První dojmy: Případy 1. oddělení v novém složení, ale se starou parádou

Major Tomáš Kozák (Ondřej Vetchý) stále vede první oddělení pražské kriminálky. Jeho tým se mu však rozrostl o nové členy. Poté, co zkušený Václav Plíšek (Boleslav Polívka) odešel do důchodu, přibyli vyšetřovatel kapitán Jiří Netík (Juraj Loj) a operativec kapitán Adéla Čulíková (Barbora Bočková). Zbylé složení – kapitáni Petr Anděl (Petr Stach), Martin Pražák (Filip Blažek) a Vítězslav Sršeň (Miroslav Vladyka) – zůstalo v nezměněné podobě. Mezi nováčky a zkušenými kolegy to sice trochu skřípe, všichni ale ví, co je pro jejich práci nejdůležitější, a tak soukolí spolupracuje a snaží se ze všech sil vyřešit každý případ, který mu přistane na stole. Ale nebude to tak snadné. Čeká na ně totiž velká dávka závažných zločinů, a některé z nich budou kriminalisté řešit velmi dlouho…

V první epizodě seriálu jsou Netík a Anděl povoláni k pražské vile, na jejímž pozemku najdou dělníci mrtvolu v pokročilém stádiu rozkladu. Podle zjištění soudního lékaře Karla Vojíře (Ondřej Malý) jsou tam ale těla dvě. Po jejich bližším ohledání pak kolegům řekne, že jedno z nich leželo pod zemí přes dva roky, druhé přibližně půl roku. Policie z tohoto období ale nikoho nepohřešuje, a tak kriminalisté marně pátrají po tom, o koho se jedná. Podle důkazů bydleli v domě v podnájmu dva muži, jenže svědkové oba ještě před třemi měsíci viděli naživu. Komu tedy těla patří, kdo je na zahradě zahrabal a kam zmizeli podnájemníci?

Ačkoli za sebou máme pouze premiéru prvního dílu. Mohu říci, že to Případy opět dokázaly a ani s třetí řadou neztratily na kvalitě. Vedoucí projektu Tomáš Feřtek ví, co dělá, a tak se diváci a divačky mohou těšit nejen na případy, které jsou opět založené na skutečných událostech, ale i na osvědčené herecké obsazení a poctivou kriminální práci. Navíc se najde prostor i na trochu suchého humoru, posezení u piva nebo na návrat kolegů, kteří občas rádi přijdou během své penze vypomoci. Takže ano, nebojte, Václava Plíška v seriálu uvidíte. Sice ne hned v prvním díle, ale jeho bystrá mysl pomůže v řadě případů.

Výjimečnost seriálu totiž spočívá hlavně v autenticitě řešení jednotlivých případů. Josef Mareš na prvním oddělení skutečně pracoval a jako autor scénáře tvoří s Janem Malindou dobrý tvůrčí tým. Jejich epizody jsou mírně obalené do vztahů na oddělení. Osobní životy kriminalistů jsou však jen naznačené a neubírají prostor vyšetřování, které poodhaluje policejní postupy a triky. I když, jak Josef Mareš několikrát zmínil, něco pro potřeby seriálu musel změnit a řadu věcí zamlčet, protože policie má svou kuchařku. A ta musí zůstat skrytá, aby i nadále fungovala.

Hlavní skutečnosti jsou ale věrné a publikum s napětím sleduje, jak se policie k pachatelům přibližuje a jak důležité jsou detaily a týmová práce. Dokola si procházejí spisy a svědectví, sledují podezřelé, ptají se po okolí, diskutují spolu o možnostech a motivech činu a skládají do sebe jednotlivé dílky tak, aby našli odpověď.

Nejtěžší tak pro tvůrčí tým bylo vybrat případy, které do seriálu zapracovat, protože se motivy a provedení zločinů neměly pokud možno opakovat. V archivech je jich mnoho, i když naštěstí v posledních letech nejde o tak divoké období, jako byla 90. léta, kdy kriminalisté nevěděli co vyšetřovat dříve. Tvůrci se snažili zpracovat ty nejzajímavější s ohledem na průběh vyšetřování a to, jakého prostoru se jim dostávalo v médiích.

Do konečného výběru se tak dostaly případy dvojité brutální vraždy gayů v Praze, metanolové kauzy, přepadení auta bezpečnostní agentury, výbuchu auta na pražském sídlišti, vraždy zlatnice, taxivraha, důchodkyně zastřelené v tramvaji, mrtvého hledače pokladů v Klánovickém lese, vraždy manželů Lhotákových v pražské vile, smrti muže v parku na Kavalírce, vraždy dvojice studentů, vyřizování účtů mezi ruskojazyčnou mafií a zmizení majitele autobazaru pár dní před svatbou. Některé z těchto zločinů se budou prolínat více díly, neboť na nich kriminalisté pracovali dlouho, ale jinak bude každá epizoda pojednávat o jednom z nich.

Pokud se vrátíme k postavám Jiřího a Adély, není třeba se bát nějakého narušení chodu týmu. Tvůrci jejich příchodem na oddělení do příběhu šikovně zapracovali to, s čím se kriminalistika a ostatně i mnoho dalších oborů potýká – s novou generací pracovníků, která je lepší v technologiích, má vystudované vysoké školy, je přizpůsobivější a zkrátka toho umí občas víc než ti starší, což je hořká pilulka na spolknutí. Zkušenosti jsou důležité, ale už bohužel nestačí; kdokoli je pak může služebně přeskočit. S jejich příchodem jdou ale ruku v ruce i pokročilejší poznatky a způsoby vyšetřování, což policii posouvá dále.

Nesmí se ale zapomínat ani na veřejný obrázek, který vysílá do světa. Společnost a média ji sledují, a tak vzniká tlak na vedení, aby i policisté začali dodržovat příslušnou politickou korektnost a před veřejností si dávali pozor na pusu. Doba pokročila a je třeba se tomu přizpůsobit, i když to může kriminalistům s ohledem na jejich zaměstnání připadat jako banální záležitost. Vystupují však jako zástupci státního orgánu, a tak by měli jít příkladem.

Všechny tyto aspekty do seriálu zapadají přirozeně a jsou naznačené pouze okrajově, takže neruší a nenabourávají to, co diváci a divačky na Případech tolik milují – poctivou kriminálku s tou správnou atmosférou a obyčejnými civilními hrdiny, kteří se ze všech sil snaží vyřešit konkrétní hádanku. Napětí jednotlivých dílů samozřejmě opět umocňuje skvělá orchestrální hudba Juraje Dobrakova, který pracoval na předešlých dvou sériích i na prequelu Devadesátky.

Jordan Peele je králem hororu a společenských komentářů o Spojených státech amerických. Oscarově nás vyděsil svým Uteč, zamotal nám hlavu podobenstvím My a teď se pustil do tématu UFO.