Marvels: Návrat nejúspěšnější superhrdinky nezachrání volný pád komiksové éry

Předně je třeba říct, že jsme zjevně opustili dobu, kdy stačilo vidět všechny filmy Marvelu, abychom znali důležité postavy a ihned věděli, co se na plátně děje. Producenti se zřejmě snaží odměňovat ty nejpilnější fanoušky a fanynky a počítají s tím, že známe a držíme v paměti i seriálovou produkci z Disney+. Rozhodně jde o troufalý požadavek.

Tvůrci se samozřejmě snaží nabídnout pár kontextových stop a stranou prohodí několik hlášek, abychom se jakž takž intuitivně zorientovali, nad plnou srozumitelností už však lámou hůl. Pokud bylo dřív jejich mottem, že se nemusíme bát vynechat pár vedlejších marvelovek, nyní jako by přesedlali na krédo, že orientace v ději je víceméně zbytečná. Ani se nesnažte!

Marvels jsou sestavené okolo hlasitých akčních scén sestříhaných do třeskuté hudby, které mohou začít kdykoli a trvat vždy kus déle, než by bylo nutné. Postavy se jen přesouvají z lokace do lokace a pokouší se o humor. Pokud znáte marvelovky jen okrajově, možná vám přijde divné jim něco takového vytýkat – copak o tom nebyly vždy? Právě že ne! Velkým paradoxem filmového Marvelu vždycky bylo, že šlo sice o filmy plné drahých triků a povinných bitek, skutečným proteinem v tomhle pokrmu však byly postavy, jejich vztahy a konflikty. I proto se dařilo udržet zájem publika napříč tolika snímky po dobu patnácti let.

Když Marvels na tento princip rezignují, jako by nastupovaly na prkno čnící nad hladinou přeplněnou žraloky. Mají před sebou posledních pár kroků, na konci je nevyhnutelně čeká záhuba. Marvelovky se vlastně stávají tím, za co je před deseti lety považovali lidé, kteří žádnou z nich neviděli. Tehdy mělo smysl oponovat.

Castingový tým přesto stále nezahálí. Nováček Iman Vellani jako rozpustilá Kamala Khan a Teyonah Parris coby pomyslná neteř hlavní hrdinky Monica jsou dobré herečky. Jenže nastupují příliš rychle a tvůrci očekávají, že je budeme mít okamžitě rádi. Obzvlášť těžký úkol má Khan, jež může být se svou hyperaktivní pseudoteenagerkou rychle otravná a zběsilé tempo filmu jí to nijak neusnadňuje.

Publikum už je příliš zvyklé na styl humoru a budování postav Marvelu, takže samozřejmost, s níž tvůrci čekají, že bude jejich taktika stále fungovat, může vyvolat opačnou reakci. Mnohem lepší práci s rozpustilým puberťákem obklopeným hašteřivou etnickou rodinou navíc předvedl konkurenční Blue Beetle, kde měl tento motiv alespoň prostor a nepůsobil tak chtěně.

Vrací se i oscarová Brie Larson v hlavní roli. Carol Danvers je koncipovaná jako protipól Wonder Woman – hlavní superžena DC je dokonalou nadlidskou bytostí, jež většinu života strávila mimo lidskou společnost a v Justice League plní především roli majáku naděje. Captain Marvel je oproti tomu smrtelnice obdařená nadpřirozenými schopnostmi, nese si tedy zkušenost z života v našem světě.

V ranku současných superhrdinů Marvelu přitom patří k těm nejmocnějším, navíc má na starost ochranu celé porce vesmíru, nikoli jen planety Země či vlastních zájmů. Jako taková je dost „no nonsence“, jak by řekli Američané. Nemá příliš čas na humor a uvolněné chvíle. Její dvě společnice jí v tomto ohledu pomáhají nalézt cestu zpět k lidskosti – Kamala k humoru a Monica k citu.

Tedy až na to, že tvůrci tento motiv nejsou ochotní dotáhnout do konce a být v manipulaci s ním jakkoli důslední. Takže i když by měl konflikt Marvels spočívat v tom, jak Carol potřebuje pochopit, že nemůže nést na svých bedrech celou tíhu vesmíru, bičovat se za každý neúspěch a vzdát se jakéhokoli osobního života, přece jen musí aspoň trochu hláškovat a být občas uvolněná a veselá, aby se neřeklo.

Nezapomínejme, že minule Larson čelila jedné z největších vln internetové šikany za to, že se coby žena na plakátech dostatečně neusmívá a neobklopuje ji mráček dobré nálady. Marvel si tedy nyní dává pozor, aby Carol dávala najevo smysl pro humor i přesto, že to v logice příběhu nedává žádný smysl a podrývá to i něco málo z přítomné emocionální koherence.

Vlastně jsme si zatím neřekli, o čem Marvels přesně jsou! Jaká chyba, věnovat zápletce filmu zhruba tolik prostoru jako jeho tvůrci! Captain Marvel porazila zlou superinteligenci na jedné z planet, jejíž obyvatele tím však odsoudila k zániku. Nadlidský padouch totiž kromě zlých plánů držel pohromadě i celý místní ekosystém. Z jedné z přeživších se tak stane zapřísáhlý nepřítel Carol. Začne cestovat po planetách, k nimž má Captain Marvel osobní vztah, a pokouší se jim ukrást jejich přírodní zdroje.

Gimmickem filmu pak je, že tři hrdinky jsou díky jakémusi rituálu kvantové fyziky provázané a mohou si spolu (nejprve nekontrolovaně, později záměrně) vyměňovat místa v časoprostoru. Což je dobrou záminkou jak ke komediálním situacím, tak k působivým akčním scénám.

Když to takhle napíšeme, zní to jako slibný námět pro marvelovku. Zápletka krásně navazuje na osobní konflikt protagonistky. Ta má problém s tím, že jen těžko navazuje vztahy, a přitom jí je v patách záporačka, která cílí na to málo osobního, jež Carol zůstává. Jenže mezi námětem a jeho realizací zeje bezedná propast. Tvůrci neumí příběh přirozeně vyprávět ani posouvat. Postavy mohou kdykoli prohlásit, že si vzpomněly na něco hodně důležitého a že je třeba vyrazit přesně opačným směrem.

V popředí jsou neorganické komediální a akční vsuvky, jež příběh zastavují a opouští, místo aby mu dodávaly kontext. Najednou se ocitneme na pestrobarevné planetě, kde se všichni dorozumívají jen zpěvem, a sledujeme nečekané muzikálové vystoupení. Z toho by mohlo hodně vyplynout pro naši velevážnou hrdinku, ale nevyplývá. Nehledě na to, že zcela nekonkretizované schopnosti dělají ještě těžší než kdykoliv dřív chápat, čeho je která žena schopná a jaké jí hrozí nebezpečí. Těžko říct, jestli už nějaká marvelovka působila tak bezradně v tom, jak se poskládat dohromady.

Marvels jsou skutečné filmové delirium. Film, kde se není čeho chytit, na co se soustředit. Je třeba úplně vypnout a upadnout do jakéhosi transu. Sledovat světelné šmouhy na plátně a doufat, že právě neprožíváme vlastní mrtvici.

Podívejte se raději na seznam neočekávanějších filmů zbytku roku podle databáze Kinoboxu.