Miluje mě, nebo ne? Vytrhněte si nehet a uvidíte. Tohle je nejdivnější romantika roku

Nejen Lanthimosovi, ale i dalším řeckým tvůrcům jako Alexandrosu Avranasovi, Babisi Makridisovi či Panosi Koutrasovi se podařilo vytvořit podivná a provokativní díla, jež obvykle představují pokřivenou verzi naší reality. Snímky naplněné surrealistickými vizemi, absurdním humorem a výraznou odtažitostí však obvykle nápaditě rozkrývají sociální struktury, které považujeme za něco samozřejmého a neměnného.

V tomto trendu pokračuje i Christos Nikou, ačkoli nechce být házený do jednoho pytle se svými souputníky. Jeho Jabka produkčně zaštítila Cate Blanchett a benátská premiéra zaujala i Carey Mulligan, která pár měsíců po festivalu oznámila, že s Nikouem chystá další projekt. Anglickou herečku nakonec u Nehtů (Fingernails) vystřídala Jessie Buckley. Snímek už Nikou točil v zámořské produkci pod vedením filmové sekce firmy Apple (zřejmě okouzlené názvem i ústředním vizuálním prvkem autorova debutu). Zdá se však, že zdaleka ne vše, co fungovalo napoprvé, se podařilo zopakovat.

Ocitáme se v alternativním světě, kde chybějí mobily, ale naopak přebývá retro ladění do různých odstínů hnědé. Klíčovým rozdílem oproti naší realitě je však existence Institutu lásky, kde si zájemci mohou zaplatit sadu testů vrcholící vyškubnutím jednoho nehtu – to vše proto, aby se dozvěděli, zda se skutečně milují se svými protějšky.

Scénář se poměrně pochopitelně vyhýbá přesným vysvětlováním toho, jak to přesně funguje. Je jisté, že stroj, kam se vyškubnuté nehty obou partnerů umístí, ukáže jejich vzájemnou zamilovanost. Či třeba i zamilovanost do někoho jiného? A jde spíše o aktuální prožívání zamilovanosti, nebo navždy trvající náklonnost ke své spřízněné duši? Nejedná se náhodou jen o podvodný marketingový trik, jenž nabývá na důležitosti a věrohodnosti právě mrzačením lidí?

Otázky, samé otázky. Na nemalou míru vágnosti je však třeba přistoupit, protože Nikou existenci této procedury bere prostě jako fakt, s nímž se postavy daného fikčního světa prostě musejí vyrovnat – podobně jako třeba hrdinové Věčného svitu neposkvrněné mysli (2004) s vymazáváním paměti nebo bizarní postavičky z Lanthimosova Humra (2015) s hrozbou proměny ve zvíře, pokud si v šibeničním termínu nedokážou najít vhodného partnera či partnerku.

Výsledek testu je výzvou i pro vitální Annu (Jessie Buckley), která se na rozdíl od mnoha nešťastníků ze svého okolí může radovat z oboustranné lásky se svým partnerem Ryanem (Jeremy Allen White). Jejich vztah však po třech letech a možná právě i úspěšném testu upadl do rutiny, kterou se ani jeden z nich nesnaží narušit. Anna je s tímto stavem zjevně nespokojenější, ale namísto toho, aby s tím něco aktivně dělala, tak je jen v sérii repetitivních scén svým protějškem permanentně nuděna.

Mladá žena doufá, že svým pocitům přijde na kloub prostřednictvím pochopení toho, co se v Institutu lásky děje. Nechá se tam zaměstnat a my sledujeme jednak její práci s rozličnými testovanými páry, tak i rostoucí blízkost vůči kolegovi Amirovi (Riz Ahmed). Ačkoli jsou tyto figurky na pomyslné šachovnici rozestavěné zcela jasně, snaha vyhnout se klišé romantických filmů je patrná. Bohužel se tak děje za cenu toho, že snímek postupně vyšumí do prázdna, ztrácí atraktivitu, údernost i překvapivost.

Vraťme se ještě na chvilku ke zmíněným Jabkám. Ty pojednávaly o globální pandemii, v jejímž důsledku lidé ztráceli paměť. Stát následně takto nemocným lidem nabídl kurzy a různé aktivity, aby se mohli opět zapojit do běžného života. Ve skutečnosti však šlo hlavně o kontrolní mechanismus, pomocí něhož mohly autority převychovávat občany k obrazu svému. S takovouto premisou dává smysl, že vyprávění obsahovalo spoustu výpustek a nejednoznačností – právě díky nim jsme se mohli lépe vžít do zmatenosti hlavního hrdiny.

Nedořečenostem se nevyhýbají ani Nehty, stejně jako variování podobných situací a neochotě postav pohnout se z místa. Zde to však nepůsobí jako tvůrčí rozhodnutí, nýbrž spíš jako bezradnost. Po slibném úvodu, který se vyžívá ve velmi suchém humoru a provokativní aktualizaci mýtu o Adamovi a Evě, však tempo stále zpomaluje, zatímco divácká nuda nabývá na intenzitě. K závěru už snímek vyloženě doklopýtá.

A je to velká škoda, jelikož sympaticky přestřelený námět by šlo rozehrát a dohrát mnohem zajímavěji, obzvlášť s tak silným hereckým obsazením. Jak je už zvykem, Jessie Buckley dokáže i zcela zbytečnou scénu učinit koukatelnou a i s minimem mimiky vyjadřuje širokou paletu pocitů. Ahmed za ní nezaostává a jejich společná chemie drží snímek nad vodou celou druhou polovinu, kdy obvykle víme víc než postavy a zdlouhavě čekáme, až se k těmto zjištěním dopachtí i ony.

Nikdo nerozumí lásce lépe než Hugh Grant, naznačuje jedna ze zábavných scén na začátku filmu. A je to asi pravda, jelikož ani Nikou zde nezvládá o lásce říct nic překvapivého nebo podnětného. Jeho sci-fi premisa se snaží připomenout, že čím vědečtěji se k lásce snažíme přistupovat, tím víc nám její podstata uniká mezi prsty. Ačkoli je pochopitelné, že se nejistotu ve vztahu snažíme eliminovat, ani certifikát zamilovanosti nakonec nestačí k absolutnímu uklidnění. Dobře, děkujeme, pane Nikou, ale co dál?

Snímek můžete vidět na platformě Apple TV+. Podívejte se i na náš žebříček nejlepších filmů, které na této streamovací službě najdete.