Články

Na iVysílání České televize se objevil ke zhlédnutí snímek Je třeba zabít Sekala režiséra Vladimíra Michálka z roku 1998, jenž tehdy získal rekordních 10 Českých lvů. Proslulý „moravský western“ a „antická tragédie“ v jednom má dodnes velmi vysoké hodnocení na filmových databázích a je oceňovaný pro svou serióznost a krutý pohled na lidskou (či specificky českou?) povahu. Možná by se však slušelo podívat se na film trochu jinýma očima.

Akční snímek Krvavý sport (Bloodsport, 1988) udělal z Jeana-Clauda Van Damma hvězdu. Když vznikla první verze, padlo rozhodnutí, že film vůbec nepůjde do distribuce. Van Damme pak celé dílo sám přestříhal. Nemohl však odstranit to, že celý „příběh podle skutečných událostí“ vznikl na základě lží osob, které tolik věřil.

Koprodukční, smyslově opojné drama Disco Boy mohlo vidět publikum přehlídky Be2Can, nyní se dostává i do běžných kin. Světovou premiéru si osobité dílo odbylo na letošním berlínském festivalu, odkud si Stříbrného medvěda odvezla kameramanka Hélène Louvart. A skutečně hlavně díky její práci stojí snímek za vidění.

Pomyslnou cenu za nejhloupější a lživě návodný český překlad letos vyhrává netflixovská celovečerní novinka Locked In, u nás distribuovaná pod názvem Uvězněna ve vlastním těle. Zamotaný psychologický thriller o zámožném panství, jeho ovdovělé bývalé dědičce a jejích dvou nevlastních dětech, jejichž sourozenecký vztah se neočekávaně vyvine v manželství, stojí i padá na vytvářených očekáváních a hrátkách s perspektivami jednotlivých postav. Nabízí slušné herce a herečky i kvalitně natočený nepředvídatelný děj, ačkoli příběhová subjektivita avizovaná skomoleným českým názvem či úvodní scénou se proměňuje chaoticky a vypočítavě.

„Musím na záchod, asi jsem to dostala,“ oznamuje neúspěšné herečce Lucii (Jana Bernášková) její kamarádka. Atraktivní třicátnice na základě toho vyhodnotí, že after party po premiéře fiktivní komedie Zoufalci všedního dne propije především sama. Setká se tam však s nesmělým scenáristou Karlem (Marek Němec) i bohatým Jakubem (Tomáš Měcháček), s nimiž následně udržuje částečně pracovní, především však intimní vztahy.

Vzhledem k dlouhotrvajícímu zájmu Davida Finchera o různě deprivované vrahy musíme děkovat nebesům, že se rozhodl pro kariéru filmaře a ne… Nějakou jinou. Zabiják premiéruje opět na Netflixu, stejně jako rozporuplný Mank. Po svém nejhůře přijatém filmu se však Fincher naštěstí vrací do formy a od předchozí netypické rozklíženosti se vrací k ultraprecizní práci, z níž mrazí. Navíc se mu daří napravit jednu dávnou chybu, která mu zřejmě stále nedá spát.

Anthony Bourdain se stal díky svému literárnímu talentu nejslavnějším šéfkuchařem na světě. Psal o tom, co se skutečně děje v kuchyních restaurací a jakému tlaku jsou kuchaři vystavení. Časem se proměnil v cestovatele, jenž ukazoval kulinářské zvyky po celém světě. Když v roce 2018 spáchal sebevraždu, byl to obrovský šok. Dokument o něm přinesla HBO a nyní je na Netflixu.

Vysoký diplomat OSN Hans Blix byl u nejdůležitějších událostí přelomu milénia a z první řady zhlédl zlomy, jež politicky a ideologicky tvarovaly naši současnost. Někteří mají za to, že měl příležitost ovlivnit běh dějin pozitivním směrem, nevynaložil na to však dost úsilí. On by to popřel – konal svou práci právě tak, jak byla předepsaná. Jakákoli snaha překročit hranici pravomocí jeho mandátu by nadělala víc škody než užitku. Nyní se s pětadevadesátiletým, nicméně překvapivě vitálním seniorem střetla česko-švédská dokumentaristka Greta Stocklassa a konfrontovala ho s pomyslným slonem, který bude Blixe pronásledovat po celý zbytek jeho života.

Po vizuálně působivém debutu S láskou Vincent, kde dvojice polských režisérů Hugh a DK Welchmanovi těžila z odkazu a trademarku slavného malíře Vincenta van Gogha, se partnerské duo pustilo do adaptace ikonické polské knihy, Reymontových Sedláků, za které autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Režiséři se úspěšně popasovali se složitou výzvou a publiku přinášejí naturalistický pohled na polský venkov na konci 19. století. Při sledování hnou diváky výrazné emoce jako údiv, úžas, smutek, zmar či bezmoc.

Celovečerní dokument Sly na Netflixu nabízí v 95 minutách úplně jiný pohled na akční personu než nedávný třídílný Arnold. Sylvester Stallone si vybírá i méně známé tituly své filmografie, líčí těžký vztah se svým otcem a sype si popel na hlavu, že sám nebyl dobrý otec.

Během počítání dní do premiéry filmu Marvels už zvuk vítězných fanfár nikdo neočekával. Mnohokrát odkládaný snímek sice navazuje na komerčně veleúspěšnou Captain Marvel, přichází však v době, kdy už publikum potřebuje mnohem zřetelnější důvod k návštěvě dalšího komiksu. Tento snímek jich rozhodně mnoho nepředkládá. Přestože je čistě technicky zvládnutější než spřízněný Ant-Man nebo konkurenční Flash, ani zarytí komiksoví fandové už nenajdou mnoho důvodů ke koupi lístku.

Jeden z divácky nejoblíbenějších filmů letošního karlovarského festivalu se sluší zhlédnout buď po vydatném jídle, nebo aspoň se zásobou kulinářských dobrot. Intimní dobové drama Umění jíst a milovat s Juliette Binoche, které v Cannes vyneslo Anh Hung Tranovi cenu za nejlepší režii, tvoří z nemalé části záběry na přípravu a ochutnávání těch nejlahodnějších pokrmů. Nad plotnou uznávaného šéfkuchaře Dodina (Benoît Magimel) se však odehrává také citlivý milostný příběh, jemuž snadno propadnete i v tuzemských kinech, kde má snímek tento týden premiéru.

Na Netflixu přistála minisérie Jsou světla, která nevidíme (All The Light We Cannot See), kterou dle Pulitzerem oceněné knižní předlohy Anthonyho Doerra adaptovali Shawn Levy (Free Guy) a Steven Knight (Peaky Blinders). Zatímco příběh o slepé francouzské dívce, jejíž otec ukrývá na sklonku druhé světové války cenný diamant, má potenciál pro komplexní zamyšlení se nad dobrem, zlem, vykoupením či chamtivostí, provedení balancující mezi romantizovaným melodramatem a tarantinovskými karikaturami jinak silný námět bagatelizuje.

Před třemi lety měl na benátském festivalu premiéru snímek Jabka (Apples), který ukázal, že ani odchodem Yorgose Lanthimose do zámoří se zájem o řeckou divnou vlnu nevyčerpal. Neformální hnutí, jehož hlavním představitelem byl právě Lanthimos, během uplynulé dekády a půl fascinovalo festivalové diváctvo i kritickou obec. Christor Nikou teď přichází se svou novinkou Nehty (Fingernails).

Komiksový žánr se stal ve světě audiovize tak všudypřítomným, že prakticky jediný způsob, jak upoutat pozornost publika, je nabídnout jeho satiru, subverzi nebo kritiku. Ve skutečnosti už je dnes těžké najít komiks, který by sám k sobě přistupoval s přímočarou radostí a naivitou jako za časů Christophera Reevea. I přední mainstreamoví zástupci žánru z Marvelu se obrňují sebeshazujícím hávem. Nikdo už dnes nezíská plusové body za to, že slibuje jen náhled pod kapotu. Neporazitelnému (Invincible) se přesto podařilo vydobýt si v adult animaci podobné renomé, jaké mají The Boys (rovněž od Amazonu) v hrané tvorbě.