Články

U některých filmových rolí si zkrátka dokážeme představit pouze jediného hereckého představitele. Čaroděj Gandalf z Tolkienovy Středozemě se podle všeho objeví v připravovaném filmu ze série Pán prstenů s podtitulem Hunt for Gollum, který zřejmě vyplní mnohaletou elipsu v příběhu Společenstva prstenu. Pětaosmdesátiletý herec Ian McKellen, jenž mocného vousáče se špičatým kloboukem ztvárnil v šesti předchozích dílech Petera Jacksona, situaci po očku sleduje. Pokud dostane do rukou scénář ještě za svého života, účasti by se nebránil, stejně jako pětašedesátiletý Viggo Mortensen v případě Aragorna.

Sen mnoha milovníků analogové filmařiny se snad konečně stává skutečností. Prezidentka americké filmové Akademie Janet Yang spouští proces, na jehož konci by mohlo být ustanovení nové oscarové kategorie určené pro kaskadérské kousky. I když ještě není vyhráno, je to zdaleka nejblíž, co se úmorná snaha mnoha lidí z průmyslu blíží k zdárnému konci.

6. června si celý svět připomněl jeden z nejdůležitějších dnů 20. století – vylodění spojeneckých sil v Normandii, k němuž došlo před 80 lety, tedy v roce 1944. Událost, která byla zásadním zlomem ve směřování druhé světové války a vedla k postupné porážce Německa, si samozřejmě zaslouží připomenout i z filmového hlediska. Všichni se zřejmě shodneme na tom, že vzpomínat na historické události a neveselé kapitoly dějin je z hlediska vzdělání a poučení do budoucna důležité.

Datový analytik Stephen Follows pravidelně přichází s podnětnými pohledy na filmový průmysl a tentokrát se hned dvakrát zabýval sexualitou. Jednak zkoumal, zdali jsou pravdivé zvěsti ohledně úbytku sexuálního obsahu v mainstreamových filmech, o čemž jsme v minulosti také psali. Zároveň se podíval i na to, jak jednotlivé země k choulostivým scénám přistupují z hlediska věkových doporučení. Pojďme si Followsova zjištění projít podrobněji.

Pokud byste měli jmenovat dvě nejvýraznější tváře amerických westernů, dost možná by padla jména Johna Waynea a Clinta Eastwooda. Oba ztělesňovali archetypy drsných kovbojů, kteří na nebezpečném Divokém západě zjednávali pořádek – i když každý trochu jinak. Ačkoli se oba ve své době stali vzorem pro mnoho zámořských mužů a vytvořili určitý maskulinní ideál, jejich přístup se výrazně lišil.

Řeší se to téměř u každého hollywoodského blockbusteru. Ještě před premiérou druhé Duny či Furiosy jsme slýchali zvěsti o tom, že na kasovních výsledcích závisí, zdali se fanoušci dočkají i dalšího pokračování. Zatímco v případě Duny se to zřejmě povedlo a Denis Villeneuve už trojku s dosavadním názvem Spasitel Duny (snad) píše, pouštní dobrodružství George Millera doplatilo na aktuální vyprahlost kinosálů a další adrenalinovou jízdu ze světa Šíleného Maxe jen tak někdo neodklepne.

Uplynulo dvacet let od premiéry Českého snu, dokumentárního dobrodružství Víta Klusáka a Filipa Remundy, jímž se tito filmaři nejprve jako duo, nakonec i samostatně, postavili do čela české dokumentaristiky, kde v mnoha ohledech zůstávají dodnes. Jak obstojí kontroverzní snímek po dvou dekádách – předběhl dobu, nebo už jeho hrany obrousil čas?

„Když máte nadváhu, můžete o tom dělat vtipy. Ale pokud ji nemáte, tak nemůžete. Takhle nějak to momentálně vypadá. Těžko říct, jestli je to pro komedii dobře. Míří to stejným směrem, jako kdybyste řekli, že pouze heterosexuální herci mohou hrát heterosexuální role a gay herci jen gay role, což považuji za úplný nesmysl,“ myslí si herečka a komička Rebel Wilson a zase jednou trochu píchá do vosího hnízda. Měli by gay postavy hrát pouze gay herci a herečky?

Ani tento týden jednotlivé stanice nepředstaví výrazné novinky na poli seriálů či originálních pořadů, na nedostatek filmové produkce si ovšem rozhodně stěžovat nemůžeme. Právě naopak, v televizních vodách vás čekají klasiky napříč žánry. A jak už bývá v naší sekci TV tipů takřka pravidlem, na streamovacích službách tyto kousky aktuálně nenajdete. O to větší je důvod si tyto pecky, které rozhodně nestárnou, znovu připomenout.

Akční komedie patří už dekády mezi nejoblíbenější a velmi vyhledávané žánry. Dokážou totiž uspokojit prakticky každou cílovku. Zatímco ryzí akčňáky jsou na některé diváky moc krvavé či vážné, komediální složka se sympatickým hláškujícím hrdinou dává látce patřičný nadhled, díky čemuž může být film divácky daleko přístupnější. Kombinace akce a humoru je zkrátka vděčná, navíc si často umí z drsných hrdinů udělat legraci. Jaké snímky patří v tomto žánru mezi nejlepší a nejprověřenější?

Kdo říká, že lidé v papírově důchodovém věku nemohou vytvořit svá životní díla? Mnohokrát jsme něco takového viděli také v kinematografii u filmových režisérů, jejichž role vyžaduje několikaměsíční maximální koncentraci, jasnou vizi a především schopnost vštípit ji desítkám spolupracovníků, od herců až po kostyméry. „Režisér je ten člověk, za kterým všichni chodí s otázkami,“ shrnul kdysi náročnou profesi Francois Truffaut, jenž se na rozdíl od následujících tvůrců nedožil sedmdesátky. Tedy věku, kdy už fyzické energie přirozeně ubývá, ale mnozí v sobě stále najdou dost kreativity a odhodlání k výrobě velkého celovečerního filmu, který navíc ve vybraných příkladech zůstal dobově relevantní a dokázal, že životní zkušenosti a specifické osobnosti tvůrců mohou vítězit i nad mladickým entuziasmem.

Ženy to v předaleké galaxii nemají snadné. Nepochybuje o tom minimálně Kathleen Kennedy, která už dvanáct let šéfuje studiu Lucasfilm, jehož se na klidný důchod za čtyři miliardy dolarů zbavil George Lucas. Projekty ze světa Star Wars, které nyní zastřešuje společnost Disney, se často nesetkávají s kdovíjak souhlasnými reakcemi. Nespokojenost až nenávist podle Kennedy tryskají hlavně směrem k ženským hrdinkám a tvůrkyním, což je do jisté míry samozřejmě pravda. Nároky jsou v období internetového drilu zkrátka neúnosné a nejen ženy musí mít hroší kůži, aby se jim nepodlomily nohy.

Snadno se zapomíná, že ještě na startu minulé dekády publikum radostně výskalo při představě, že opakovaně uvidí brutální smrt Toma Cruise. Originální sci-fi Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow), již proměnlivá skvadra scenáristů převzala z japonské předlohy All You Need Is Kill, se s tehdy uvadající hollywoodskou hvězdou nemazala. Spirálový narativ o mimozemské invazi uzamkl bojem nepolíbeného majora Williama Cage (Cruise) do videoherní časové smyčky, přičemž na úspěšné splnění nesplnitelné mise padlo hodně životů. A byla to ohromná, kritiky i diváky chválená zábava, k níž nám režisér Doug Liman i scenárista Christopher McQuarrie dlouhodobě slibují pokračování. Věnují se však jiným projektům a všichni už zřejmě pochopili, že další díl nedostaneme – recept na úspěch byl totiž víceméně improvizační a ojedinělý.

Vlivný magazín The Hollywood Reporter představil desítku mladých herců a hereček, již se podle něj stanou megahvězdami své generace. Abychom dali redaktorům za pravdu, musíme si udělat poznámku v kalendáři a vrátit se za deset, ideálně dvacet let. Až tehdy budeme mít jasno o tom, jestli se trefili. Přesto se na jejich seznam podívejme, protože i když tyto žebříčky ne vždy přečkají zub času, vždy jsou zajímavým svědectvím o zeitgeistu.

V roce 2019 Martin Scorsese prohlásil, že superhrdinské filmy jsou spíše zábavními parky než filmy v pravém slova smyslu. Díky tomu vznikla populární hláška „This is cinema!“ označující díla, jež by podle názoru hollywoodské legendy nedělala kinematografii ostudu. Během dalších let Scorsese olej do pomyslného ohně ještě párkrát přilil, teď však jeho dlouholetý přítel George Lucas přišel s poměrně nečekaným dodatkem.