Články

Vytrvalostní závodění neboli Adventure Racing není pro otloukánky, ale co pro zatoulané a až za hrob loajální psy? Švéd Mikael Lindnord se s čtyřčlenným týmem roku 2014 v Ekvádoru účastnil jednoho takového závodu, v němž extrémně trénovaný člověk zdolává nevyzpytatelný terén na jízdních kolech, v trvalém poklusu i na kajacích. A nakrmil přitom osamělého psa, jenž na zdánlivě samozřejmý akt dobroty reagoval tak, jak to umí pouze psi. Nehleděl na vlastní zbídačený stav a Mikaelův tým doprovázel džunglí, bahnem i říčními toky až do cíle, který se proměnil v oslavu neuvěřitelného týmového a přátelského svazku. Snímek Nezlomní (Arthur the King) s Markem Wahlbergem přesunul dějiště do Dominikánské republiky, ale spoustu dojemných aspektů nechal na místě a v nastávajícím jarním dusnu publiku nachystal poctivé slzavé osvěžení.

Herní série Fallout se díky prvním dvěma dílům stala kultem a následně se v modernějším kabátu ujala role jednoho z nejúspěšnějších digitálních blockbusterů. Byla jen otázka času, než se dočkáme nějaké adaptace. Nakonec je jí osmidílná série Amazonu, na niž mimo jiné dohlížel Jonathan Nolan.

První Krotitelé duchů (Ghostbusters) letos oslaví 40 let od premiéry. I když v roce 1984 vznikla jedna z nejslavnějších komediálních značek plná slavných herců, ikonických postav a nezapomenutelných příšerek, následné díly sílu franšízy spíše oslabovaly a žádný z nich se nedokázal lehkosti a výjimečnosti prvního dílu byť jen přiblížit. Nejnovější příspěvek do série, Krotitelé duchů: Říše ledu (Ghostbusters: Frozen Empire), to bohužel nejen potvrzuje, ale navíc ukazuje, že z hlediska nápadů, humoru či snahy zkusit něco nového se známá franšíza až bolestivě zasekla v minulosti.

Pražskému kinu Aero se podařil husarský kousek. Ve spolupráci s Aerofilms zakoupilo distribuční práva k obskurní černobílé grotesce Stovky bobrů (Hundreds of Beavers), která je navzdory předpokladům natolik kvalitní a zábavná, že si zaslouží mnohem širší diváckou základnu, než jakou může nabídnout Festival otrlého diváka, kde film mohli vidět první čeští diváci a divačky.

Dokumentů o Václavu Havlovi vzniklo především v první dekádě 21. století, tedy po konci jeho druhého prezidentského období v roce 2003, opravdu hodně. Tím nejslavnějším a nejdiváčtějším je dodnes Občan Havel (2007), mapující Havlův osobní život i politickou kariéru už od začátku 90. let. S koncem funkce hlavy státu a stažením se do ústraní však zajímavé momenty v životě našeho prvního porevolučního prezidenta neustaly, což se snaží zachytit poměrně předvídatelný, přesto však citlivý a sympatický snímek Tady Havel, slyšíte mě?, jenž se dostává do kin.

Ve světě, kde se lidem občas rozšklebí hlava a jejich největší zbraní přestává být mozek, o nějž je připraví parazitující mimozemská entita, zaujímají soucit a emoce obecně trochu složitější postavení. Na Netflixu premiérově uvedená jihokorejská minisérie Gisaengsu: Deo Geurei (Parasyte: The Grey) od režiséra a scenáristy kultovního zombie filmu Vlak do Pusanu (Busanhaeng) transformuje přímočarou sci-fi premisu z Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers) do pestré palety nálad a motivů, jejichž částečná roztěkanost nikdy zcela nenaruší přehlednost, zběsilé tempo i překvapivé využívání hollywoodských tradic.

Třídílný dokument Málo mě znáš je ode dneška k vidění na Voyo. Příběh života Ivety Bartošové pod vedením Michala Samira tato platforma pokrývá i v opulentní melodramatické podobě, která se pomalu chystá do finále. Zároveň však dostal prostor režisér Tomáš Klein, aby se na tento kus historie české popmusic podíval z jiného, spíš informativního než emocionálního úhlu pohledu. Možná se to zdá jako ždímání látky, výsledek, jehož celkové délka se pohybuje okolo rozumně dlouhého celovečerního filmu, se ale umí obhájit.

Na aktuálně probíhajícím Comic-Conu mohou první diváci a divačky vidět nový seriál Game Story, který se v sobotu objevil i na iVysílání České televize. Během deseti zhruba čtvrthodinových epizod dojde na představení množství fenoménů souvisejících s herním průmyslem. A sluší se říct, že připravení fanoušci zklamáni nebudou.

Opičí muž (Monkey Man) je jedním z těch filmů, které žijí ze svých příběhů. Ne těch vyprávěných uvnitř snímku, ale vně. Britský herec Dev Patel byl vždycky v první řadě sympaťák. Vsázel na to ve své debutové roli v kultovním seriálu Skins (v původní britské verzi, nikoliv v americkém remaku) a jeho průlomovém zářezu v oscarovém Milionáři z chatrče (Slumdog Millionaire). Následné roky si pomalu budoval pozici, i když mu vždy překážel ten smutný fakt, že pro herce s indickými kořeny jsou v anglo-americkém prostoru k dispozici v drtivé většině jen vedlejší role. Přesto se mu občas podařilo vynořit, naposledy v Zeleném rytíři (The Green Knight), kde hrál mírně provokativně proti typu protagonistu ve variaci na artušovskou legendu. Nyní přichází jeho troufalý pokus stát se akční hvězdou.

Když to funguje, není třeba nic měnit. Takhle zřejmě uvažovali režisér Peter Bebjak a producent Rasťo Šesták, kteří si v roce 2019 připsali trochu nečekaný divácký hit. Mysteriózní thriller Trhlina podle románu Jozefa Kariky vidělo ve slovenských kinech přes čtvrt milionu diváků a divaček a po tomto úspěchu se jim do ruky dostal rukopis dalšího spisovatelova díla. Filmová Smršť se od literární předlohy sice značně odlišuje, ani to však nepomáhá k tomu, aby se jednalo o zásadně lepší film nežli podivně nedotažená Trhlina.

Jakou daň si může vybrat touha po lepším životě? Pokud jste se nenarodili do (relativně) klidných poměrů západního světa, možná i tu nejvyšší. Zkušený a cenami ověnčený režisér Matteo Garrone tentokrát představuje vyloženě angažované drama o migraci, které lidem, jež mají na toto téma silné a nevyvratitelné názory, částečně bere vítr z argumentačních plachet. Stačí to však na to, aby byl Já Kapitán (Io capitano) skutečně přelomovým filmem?

Ano, čtete správně, máme tu další český seriál z prostředí chorvatských slunných pláží, od začátku roku již v pořadí třetí. Jako by se štáby komerčních stanic předháněly v tom, kdo stráví u Jadranu a dalších destinací nejvíce času. Po primácké krimi Na vlnách Jadranu a novácké Policii Hvar tedy přichází na řadu opět Prima, tentokrát s „pohodovou“ komedií Lež na pláži. Jenže zatímco v předchozích případech se dal seriál z Chorvatska aspoň částečně pochopit kvůli osvěžení konceptu rutinní detektivky, v případě novinky působí exotický přesun ještě těžkopádněji a zbytečněji.

Existují bezchybné filmové tituly, na které se prostě nesahá. Mzda strachu (The Wages of Fear) z roku 1953, v níž Yves Montand převáží kamión plný výbušného nitroglycerinu k hořícímu naftovému vrtu, je ovšem příliš neodolatelným soustem. V sedmdesátých letech se ji na vrcholu své arogantní slávy znovu chopil režisér Vymítače ďábla William Friedkin, jehož projekt, v originále nazvaný Sorcerer, dostal požehnání od francouzského tvůrce originálu Henriho-Georgese Clouzota. Byl z toho obdivuhodný finanční propadák, na který sami Francouzi po takřka půl století navazují moderním a akčnějším zpracováním Mzda za strach (Le Salaire de la peur). Nebezpečnou zásilku nyní převáží rozhádaní bratři přes nepřátelské separatistické území kdesi uprostřed pouště a jejich mise bohužel vůbec není o tom, co učinilo předchozí verze tak ikonickými.

Snímek Gump - pes, který naučil lidi žít byl před třemi lety zdánlivým završením pejskařského fenoménu z pera Filipa Rožka. Příběh osamělého psa hledajícího domov se totiž nejdříve dočkal knihy, následně i písničky a celovečerního filmu. A byla z toho neurážející rodinná podívaná, která pomáhala dobré věci, a navíc utržila hodně peněz. Druhý knižní i filmový díl tedy na sebe nenechal dlouho čekat. Jak už to ovšem u sequelů často bývá, ani zde se tvůrcům nedaří zakrýt, že vlastně nemají moc co vyprávět.

V prvních pár minutách filmu Godzilla x Kong: Nové impérium (Godzilla x Kong: The New Empire) vidíme japonského megaještěra probudit se v Koloseu, kde spokojeně podřimoval od konce minulého dílu. Okamžitě se brutálně porube s kajdžu, zlikviduje půlku města a druhou půlku pokryje vrstvou křiklavé zelené krve, díky jejíž fantaskní barvě si snímek může zachovat nízkou věkovou přístupnost. Tomuhle se říká statement. Kdo po téhle scéně zůstane, si rozhodně nebude moct stěžovat na to, že film je přeplácaná blbost.