Nejtvrdší komiks zahájil druhou řadu. Invincible se pere s největšími tabu světa

Poslední roky se skoro zdá, že se tvůrci předhánějí v tom, jak drsnou a nekompromisní reflexi komiksu nabídnou. Ozývají se už i kritické hlasy, jež podotýkají, že snažit se za každou cenu šokovat, strhávat masku a bořit tabu není o nic „dospělejší“ či „chytřejší“ než si užít upřímně míněnou zábavu. Mnohdy to naopak vede k dětinskému chytračení a nimrání se v nesmyslech, jenž navíc málokdy opravdu uhodí hřebíček na hlavičku. Viz Deadpool.

The Boys byli dokonalým kolbištěm pro tyto debaty. Předlohu mnozí považují za typickou ukázku samoúčelné subverze. Seriálové adaptaci se však přinejmenším částečně podařilo velký kus odpůrců obrátit na svou stranu. Dokonce se zdá, že v novějších řadách tvůrci nalézají čím dál funkčnější rovnováhu mezi překvapivě trefným politickým komentováním současnosti a zálibou v končetinách poletujících vzduchem za doprovodu rockové hudby. Invincible je podobný případ, byť už jeho předloha má mnohem lepší pověst.

Tento komiks mají na svědomí Cory Walker, Ryan Ottley a Robert Kirkman, z nichž poslední jmenovaný je i tvůrcem seriálové verze. Vypráví příběh sedmnáctiletého Marka Graysona, jenž je synem nejmocnější bytosti lidem známého vesmíru Omnimana a jeho pozemské lásky. V Markovi se pomalu začínají probouzet jeho nadlidské schopnosti zděděné po otci, připravuje se tedy na roli profesního superhrdiny – v jeho světě existuje mnoho lidí obdařených výjimečnými schopnostmi, z nich někteří se dají na dráhu zločinu, jiní spravedlnosti. Nejžádanější hrdinové jsou angažovaní v různých státních či korporátních organizacích.

Zprvu vidíme Omnimana očima jeho oddaného syna a myslíme si, že se jedná o nelicencovaný Supermanův klon – tedy o nezištnou bytost chránící lidstvo před všemi hrozbami. Spolu s Markem však zjišťujeme, že otec připravuje planetu Zemi na invazi jeho národa, jenž ji chce přidat ke svému impériu a zavést „dokonalý řád“. Ať to znamená cokoli. Myšlenka odporu je prakticky absurdní, Omniman osobně by byl schopný zlikvidovat každou živou bytost na planetě, i kdyby se na něj všechny vrhly naráz. Tedy s výjimkou svého syna, až se plně projeví jeho schopnosti.

Tuto dvojici jsme ve finále předchozí řady opustili v momentu jejich první velké rétorické i fyzické konfrontace. Ta vedla k likvidaci velké porce Chicaga, smrti desítek tisíců lidí a ke škodě v miliardách dolarů. A k Markovu zjištění, že zdánlivě starostlivý muž, který měl vždy po ruce moudrou radu a projevoval starost i o ty nejslabší, veškerý zájem předstíral. S cynickou nonšalancí šlechetného kolonizátora, jehož úsměv mizí po prvním náznaku odporu.

Obzvláště ho zabolelo, když mu otec vysvětlil, že svou ženu a jeho matku má upřímně rád… Asi jako máme rádi domácí zvíře. Bytosti jako Omniman žijí tisíce let a plně emočně se napojit na lidi by pro něj zkrátka nedávalo smysl. Stejný přístup čeká od Marka, jehož stárnutí se s dosažením dospělosti rovněž enormně zpomalí. Čekají ho milénia budování galaktického impéria. Mark nereagoval s nadšením.

Invincible nabízí „základní balíček“ komiksové subverze, tedy alegorii fašismu, imperialismu a šovinismu. Superhrdinský žánr se točí okolo objektivně nadřazených lidí, jejichž individuální výjimečnost jim dává možnost prosazovat svou vůli nad masami i institucemi. Tento svůj potenciál využívají stejnou měrou padouši i hrdinové a dobrý konec nastává tehdy, když „hodný“ superčlověk opanuje toho „zlého“ a na světě nezbývá vůle, která by tomu mohla oponovat. To je z principu strašidelná rétorika a nevyžaduje mnoho úsilí vidět její vady. Přesto je stále působivé si je připomínat, když se najde dostatečné ozvláštnění.

U Invincible je důležité, jak úspěšně se poměrně standardní kritiku daří napojit na osobní rovinu. Jednak tu máme nosný vztah Marka a jeho otce, pak řadu vedlejších superhrdinů a superhrdinek, z nichž žádný není stejně dokonalý jako Omniman a nemůže na to ani pomýšlet. Sledovat z pohledu jednotlivce hierarchii světa, kde jsou rozdíly mezi postavami v jejich schopnostech a moci tak hmotné a nepřekročitelné, pak otevírá mnoho podnětných konfliktů.

Ve vyprávění kopírujícím důsledněji přírodní zákony našeho světa se mohou u postav různého postavení střetávat protichůdné konflikty a ambice; snaha zlepšit sebe či touha změnit systém, který i ostatním umožní dosáhnout lepších výsledků. Jenže žádná individuální ani sociální změna nemůže vést k tomu, abychom najednou začali létat a naše kůže odrážela kulky. V případě Omnimana zůstává jen otázka, jak se postavíme bytosti, jejíž velikosti nikdy nemůžeme dosáhnout. Když se podíváme na popkulturu, je jasné, že tenhle motiv publikum fascinuje a přitahuje.

Někdy se tak děje z pochybných důvodů, stačí se podívat na fanoušky Homelandera či Tylera Durdena, kteří skutečně věří, že někteří lidé jsou nadřazení jiným, neměly by se na ně vztahovat stejná pravidla a fikce jim umožňuje sledovat své sny ožít alespoň „jako“. Konfrontovat tak jednoznačnou hierarchii však může vést i k mnohem jemnějším debatám o schopnosti vypořádat se s vlastními limity či naopak se svými privilegii. A Markovo dilema, zda stanout po boku otce a pokusit se vytvořit dokonalý řád, nebo, však víme, nebýt fašista, nabývá svou intimitou na intenzitě. I díky tomu Invincible s publikem emocionálně rezonuje víc než The Boys, kde je Homelander padouch pro všechny a za všech okolností.

Na konci první série Mark svého otce odmítl, což ho málem stálo život. Druhá řada tedy zaskočí, když otevírá scénou, v níž pospolu vládnou světu, pomalu budují své impérium a potírají disent. Tvůrci nejsou tak laciní, aby se jednalo o noční můru, i když nejsou ani zvlášť originální. Vidíme totiž do paralelního vesmíru a seznamujeme se s novým hrdinou Angstromem, jenž umí skákat mezi dimenzemi. Oznamuje nám, že je ve skutečnosti poměrně výjimečné, aby Mark upřednostnil svůj lidský původ. (Ponechme nyní stranou, že to je samo o sobě vzhledem k charakteristice dobrosrdečného Marka dost těžko uvěřitelné, potřebujeme to zkrátka pro drama.)

Angstrom má však vlastní agendu. Chtěl by vstřebat myšlenky svých paralelních já, aby díky zkušenostem nabytým napříč multiverzem pomohl lidstvu hledat řešení na problémy typu klimatická krize, pandemická onemocnění a tak dále. Vyhledá pomoc geniálních techniků, dvojčat Maulerových, kteří jsou známými padouchy, zvnějšku tedy jeho snaha vypadá jako chystání zločinu. Mark se vydává na svou první misi po střetu s otcem a přenos myšlenek přeruší. Jenže Angstrom už stihl pohltit myšlenky svých klonů, nestihl je však roztřídit. Nyní tedy cítí všechny jejich emoce naráz – včetně všeho utrpení, které Mark s Omnimanem způsobili v paralelních světech.

Padouch pro druhou sérii je tak na světě. A jakkoli paralelní vesmíry už začínají být poněkud otravné (však se jim nyní vysmáli i tvůrci South Parku), zde jsou alespoň v koncepční rovině využité velmi chytře. Po světě bude nyní pobíhat zločinec, jenž ještě víc nahlodá nedůvěru v Marka. Samotný Omniman zmizel neznámo kam, lidé si tedy ukazují prstem na jeho syna a pochybují o jeho skutečných motivacích. Co udělají, když zjistí o činech jeho verzí z jiných dimenzí? Přestože s Omnimanem zmizela nejatraktivnější a nejpůsobivější část pořadu (uvidíme, zda se ve druhé řadě vůbec objeví, nebo jestli si ho tvůrci šetří), zdá se, že náhradní konflikt má svůj vlastní potenciál.

Mark by navíc měl svět znepokojovat, nehledě na to, že má srdce na správném místě. I teď jeho dobře míněná snaha zase jednou způsobila katastrofu a bůhví, jaké činy lze nyní od Angstroma očekávat. Jedná se o chytré podobenství toho, že agresivní šíření pořádku bez pochopení celé situace může mít neblahé následky. Angstrom představuje sílu, jež se vymezuje nejen vůči Markovým činům, jichž se dopustil, ale také těm, jichž by se dopustit mohl. V alegorii moci to dává smysl.

Jak je u amerického komiksu zvykem, adaptace se předlohy drží jen volně. Animace se sice umí odvázat víc než hraná tvorba, stále však platí, že rozpohybované verze příběhu jsou oproti komiksům o kus přízemnější a opatrnější. Invincible se na papíře nebojí otevřít velmi nepříjemná témata. (Následuje spoiler.) Mark, v tu chvíli panic, je v předloze například velmi brutálně znásilněný v seriálu zatím nepřítomnou superženou a z tohoto aktu se mu narodí potomek. Tady se opět vracíme k debatě o tom, nakolik se tvůrci komiksových subverzí předhánějí v množství šokujících motivů.

Tento dějový zlom s sebou nesl silnou kontroverzi. Jestli nás totéž čeká i v adaptaci (popřípadě kdy – Amazon zatím potvrdil i třetí řadu), není jasné. Ani zda je to potřeba, protože méně drsné, ale soustředěnější vyprávění seriálu má své klady.

Jestli se druhá řada povede stejně jako první, je zatím ve hvězdách. Vypořádat se s absencí Omnimana (pokud se brzy nevrátí, což však nevypadá) bude oříšek, tvůrci však dost možná s Angstromem našli východisko. Osmidílnou druhou sérii můžete sledovat na Amazon Prime, každý týden jednu epizodu.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.