Před deseti lety Cruise zkapal Na hraně zítřka. S pokračováním spirály si nikdo neví rady

Na vině (z pozitivního hlediska kvality i z pohledu nástrah pro pokračování) je samotný styl vyprávění, který viditelně kopíruje zážitkový a zkušenostní princip videoher. Cage se nedobrovolně ocitne v první výsadkové linii v situaci, kdy podstatná část Evropy podléhá zdánlivě neporazitelným vetřelcům. Stejně jako většina těžce oděných vojáků na ostřelované pláži rychle zaklepe bačkorami, jenže zvláštní fyzická anomálie jej opakovaně probouzí k životu, tudíž svůj „herní level“ může zkoušet znovu a znovu. S pomocí mnohem zkušenější a drsnější seržantky Rity Vrataski (Emily Blunt), která je dokonce billboardovou a náborovou ikonou lidského odboje, se posouvá nejprve v rámci pláže, kde se události opakují v poměru jedna ku jedné, načež postupuje k definitivnímu rozluštění záhady a časovému restartu.

Několik let připravovaný film přišel na 178 milionů dolarů, hlavní roli odmítl Světovou válkou Z zatěžkaný Brad Pitt a pod střechou Warner Bros., kde pořídili práva na první draft scénáře za tři miliony dolarů, se vystřídala spousta scenáristů. K McQuarriemu se projekt dostal během natáčení Jacka Reachera s Tomem Cruisem a oscarový autor Obvyklých podezřelých pochopil, co je k vypilování příběhu potřeba. V prvé řadě po domluvě s Cruisem přitlačil na humor, který v prvotních verzích spíš absentoval a jenž ve spirálovém narativu funguje osvědčeně.

Podobně koncipovaných filmů, kde postavy znovu prochází totožnými situacemi a mohou na ně reagovat jinak, v minulosti zase tolik nevzniklo. Závěr vánoční klasiky Život je krásný tento princip zužitkoval pro duševní prozření zarmouceného protagonisty, o mnoho let později to k sentimentálnímu znázornění osudovosti využívaly romantické filmy jako Zakletý v čase nebo Lásky čas – minimálně ve druhém případě s tím souviselo nápadné začlenění komiky. Nejslavnějším zástupcem byla sci-fi komedie Na Hromnice o den více, v níž mrzutý Bill Murray po pár kolečkách s empatičtější a citlivější kolegyní od mrzutosti upouštěl. Vždy šlo o nerealistické a stylizované snímky, k nimž lze doplnit ještě rytmický thriller Lola běží o život, který pomocí spirály zkoumal různé dějové perspektivy a potenciální scénáře, jak pokořit či naopak pohořet v úzkém časovém deadlinu.

Na hraně zítřka si vzalo inspiraci především od dvou posledních titulů, přičemž výchozí situaci okořenilo neustálým umíráním a rostoucí zmateností všemi nenáviděné postavy se zaječími úmysly, která to schytává ze všech stran. Dá se říct, že takový objem smrti, často v dost drastickém měřítku, nebyl v hollywoodském velkofilmu nikdy dřív tak zábavný a z pohledu vyprávění uspokojivý. Začalo se natáčet ve chvíli, kdy scénář podepsaný McQuarriem a bratry Butterworthovými (Indiana Jones a nástroj osudu) ještě nebyl dokončený.

To obecně zavání průšvihem, ale tvůrci pro Cruise, jehož akční kariéra tehdy visela na vlásku i kvůli kritizovanému obsazení do role Reachera, vymysleli ideální rovnováhu. Jeho hrdina byl jak spráskaný pes, ale o to více jsme k němu přilnuli (nemluvě o interakcích se skvělou Blunt a Billem Paxtonem) a o to víc fungoval lidský rozměr. Bacha na spoilery – McQuarrie navíc porozuměl komediální tradici, která si často žádá uzavírat příběhy do kompletně resetovaného stavu, kdy hlavní vývoj spočívá v charakterech a zkušenostech postav.

Takto nastavené vyprávění nevypadlo z rytmu, bavilo i výměnou maskulinních rolí a postavám připravilo deadline, který vystřídal zprvu dominující smyčku. Proč se tedy nedaří navázat i přesto, že velmi sebeuvědomělý závěr otevřel možnosti pro další časové hrátky? Liman, Cruise, Blunt i McQuarrie v průběhu let čas od času ujišťují, že natáčení je na spadnutí a že další díl bude revolučně bombastický, současně sequel i prequel. Roky však míjejí, McQuarrie s Cruisem utápí stovky milionů dolarů v Mission: Impossible a nezdá se, že by se opravdu něco dělo. A vlastně je to jedině dobře.

Ani jednička, i když ji všichni vynášeli do nebes, ostatně nebyla kdovíjakým hitem. Tržby kolem 370 milionů dolarů nepokryly rozpočet a stomilionovou propagaci. Dnes nevyzpytatelně krachují i zavedené značky včetně poslední Mission: Impossible a ani Cruise už necelé dva roky po krasojízdě Top Gunu není jistotou. Jeho scientologické tendence se moc nevytahují a tolik lidí už by pohled na jeho agonické skony neuspokojil. Spirálu s krvavými pomlčkami navíc v minulých letech procvičovala hororová série Všechno nejhorší nebo béčkový akčňák Boss Level a zvlášť v druhém případě bylo patrné, že nové nápady nepřichází snadno.

Potenciální Na hraně zítřka 2 by zřejmě muselo aplikovat pomyslný meta-koncept a rozházet už tak divoké časové kontinuum jedničky, aby nabídlo v něčem novátorské motivy. Úvodní vyjmenování základních filmových pilířů tohoto druhu vyprávění totiž zahrnuje téměř všechna známá díla – do spirály se odváží vrhnout jen málo celovečerních formátů. Jedinou cestou pro pokračování může být zapojení alternativní dimenze, v níž události rotují za odlišných podmínek světa. Tak učinilo Všechno nejhorší 2, ale tento odvážný krok nakrknul mnoho zastánců přehlednější a přímočařejší jedničky. Pokračování jednoho z nejzdařilejších sci-fi blockbusterů dekády bychom si samozřejmě přáli, ale šance na mlácení prázdné slámy je bohužel mnohem větší nežli na bohatou zábavní úrodu. A Cruise už by na sobě ten čtyřicetikilový bojový oblek taky beztak neunesl.

Podívejte se také na žebříček nejlepších sci-fi filmů podle Kinoboxu.

Zdroje: Box Office Mojo, Kinobox