Kaskadérský Oscar je o krok blíž k realitě. Budou ho ale akademici umět rozdávat?

Možná se ptáte: Proč je vůbec důležité, aby měli kaskadéři svého Oscara? Tyhle sošky už přece dávno nikdo nebere vážně! Inu… Tyhle sošky s sebou pořád ještě nesou víc váhy, než se navenek zdá. Oscaři, oficiálně Academy Awards, jsou cechovní sošky, které de facto uděluje Hollywood sám sobě. Jedná se vnitřně i navenek o podtržení toho, co z vlastních funkcí tento organismus považuje za důležité, a tedy kam je třeba alokovat pozornost a prostředky.

Mít svou oscarovou kategorii je oficiálním potvrzením toho, že vaše profese je uznanou a jasně definovanou součástí systému. Nese to s sebou určitý typ jistoty a záruky pro budoucnost. Je to obzvlášť důležité pro podobor, jenž se cítí v určité míře ohrožen digitalizací. Kaskadérský Oscar je tedy příslibem celé filmařské profese této své větvi, že se na ni myslí, že si jí kolegové váží a že tomu tak bude i nadále.

Takže ano, jedná se o gesto, ale nesmírně důležité gesto s hmatatelnými důsledky. Bojem o založení této kategorie prosluli v posledních letech nejvíc režiséři Chad Stahelski a David Leitch, kteří nám dali Johna Wicka. Druhý jmenovaný právě uvedl film s příhodným názvem Kaskadér, takže můžeme s jistotou říct, že svou agendu myslí smrtelně vážně. Právě tito dva pánové Akademii nejvíc šlapou na paty a Stahelski nyní prohlásil, že na základě jeho jednání je možné, že za dva roky touhle dobou už budeme znát prvního vítěze.

Založit novou kategorii Oscarů ale není jen tak. Řešili jsme to naposledy před pár měsíci, když byl oznámen chystaný Oscar pro nejlepší ansámbl, jenž se bude udílet od příští sezóny. Oscaři byli vždy poměrně rigidní co do rozšiřování kategorií, protože jakmile ustoupíte jedné lobbistické skupině, pět dalších skončí pod vašima okny s pochodněmi a vidlemi v rukách. A když se pokusíte vyhovět všem, dopadnete jako televizní Emmy, které rozdávají tolik sošek, až to působí směšně a prestiž ocenění rapidně klesá. Nemluvě o bobtnání slavnostního večera. Případné vítězství kaskadérů tedy nebude lehkou kratochvílí, ale tvrdě vydřeným vítězstvím proti systému, který se nerad mění.

Pak ještě zbývá otázka, jak bude Oscar přesně definován, za co bude přesně udílen a komu? Podle Leitche citovaného na webu World of Reel bude kopírovat formát kategorie production design. Nebudou oceňovány jednotlivé kaskadérské kousky a nebudou vyhrávat individuální kaskadéři, film dostane Oscara za kaskadérskou práci jako celek a převezme ho šéf stunt týmu. Což se zdá jako rozumné řešení, i když to možná neodpovídá romantické představě o oceňování jednotlivců. Vzhledem k tomu, že žádný kaskadérský kousek není prací jednoho člověka, je ale jen na místě ocenit celou partu.

A nakonec se samozřejmě vtírá pochybnost, nakolik budou akademici schopní objektivně posoudit kvalitu kaskadérské práce – jde o úkol, který vyžaduje poměrně velkou odbornost. To se ale otevírají dveře ke zpochybnění prakticky všech technických kategorií a nezbývá než přijmout, že drtivá většina hlasujících se rozhoduje na základě „Oscar buzzu“, tedy obecného přesvědčení v éteru, že daný film si v dané kategorii zaslouží vyhrát. Kaskadérskou práci jde v tomto hledu intuitivně docenit asi ještě o kus lépe než třeba mix zvuku.

Zatím nejsme ve finále a příznivci ocelových mužů a žen, co se nechají pro naše pobavení přejet parním válcem, nemají vyhráno. Na konci šetření Akademie se může dojít například k závěru, že nebude dost filmů k ocenění, nebo že není jak kategorii jasně definovat. Zdá se ale, že veřejnost je tomuto nápadu dlouhodobě nakloněna a akademikům by to umožnilo oceňovat populární filmy, na něž se na Oscarech často zapomíná. Je v jejich vlastním zájmu, aby sošku zavedli.

Zatím se podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: World of Reel