Jihokorejská sci-fi o parazitech plná adrenalinu i myšlenek dává Hollywoodu na frak

Malé larvy padající z nebe se zavrtají do hlavy svých hostitelů, mozek zpracují jako přesnídávku a vytváří dokonalé dvojníky bez emocí či potřeby začleňovat se do společenských organizací. Jejich hlavním poznávacím znamením je racionální uvažování a také elastická hlava, která se může rázem proměnit v nebezpečná chapadla v trikových sekvencích stojících někde mezi Věcí a digitálním bodáním šlahounů pokojových rostlin. Osobnost hostitele mizí spolu s centrem nervové soustavy, parazité však musí dle vlastních slov „prostě žít“ a bránit se útokům lidské speciální jednotky Šedý tým, která jejich komunitu nevybíravě likviduje. Co kdyby tedy ovládli tělo vlivného starosty a začali plánovat totální invazi na politické, a tudíž velmi lidské civilizační bázi?

Hned úvodní epizoda si pohrává s očekáváními a po divoké sekvenci, v níž parazit zmasakruje několik účastníků hudebního festivalu, přechází do zdánlivě klasického policejního thrilleru. Prodavačku Jeong Su-in si po menší konfrontaci vyhlédne duševně narušený muž a způsobí jí závažná poranění krátce předtím, než si ji vyhlédne agresivní larva. Díky nutné regeneraci fatálních bodných ran a zachování tělesné schránky parazit hostitelku zcela neovládne a Jeong Su-in se stává unikátním mutantem, který po vzoru doktora Jekylla a pana Hydea střídá identity a snaží se usměrnit vypjatou situaci tak, aby zemřelo co nejméně aktérů z obou znepřátelených stran.

Trochu bláznivý tematický crossover je z pohledu scénáře místy dost haluz, ale naštěstí drží pohromadě. Jeong Su-in, již v mládí bil vlastní otec a navzdory trvalé nepřízni osudu věří v lidskou dobrotu a útěchu ve společnosti, se spřáhne s malou gangsterskou rybou Seolem. Toho zavádí do centra dění nešťastná shoda okolností a příběh mnohokrát testuje jeho vštěpenou lhostejnost k lidem a jejich organizaci, z níž je neskrývaně otrávený. Spojence mají ještě v kapitánovi policie Kimovi, jenž se Jeong Su-in kdysi ujal, a přestože vytuší pravdu o jejím současném stavu, nadále v ní spatřuje normální lidskou bytost. Odlišuje se tím od sveřepé velitelky Šedého týmu Choi Jun-kyung, již larva připravila o manžela a parazité jsou pro ni škůdci, kteří nemají s lidmi nic společného a musí se na ně s Biolitem, lépe však s brokovnicí zacílenou na srdce.

Postavy jsou tedy poměrně jednoznačné, ale za povrchní šablonovitostí vězí velmi promyšlené expozice a solidní příběhové základy každé z pěti klíčových figur, jež přichází na řadu postupně a přepisují či objasňují jejich motivace. Nikdy netápeme, proč se někdo chová zrovna takhle, což je u příběhu vycházejícího ze záměny identit a střetů zájmů v záležitosti ohrožující národní i globální bezpečnost hodně důležité. Režisér a scenárista Sang-ho Yeon volí známé postupy hollywoodských žánrovek a nebýt chapadel, seriál vypadá jako západní kriminálka říznutá hororovými inscenacemi.

High-concept je patrný zejména ve vynikající druhé epizodě, která na čtyřiceti minutách chrlí jednu dynamickou scénu za druhou, neustále zahrnuje zásadními twisty a formálně skáče mezi různými inspiracemi, aniž by ztratila důraz na postavy a jejich subjektivní náhled. Představení Seola od původních zdánlivě bezvýznamných úkonů až po freneticky snímanou bourneovskou honičku patří snad k nejlépe vystavěným expozicím akčního (anti)hrdiny, jaké si můžete představit. Seriálové vyprávění vyžadující obratné vedení pozornosti a zaháčkování s koncem každého dílu (potažmo i menšího dějového bloku) zde funguje na výbornou, většina scén pracuje s důležitým charakterním rozporem (Kim versus šéfka Choi, lidská Jeong versus její parazit, lhostejný versus namotivovaný Seol) a dění zásadně posouvá.

Na pohled si můžeme pořád užívat hororově laděnou sci-fi detektivku, v níž kapitán Kim operuje v policejním zákulisí a v terénu má svého nedobrovolného Johna McClanea v podobě Jeong, která má největší přehled o morálním rozložení sil. Stylisticky je seriál nápaditý a dynamický, Yeon nešetří dlouhými ohnisky, pohyblivou kamerou a křížovým střihem, řada sekvencí se podobá třeba devadesátkové tvorbě Jana de Bonta (Nebezpečná rychlost, Twister), jenž si šlehnul jihokorejský povzbuzovák a nalezl zálibu v creature feature a především v duševní ambivalenci zmutovaného Jekylla a Hydea.

Vnitřní koexistence Jeong a jejího parazita, který uzná humánní svrchovanost hostitelky a zasahuje jen v případech fyzického ohrožení, přitom pro příběh není až takovým hybným nástrojem. Lidé i parazité ji berou jako záhadnou hrozbu, své „zombie“ fáze totiž dokáže kontrolovat a k přežití nemusí konzumovat lidské maso. Jakožto parazit se obrací i proti svým, jelikož linie apelující na emoce má o lidech celkem pozitivní mínění. Náš civilizační systém je možná křehký a potlačuje svobodomyslnou filosofii „prostě žít“, ale síla lidstva tkví hlavně v jednotě, jakkoli reálně nedosažitelné. Zdejší postavy přitom většinou jednají z náklonnosti k jiným lidem, respektive z truchlení nad jejich ztrátou. A pokud i parazité začnou zabíjet nikoli jen pro holé přežití, ale také za účelem rozšiřování své moci, naznačovanou morální výhodu rázem ztrácejí.

Takové emoce spojené s uvažováním o stavu společnosti a lidských reakcích v extrémních situacích jsou pro Jihokorejce typické. Seriál je prodává zábavnou formou a nikdy nestihne nudit, i když uvěřitelnou lidskost nacházíme v záplavě přesně vykalkulovaných atrakcí a dílčích zápletek jen těžko. Samotná akce ale zdaleka není tím nejdůležitějším, v podání dvou monster máchajících chapadly ostatně nemůže až tak zaujmout a střihači se museli činit, aby potácení herců s digitálními výběžky nevypadalo úplně směšně. Rozhodující je živelnost vyprávění a celkem logicky dávkované zvraty v tak zběsilé kadenci, že zhlédnutí na jeden zátah je vlastně skoro nevyhnutelné. Tenhle osobitější i přemýšlivější Venom totiž přesně ví, o čem a jak chce pojednávat. Škoda, že si neodpustil pár nesmyslů vyplývajících ze snahy udržet daný svět v realistických kolejích. A také toho, že si neudržel kreativitu druhé epizody, na níž by se opravdu dala vyučovat výstavba seriálového narativu a zvolené formy.