Válečná série Jsou světla, která nevidíme oživuje spíš tarantinovskou historii

Kniha se dočkala nadšených recenzí a rozprostřela hutný narativ mezi postavami, jejichž osudy určuje válka, nacistická ideologie a také rádiové vlny, jež představují často jediné spojení s okolním světem. Nevidomá Marie-Laure (Aria Mia Loberti) uniká z okupované Paříže se svým otcem, kurátorem místního muzea Danielem (Mark Ruffalo). Usadí se v přímořském městečku St. Malo u samotářského strýce a veterána první světové války Etienna (Hugh Laurie), jenž na krátkovlnné frekvenci hlásá mír pod přezdívkou Profesor. Následně používá rádio jako prostředek k odboji a předávání zašifrovaných informací.

Jeho dlouhodobým posluchačem je také geniální německý radista Werner (Louis Hofmann). Sirotek, jehož protáhli tyranskou nacistickou akademií a poslali určovat polohu nepřátel na frontu, v Američany ostřelovaném St. Malo naslouchá také vysílání Marie a k neznámé dívce si vytvoří vztah. Když do města dorazí bestiální gestapák Reinhold von Rumpel (Lars Eidinger) pátrající po diamantu, který Daniel z Paříže propašoval, osudy postav z obou stran válečné barikády se protnou.

Na rozdíl od knižní předlohy u filmy vyvstává otázka, komu je čtyřhodinová a čtyřdílná minisérie vlastně určená. Milovníkům historie a znalcům druhé světové války obzory nerozšíří, neboť vedle základní periodizace spojené s událostmi jako německá okupace Paříže nenabízí realistický pohled na válku a skutečné události. Soustředí se na příběh čtyř hlavních postav a ve flashbacích se vrací do jejich minulosti, která se většině z nich může jevit jako prokletá. Etienna a Wernera pronásledují jejich dřívější válečné zážitky a Daniel má v držení bájný drahokam, jehož vlastnictví dle pověr provází osobní tragédie. „Byl to dar od tvého otce,“ vysvětluje podlý Reinhold Marii její slepotu s tím, že za ni může domnělá kletba uvalená na drahý šperk.

Nejvíc znevýhodněná dívka však díky otcově péči žije plnohodnotný život. Naučila se důvěřovat hmatu a především sluchu a rádio nepoužívá jako nástroj války, nýbrž míru a pospolitosti. V hlavní linii ze srpna 1944, kdy její otec zmizel a sama se ukrývá na strýcově půdě, vysílá převážně úryvky z knih Julese Vernea a posluchačům poskytuje útočiště pro jejich ztrápené duše. Je mezi nimi také Werner, jenž ji na příkaz podezřívavého důstojníka má lokalizovat a zastřelit. Netuší přitom, že současně po ní pátrá také Reinhold, jehož chamtivost z něj činí prokletou postavu stejně jako ze všech věrných nacistů, kteří připravují o život a okrádají židy i další civilisty.

Příběh názorně ostří tuto symbolickou hranu mezi dobrem a zlem. Na jedné straně stojí dobří nevinní lidé, kteří riskují vlastní bezpečí pro útěchu a pomoc ostatním. Ztělesněním všech pozitivních aspektů lidskosti je Daniel, jenž před dcerou trvá na tom, že i po vypuknutí války se najdou slušní a nezměnění lidé. Její slepotu nazývá „požehnáním“, ačkoli v součtu není tak signifikantní součástí děje, který její perspektivu přijímá jen zřídka.

Často se ostatně soustředí na nacistické šelmy, jež Knight a Levy vykreslují v tom nejvěrnějším odkazu Hanse Landy, potažmo i Amona Goetha. Reinhold, jehož si vhodně obsazený Eidinger náležitě vychutnává, má vskutku tarantinovský nástup zdůrazňující jeho cynismus, chladnokrevnost i nevypočitatelnost. Shodné vlastnosti mají i všichni velící v mládežnickém institutu, které rovněž ztvárňují herci hodní sadistických hororových záporáků. Takový portrét je ale dost samoúčelný a zvlášť zarputilý Reinhold místy působí spíš směšně než znepokojivě.

Aby nebylo toto rozdělení až příliš jednostranné, větší prostor dostává Wernerova vykupitelská linie. Od mládí nadaný radista prochází šikanou a systematickým odlidšťováním nacistického režimu. Je jedinou potenciálně nejednoznačnou postavou, jejíž vývoj a motivace však rovněž následují očekávanou šablonu. I když mu rozumíme, Werner je zvlášť okleštěný charakter a střípky z jeho minulosti rozhodně nestačí k tomu, aby nějak prohloubily kýžený odpor či naopak identifikaci s postavami. 

Proto tvůrci volí spolehlivé a nezaměnitelné karikatury, jejichž nátura a osud jsou jasně vepsané od první vteřiny, kdy se objeví v záběru. Marie je ztělesněním absolutní nevinnosti, jejíž nevidomost bystří její další smysly a také schopnost empatie. Té se nedostává Wernerovi, jehož ve flashbacích odvedou od sestry a při odchodu se jí zaváže, že nepodlehne ideologii a zůstane dobrým člověkem. 

Nejlepší postavou je zarostlý Hugh Laurie a jeho zádumčivý, ale dobrosrdečný Etienne. Hercův přesný a citlivý výkon, jímž dokáže v rychlém sledu znázornit intimitu a rozrušení i tvrdou nesmlouvavost, povyšuje řadu scén a nejlépe odráží tíhu svědomí, která měla být vyhrazená především pro Wernerova bedra. Utrpení mladého radisty ve škole šlechtící nadřazenou rasu či na východní frontě však vidíme jen v záblescích, přičemž víme, že potenciální antihrdina musí pouze dodržet svůj slib a zachovat se správně. Podobně nevyhnutelně skončí také zajímavěji tvarovaný Etienne, jemuž v hlavě vyvstávají dávné zákopové hrůzy. Musí udělit poslední lekci nejen morální neteři, nýbrž i Wernerovi hledajícímu vykoupení za napáchané, i když vnucené zlo.

Ze své jednoznačnosti série dokáže těžit zejména tím, že se většinou příjemně sleduje jako řemeslně zvládnutá hollywoodská pohádka s jasně cílenou emocionální katarzí. Bláhový je ten, kdo by čekal netradiční vyústění nebo složitější psychologii, jíž se tvůrci dobrovolně vzdávají na úkor přímočarého vyprávění a nakusování jednotlivých linií, které nikdy netrvá déle, než je nezbytně zapotřebí. 

Režírující Levy je matadorem nenáročné hollywoodské zábavy v trikových filmech s Benem Stillerem (Noc v muzeu) nebo Ryanem Reynoldsem (Projekt Adam). Umí ovládat kameru a nastavit světlo tak, aby vytěžil životné a dynamické záběry, a série vypadá draze a autenticky. A to včetně několika akčnějších scén, které jinak ustupují interiérovým konverzacím. 

Všechno je učebnicově na správném místě, ale současně cosi schází. Rozhodně vyrovnanější tempo a větší zájem o postavy, které se vlastně nevyvíjí. Z pohledu stylu pak zamrzí absence kreativněji rozesetých akustických vodítek, která by vedla pozornost v průběhu celé série a prohloubila propojení aktérů a aktérek prostřednictvím hlasů a zvuku obecně. Levy to pouze načrtává v akčnějším závěru, kdy se Marie díky dobrému sluchu lépe orientuje, ale jinak je veškerá akce řízená vizuálně a zcela tradičně. 

Přidat špetku Životů těch druhých a nechat postavám víc času na vzájemné intriky či naopak překonávání ideologických předsudků, mohlo by jít o vysoce působivou komerční minisérii. Propletenost různých osudů je ostatně dobře promyšlená, a když se naproti sobě usadí Werner s Etiennem, teskné příběhy obou mužů a jejich vzájemná dynamika navodí pohlcující atmosféru. Takto silných momentů, které by nezaváněly kalkulem a levným sentimentem, je bohužel poskrovnu. 

Podívejte se na žebříček nejlepších historických seriálů roku 2023 dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.