Články

Letošní Karlovy Vary se, alespoň ze strany filmové publicistiky, nesly ve znamení smířlivosti vůči českým filmům, které se pokoušejí posunout pozici naší kinematografie ve světě, daří se jim to s velmi proměnlivým úspěchem, ale považujeme za nutné ocenit alespoň jejich snahu. Jedinou výjimkou se zdálo být Slovo Beaty Parkanové. Přestože si od mezinárodní poroty vysloužilo cenu za režii a hlavní mužský herecký výkon pro Martina Fingera, domácí kritiky a kritičky často zvláštním způsobem provokovalo a někdy snad až znechucovalo. Je to opravdu taková katastrofa?

Tomu mladšímu bylo v době propuknutí druhé světové války necelých sedmnáct let, staršímu o jedenáct víc. Ačkoliv bojovali v barvách Velké Británie ve službách Royal Air Force (RAF), na území Sovětského svazu a na konci války též ve Slovenské republice, setkali se až o mnoho let později. Co ale Filipa Jánského a Františka Fajtla spojuje, není pouze fakt, že daleko od domova válčili za svou vlast, ale také to, že se kromě vojenského angažmá věnovali literární tvorbě. Jánský napsal předlohu k Nebeským jezdcům, Fajtl řadu ceněných memoárů. Režisér Tomáš Bojar pozoruhodné dvojici věnoval neméně pozoruhodný film Good Old Czechs, který vás doslova vtáhne do válečného dění a myšlenkového pnutí dvojice letců.

Kdy se z dobromyslné péče o dospělé dítě stává kompenzování vlastních minulých chyb? Nad tím by se mohli zamýšlet Julia Roberts a George Clooney v nové romantické komedii, složitá témata ale nakonec raději neotevírají a v tropickém ráji se jen přátelsky pošťuchují.

Filmů o šikaně slabších jedinců a zázemí problémových teenagerů vznikla spousta. Krásné bytosti v koprodukci Islandu, Dánska, Švédska či České republiky, které tento týden vstupují do tuzemských kin, v mnohém nepřináší nic nového. Přece jen ale nenásledují triviální mustr a šikanovaný, zanedbávaný a nesmělý chlapec Balli nakonec není protagonistou, nýbrž hlavním symbolem mladistvého utrpení v rozvrácené rodině.

Existuje typ filmů, jemuž Američané říkají „instant classic“. Při jejich sledování už totiž v mysli vyčleňujeme místo v učebnicích kinematografie, jež jednoho dne zaplní, a máme příjemný dojem, že jsme svědky vzniku dějin. Mumie z roku 1999 je přesně opačným případem. Letním blockbusterem, u nějž se zdálo, že má jen dva základní účely: potěšit nenáročné publikum a naštvat fanoušky klasické hororové série, kteří doufali, že dostanou důstojný remake, a místo toho se museli spokojit s přihlouplým akčním velkofilmem. Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné a po téměř čtvrt století si Mumii nejen pamatujeme, ale milujeme ji možná ještě víc než v době premiéry.

Zdá se, že nikdo na celém světě, kdo nějak vyjadřuje své názory, nestojí o to, aby Disney pokračoval v hraných verzích svých klasických animáků. Mlčící většina ale dál sype do kas kin stamiliony při každé příležitosti a o nemalé lákadlo jde i pro streamovací službu Disney+, která se nedávno rozjela také v Česku. Exkluzivně na ní měl právě premiéru nový Pinocchio Roberta Zemeckise s jeho dvorním hercem Tomem Hanksem v hlavní lidské roli.

Čtvrtý díl oblíbené teen ságy After s podtitulem Pouto měl nedávno premiéru v českých kinech a prozatím si v nich vede slušně. První víkend ovládl žebříček návštěvnosti a některá kina nabídla projekce maratonů všech dosud zpracovaných snímků podle knih Anny Todd. Ústřední dvojice Hardin a Tessa tak opět zaútočila na emoce svého loajálního publika. Přesto je čtvrtý díl zatím nejslabší a ve všech ohledech na své předchůdce nestačí. Místy se dokonce zdá, že sám sebe paroduje.

„Smrt přináší život,“ opakuje Jan Žižka během vkládání semínek do půdy zbrocené krví jeho nepřátel. K tomu si často oplachuje obličej, podřezává protivníky a nedává najevo emoce. Tak vypadá český Žižka roku 2022, přestože je otázka, nakolik se vlastně ještě jedná o český film.

Publikem velmi oblíbený kriminální seriál Případy 1. oddělení se vrátil na obrazovky ČT 1 s třetí a podle tvůrců i poslední řadou. Počínání kriminalistů bude publikum sledovat po třináct pondělních večerů. Dobrou zprávou jistě je, že si pořad stále drží svou kvalitu a že první vydaný díl opět potvrdil, proč tento pořad patří mezi to nejlepší, co ČT kdy natočila.

Kauzy celebrit mají tendenci ve veřejném povědomí zakrnět v jedinou větu. Ta sice má základ v realitě, ale zároveň svým zjednodušením odpoutává pozornost od jádra problému. Kolik lidí si stále myslí, že J. K. Rowling má problémy v Hollywoodu kvůli jedinému tweetu? Armie Hammer pak prý dojel na to, že se provalily jeho „kanibalské choutky“, což zní tak absurdně, že to jde přijmout skoro jako vtip. Přitom pravda je mnohem, mnohem složitější.

Není týden, aby se na Netflixu nezjevil nějaký brakový thriller, který pravděpodobně skončí jako zaměnitelná blbost. Šance, že se povede nebo že bude aspoň legrační, přesto není nulová a publikum streamovacímu gigantovi nepřestává důvěřovat. Snímek Jen na skok se rychle vyšplhal na přední místa sledovanosti v Česku. Takže jak jsme s ním dopadli?

Všichni víme, že Prsteny moci jsou nejdražší seriál všech dob. Marketingové oddělení Amazonu se postaralo o to, aby tato informace nikomu neunikla. Strachem některých bylo tedy spíš, jestli to nebude na škodu. Zda nebude výsledek přeplácaný a bezduchý jako Hobit. Tenhle strach se ale ukázal být lichým. Prsteny moci nemají obdoby.

Pondělní večer na televizních obrazovkách Primy patřil premiéře Pálavy, zatímco středeční byl na stejné stanici ve znamení nového seriálu Hořký svět. Popíjení vína na Moravě tak vystřídalo vaření piva a exteriéry z okolí Prahy a řeky Sázavy.

První dva díly nového komediálního seriálu Pálava, který je jakýmsi spin-offem publikem oblíbených Vinařů, vydala TV Prima v pondělí večer v hlavním vysílacím čase.

Amazon se brzy pokusí oživit filmový svět Středozemě a první reakce mluví o vynikajícím výsledku. Hlasy z premiér mají obecně tendenci nadhodnocovat, pravděpodobně ale můžeme počítat přinejmenším s tím, že nás nečeká úplný průšvih. Samozřejmě však nejde o první audiovizuální adaptaci Tolkienova díla. Dnes si připomeneme jinou, již má na svědomí svérázný autor drsné zábavy. Světu přinesla řadu technologických novinek a posunula způsob, jímž se uvažovalo o filmové produkci. Dokázala také, že dospělí mohou mít zájem o filmovou fantasy. Řeč je samozřejmě o adaptaci amerického animátora Ralpha Bakshiho z roku 1978.