Jagna popisuje drsný život na venkově. Mimořádný film předkládá strhující scény bez východiska

Adaptace Reymontových Sedláků vstupuje do českých kin pod názvem Jagna. Jagna je bezstarostná pohledná venkovská dívka, která tráví čas vystřihováním ornamentů z papíru a zkrášlováním obydlí, v němž žije se svou matkou. Vlivný postarší statkář Boryna ovdověl a po nějakém čase mu místní farář vnukne nápad oženit se znovu. Do oka mu padne Jagna, kterou provází pověst svůdné dívky, ta je však zamilovaná do Borynova syna Anteka žijícího s manželkou a dětmi na otcově stavení. Jagna se vlivem matky Borynovi podvolí, vede však dvojí život se starším mužem a jeho synem, což nemůže pro většinu zúčastněných dobře dopadnout. 

Stejně důležitý jako příběh filmu je i jeho forma. Dvojice režisérů Dorota Kobiela a Hugh Welchmanovi nejprve jednotlivé scény natočila se skutečnými herci a poté v postprodukci veškerý materiál rozkreslila spolu s více než stovkou výtvarníků do mimořádně působivých obrazů, rozfázovala je a propůjčila jim formu téměř dvouhodinového filmu. Šlo o stejný postup jako v případě snímku S láskou Vincent, nominovaného na Oscara. Pro Jagnu se však Welchmanovi inspirovali skutečnou výtvarnou skupinou Mladé Polsko (Józef Chełmoński, Ferdynand Ruszczyc nebo Leon Wyczółkowski).  

Jagna je mimořádně působivým dílem, které diváka vtáhne a uvede do víru dějů a emocí. Knižní předloha Sedláci spadá do žánru naturalistického realismu podobně jako například tvorba Francouze Émila Zoly (Nana, Zabiják) či tuzemských bratrů Mrštíkových (Maryša, Rok na vsi). Prostředí zde není idylické místo, na kterém dětem demonstrujeme dodržování zajímavých zvyků a pranostik, ale mikrosvětem přežití, kde se mladé dívky dávají výměnou za úrodnou půdu a kde zraněná zvířata musí někdo podříznout, aby netrpěla. Věci se zkrátka musí udělat, sami se však neudělají a souvisí s přežitím. 

Jagna symbolicky postihne čtvero ročních období, vyniká surovostí, nekompromisností a autenticitou. Podívaná je to opojná, omamná i vysilující, publikum vtáhne do děje díky řadě svérázných postav, dramatických scén a dynamické hudbě vycházející z dobového folklóru. Podíváme se například na venkovskou veselku, kde tvrdý alkohol teče proudem a stejnou měrou ho konzumují muži i ženy. Masopust silně zapůsobí díky drsným zvířecím maskám a venkovnímu sexu. Dojde i na jeden boj, v němž se sedláci perou za vytěžené dřevo, ale přemůže je majetnější a silnější vrchnost. 

Na rozpohybované malby se publiku dívá ještě o poznání lépe než v případě filmu S láskou Vincent, člověka z plynulosti záběrů nebolí oči. Navíc je znát, že tvůrci řešili poctivě sebemenší detail a účinek výtvarné malby. Ty například drobnokresbou umocňují emoce a grimasy zúčastněných ve vážnějších a rozšafnějších scénách, když však dojde na milostné zálety, výrazová malba ustupuje a autoři vše halí do méně výrazných obrysů, obrazy potlačují a naopak nechají vyniknout práci kameramana s hereckými předobrazy. 

Hrdinka, jejíž jméno dalo filmu název, projde v průběhu čtyř ročních období poměrně výraznou proměnou. Stává se vypočítavější, cynickou, pluje s proudem a charaktery ostatních spolu s dějem ji proměňují. Jejímu předobrazu vtiskla tvář polská herečka Kamila Urzędowska, která nezapře jistou podobu s Margot Robbie; dokáže být mimořádně laskavá a nevinná, ale i svůdná a rozverná. Postavy tu nejsou černobílé, tedy dobré či zlé, nýbrž komplikované. 

Jagna popisuje těžkou dobu života menších rolníků a prostředí, v němž ještě lidé byli závislí a svázaní s přírodními cykly (na poli se seje, sklízí i umírá). Filmu tak lze ve výsledku vytknout snad jedinou věc, některé nejasné motivace postav. Například matka Jagny nejprve svou dceru ve všem podporuje, ale jak se objeví statkář Boryna, už by dceru vdávala a připíjela si na dobrý obchod. Jagnin milý Antek za ní potajmu chodí, ale vede druhý život se svou rodinou a ženou, která mu zálety poměrně dlouho toleruje. 

V Polsku je Jagna u publika v kinech mimořádně populární. Snímek vidělo už 750 tisíc platících, čímž návštěvnost překonala diskutovaný titul Hranice Agnieszky Holland. Jak se bude Jagně dařit u tuzemského publika, je otázkou. Snímek přináší mimořádně kvalitní a náročnou podívanou, za jejímž vznikem stály stovky tvůrců. Po zhlédnutí snímku člověk cítí podobnou tíži a fyzicky nepříjemné pocity jako například u Nabarveného ptáčete.