Upřímně řečeno jsme tím v redakci trochu překvapení, ale Sydney Sweeney se jako mediální superstar zjevila takřka ze dne na den. Před chvílí ji nikdo neznal a najednou se na ni spoléhá jako na tahouna dne, a to co do zájmu veřejnosti i čtenosti. Před kamerou stála poprvé v roce 2009, nicméně jako s hráčkou první ligy s ní počítáme předně po její roli v Euforii. Poslední zhruba rok pak její společenský kapitál narostl ještě o kus víc, i když to nejde spojit s žádnou konkrétní rolí.
Sweeney se chtě nechtě stala tak trochu ztělesněním kulturních válek. Někteří ji považují za krásnou tvář, která vsází výhradně na svůj vzhled supermodelky. To ale popírá zjevnou snahou a úsilím, jež vykazuje. Vyvzdorovala si například Neposkvrněnou, která sice nebyla filmařský zázrak, nicméně je dokladem toho, že mladá herečka má ambice přesahující plnění pokynů a bezpečné volby. Asi i proto jí THR přiřadil přídomek „hustlerka“. A pokud skutečně skončí jako „Rocky v sukni“ v biografii Christy Martin, bude moct předvést i svou mnohaletou sportovní průpravu.
Austin se rovněž zjevil takřka ze dne na den, u něj to ale dává trochu větší smysl. Získal totiž hlavní roli v maximalistickém spektáklu Baze Luhrmanna Elvis, jenž byl koncipovaný tak, aby se jeho hlavní herec stal hvězdou. Oscarová nominace, Butlerovo excentrické charisma a zprávy o jeho herecké metodě včetně neschopnosti přestat i mimo natáčení mluvit jako Elvis z něj pak udělaly miláčka sociálních sítí. Lidé se mu napůl vysmívali a napůl ho milovali. Butlera rozhodně obklopuje atmosféra člověka, který jako by existoval na vlastní rovině reality, což může při správné volbě rolí skvěle fungovat.
Druhý krok po Elvisovi byl pro herce zásadní. Butler musel dokázat, že je víc než one hit wonder. Role záporáka v druhé Duně se ukázala být skvělou volbou. Mnozí, kteří ho měli tak trochu za šaška, ho najednou začali brát vážně. Po tomhle kombu se o něj nyní studia přetahují a jeho áčková kariéra zažila skvělý start.
Chalametovi právem připadla pozice nejjistější zářné budoucnosti ze seznamu. Byl hvězdou dokonce ještě před tím, než měl první hit. Queer romance Dej mi své jméno ho postavila do hledáčku pravidelnějších diváků a divaček a následujících pár sezón si stvrzoval pozici charismatického talentu. A pak přišly blockbustery jako K zemi hleď!, Duna a Wonka, v nichž už Chalamet figuroval jako lákadlo.
Timmy představuje nový typ sexsymbolu, ale neodcizuje si ani tu část publika, která ho bere prostě jako sympaťáka. Uhraje aristokrata i vandráka, pohádkového výrobce čokolády i kanibala. Kdyby se měly vypisovat sázky, o čí kariéru se bojíme nejméně, bude to právě Chalamet.
Jacob Elordi je pravý opak Chalameta co do předpokladů dlouhověkosti jeho hvězdného života. V tuhle chvíli je zatím především sexsymbolem díky Euforii a Saltburnu. Přestože není výrazně mladší než jeho výše zmínění kolegové, jeho filmografie je zdaleka nejkratší, neměl tedy mnoho příležitostí předvést víc než svůj vzhled. Snad s výjimkou Priscilly, kde ztvárnil tentokrát hororovou verzi Elvise.
Z tohoto seznamu má předně Sydney Sweeney tendenci vzbudit dojem, že její sláva vyplývá výhradně z jejího vzhledu. Mnohem víc však do téhle kategorie spadá Elordi. Ale samozřejmě mu přejeme, aby nám brzy dokázal, že se pleteme.
Paul Mescal brzy vstoupí do mainstreamové záře reflektorů s druhým Gladiátorem, kde ztvární hlavní roli. Charismatického a nesmírně talentovaného Ira nicméně už teď považují mnozí za nejlepšího herce své generace. Jeho role v seriálu Normální lidé, v aktuálním festivalovém hitu Všichni moji cizinci a především ve zdrcujícím intimním dramatu Aftersun patřily k předním cinefilním událostem poslední pětiletky.
Když přijal roli nástupce Russella Crowea, neřešilo se ani tak, jestli je téhle role hoden, ale spíš, jestli je ona hodna jeho. Neměl by dál hledat vyzývavá dramata? Na druhou stranu, role ve druhém Gladiátorovi, ať samotný film dopadne jakkoliv, mu umožní vybírat nějakou dobu projekty zcela bez ohledu na jejich komerční potenciál. Mescal se pak nejeví jako ten, koho by mohl mainstream pohltit a nepustit. Co do trvanlivosti jeho kariéry se nyní jako hlavní jeví otázka, nakolik chce vlastně on sám být celebritou.
Těsně po premiéře Wednesday bychom nejspíš řekli, že Ortega má zaděláno na hodně šťavnatou budoucnost. Některé její volby od té doby ale budí velké rozpaky. Účast na brakové (a ne v dobrém slova smyslu) Premiantce je u herečky s jejím komerčním potenciálem nepochopitelná.
Samozřejmě je velmi brzy lámat nad ní hůl, ale součástí toho být profesionální hereckou hvězdou je i schopnost vybírat si dobré projekty a Jenna Ortega v tuto chvíli nemá v harmonogramu nic, kde by mohla předvést talent. Druhý Beetlejuice může být sice hit, nicméně jde o roli natolik podobnou Wednesday, že demonstruje spíš nerozhodnost Ortegy ohledně toho, co dál. Pokud chce Jenna naplnit svůj potenciál, musí jako první vyhodit svého agenta a začít si vybírat pořádné zakázky. Titul, který jí přiřknul THR, tedy „posedlost generace Z“, by se ostatně dal považovat za předzvěst toho, že Ortega skončí jako chvilkové poblouznění.
Powel je ve svých pětatřiceti zdaleka nejstarším hercem na seznamu a upřímně řečeno moc nezapadá do celkového konceptu. Mnohem víc zosobňuje minulé trendy než ty budoucí. Nicméně ne každý jde s dobou a Powell se svou romantickou komedií S tebou nikdy uspokojil právě mlčící většinu. Hollywood si pak po sérii propadáků a neúspěchů nemůže dovolit pohrdat snímkem, který skončil jako obrovský hit k překvapení úplně všech, včetně samotných tvůrců.
Má smysl očekávat, že Powell tenhle kariérní boost zužitkuje? Rozhodně mu to jde přát. Máme tu herce, který velmi dlouho poslušně plnil úkoly a ztvárňoval vedlejší role. Na svou příležitost být tahounem čekal déle než kdokoliv z jeho souputníků. Je ale jen těžké si představit, jak by šlo na úspěch S tebou nikdy konzistentně navázat. Svět romantických komedií je totiž nesmírně vrtkavý, nejistý a v tuto chvíli mediálně nevděčný.
Další ze jmen, která zaujímají hlavně svým talentem. Florence Pugh je přinejmenším od moderní hororové klasiky Slunovrat Ariho Astera považovaná za úžasnou herečku, jejíž novinky má vždy smysl vyhlížet. Její účast na problémovém, ale mediálně vděčném dramatu To nic, drahá jí pak zajistila pověst někoho, kdo dokáže povýšit i jinak stěží funkční projekt. Svým způsobem je dobrá reklama, když hrajete v hůř přijímaném filmu, ale každá recenze zmíní právě váš výkon jako jeho největší klad.
Pak tu máme samozřejmě druhou Dunu (vůbec se zdá, že půlka lidí na tomhle seznamu sdílí půlku filmografie) a Oppenheimera, které dodávají jejímu portfoliu nějaký ten úspěšný mainstream. Pugh má v tuhle chvíli skvěle nakročeno ke kariéře úspěšné oscarové herečky, která si občas odskočí do mainstreamu tak, jako to dělá třeba Jennifer Lawrence.
Éterická, přitom nevyzpytatelná Anya Taylor-Joy má našlápnuto opravdu skvěle. Poprvé otřásla světem v Dámském gambitu, což byla skvělá role, jež mimo jiné prakticky znemožnila zařadit si ji prostě jako „krásnou tvář“. Taylor-Joy rolí geniální a problémové šachistky od počátku deklamovala, že pod povrchem antické sochy vytesané z mramoru je právě tak tvrdé jádro, od něhož jde čekat cokoliv.
Její roli v Menu mnozí označovali za podivnou. Anya zde má hrát holku z ulice, přičemž ji obklopuje atmosféra princezny. Opět to ale posloužilo k upozornění, že tahle růže má trny. A totéž se opakovalo s Furiosou. Zdá se, že Taylor-Joy si ráda vybírá různorodé, zábavné projekty, během nichž se pořádně vyřádí a ukáže víc než jednu polohu naráz. A to jí rozhodně svědčí.
Angličtí mluvčí se naučili používat slovo „jednorožec“ pro všechny lidi a situace, které nejde replikovat a jejichž úspěch nejde jednoduše vysvětlit. Těžko říct, jestli sdílíme stejnou nejistotu nad tím, proč Zendaya tak moc učarovala celému světu. Má vzhled a šarm hvězdy, ale když chce, působí přístupně. Na červeném koberci je nedotknutelným nadčlověkem, přesto před kamerou, když chce, působí jako holka odvedle.
Lidé, kteří ji nemají rádi, často jako důvod jmenují, že absence jakýchkoliv jasných nedostatků u ní působí skoro nelidsky. Tomu se říká chytání stébel. Zendaya je v tuto chvíli vedle Chalameta nejpevnější hvězdou s nejjistější budoucností z tohoto seznamu. Má otevřeny dveře v mainstreamu i artu, u cinefilů i u bulvárních médií. Může být čímkoliv, čím bude chtít. Tak snad zvolí dobře.