se do písku,“ podtrhl Nolan jemu vyjevené asociace, které z lehké blockbusterové zábavy podle něj činí nejlepší film roku.

Takto koncipovaná chvála se přitom zvláštně bije s nedávným povzdechem kameramana filmu Johna Mathiesona, podle něhož Scott v posledních letech zlenivěl a po scéně prostě rozmístí několik kamer, jejichž hrubý pořízený materiál pak musí čistit a komplikovaně skládat ve střižně. Víc lidí si opravdu všímá, že Gladiátor II i z pohledu efektů či estetické krásy jednotlivých záběrů za jedničkou zaostává. Nolan, jenž si na jednu stranu také nikdy nepotrpěl na kdovíjaké stylistické manýry a držel se praktických triků v důvtipném vypravěčském konstruktu, má ale o zásadních dominantách nejtřeskutější popcornovky letoška jasno. Souhlasíte?

Prohlédněte si žebříček nejlepších režisérů podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Variety