Mojmír Sedláček

Film standardně považujeme za času nepodléhající médium. Na rozdíl od divadelního představení nebo koncertu máme za to, že záznam uchovaný na celuloidovém pásu či v digitální podobě přetrvá navěky. Jak ale dokazuje práce filmových archivářů, není to tak jednoduché. Občas se stane, že se pás s filmem prostě ztratí anebo poškodí natolik, že je dílo nenávratně zničeno. A právě něco takového se nyní stalo, ačkoli u snímku, který byl k tomuto trudnému osudu předurčen.

Hollywoodský snímek Stalo se jedné noci (It Happened One Night) z roku 1934 patří mezi klíčová díla tzv. screwballových komedií. V nich obvykle jde o střet mužského a ženského světa a kolize těchto leckdy rozdílných pohledů na svět je následně zdrojem humoru. Právě klasika s Clarkem Gablem a Claudette Colbert se těmito kvalitami vyznačovala a podle hollywoodských zvěstí měla i jeden drastický celospolečenský dopad.

Festival v Cannes sice už máme za sebou a pozornost milovníků filmu se pomalu začíná upínat ke Karlovým Varům, přesto se ještě v jednom ohledu na Francouzskou Riviéru vraťme. V souvislosti s tamním největším filmovým trhem totiž Evropská audiovizuální observatoř (European Audiovisual Observatory) zveřejnila statistiky týkající se evropského filmu a chození do kina. Co tedy u publika starého kontinentu během loňského roku bodovalo nejvýrazněji?

Ridley Scott, nebo Roland Emmerich? Až v listopadu se dozvíme, který ze dvou zkušených režisérů nám naservíruje nejchutnější gladiátorskou krmi tohoto roku. Tehdy totiž bude mít v kinech premiéru druhý Gladiátor, ovšem už o několik měsíců dříve se do antického Říma vypraví i Emmerich se svou desetidílnou sérií Those About to Die (což lze přeložit třeba jako Jdoucí na smrt). Lákavé dílo nyní představuje plnohodnotný trailer.

Snímek Hledá se Nemo (Finding Nemo) z roku 2003 byl skutečným zlomem nejen pro studio Pixar, ale i pro celou sféru animovaných filmů. Stal se totiž druhým kasovně nejúspěšnějším filmem roku (po miliardovém završení trilogie Pána prstenů) a zároveň nejvýdělečnějším animákem všech dob. Utržených bezmála 900 milionů dolarů doplnily i čtyři nominace na Oscary a jednalo se přitom o první pixarovku, která si odnesla nejcennější sošku pro nejlepší animák. Bylo tedy jasné, že pokračování bude hodně očekávané.

Damon a Affleck, jedna z nejdéle trvajících tvůrčích dvojic v Hollywoodu, přichází s dalším společným snímkem. Tedy, ne tak docela – vedle Matta Damona se totiž tentokrát neobjeví jeho pravidelný parťák Ben Affleck, nýbrž jeho mladší bratr Casey. V krimi komedii Provokatéři (The Instigators) si zahrají dvojici zkrachovalců, která se zaplete do nebezpečného kriminálního případu. Režírovat je bude tvůrce thrillerů Agent bez minulosti či Na hraně zítřka Doug Liman.

Vkus kritické a divácké obce je leckdy zajedno, jindy ale můžeme pozorovat značné rozdíly mezi tím, co se líbí recenzentům, a co preferuje většina návštěvníků kin. Dobře je to vidět u velkorozpočtových blockbusterů, jimž v poslední dekádě a půl dominovaly komiksy. Z nich byli zprvu unešení nejen běžní diváci a divačky, díky nimž se leckteré superhrdinské vyprávěnky dopracovaly až k magické hranici miliardy dolarů na tržbách z kin, ale chvála se pěla i v recenzích.

Tak a je to tady. Po mnoha neurčitých slibech se konečně dozvídáme novinky o tajemném režisérském sestřihu obou dílů Rebel Moonu. Svérázná a kritickou obcí vysmívaná sci-fi sága Zacka Snydera uvedla první díl na Netflixu koncem loňského roku a letos v dubnu jsme se dočkali pokračování. Tím však Snyder se svou obilnou epopejí rozhodně nekončí, neboť jak je už jeho zvykem, přesvědčil Netflix k vydání pozměněných režisérských verzí, které by měly skutečně odrazit „jeho vizi“.

Občas filmaři udělají všechno správně, ale stejně to nestačí. Vymyslí chytlavý příběh, pomocí schopných herců a hereček ho dokážou stylově a poutavě natočit, kritická obec je nadšena… ale publikum to stejně nezajímá. Mezi takové filmy patří třeba neo-noirovka Přátelé Eddieho Coylea (The Friends of Eddie Coyle) z roku 1973, kterou mnozí odborníci řadí mezi nejzdařilejší kriminálky 70. let. Z běžných filmových diváků a divaček však snímek zná jen málokdo – i když měl přesah do běžného života mnohem větší, než by si tvůrci přáli.

V posledních letech se zdálo, že Diváckou cenu na karlovarském festivalu mají předplacenou tuzemské tituly. Vítězi této festivalové ankety o divácky nejpřívětivější snímek se totiž staly snímky PSH Nekonečný příběh (2022), Zátopek (2021) a Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (2019). O to větším překvapením bylo loni vítězství francouzského historického dramatu, zaměřeného navíc na velmi specifické téma – totiž na hranici legality probíhající souboje na konci 19. století. S téměř ročním zpožděním a další edicí festivalu za dveřmi se snímek Ve jménu cti (Une affaire d'honneur) konečně dostává i do běžných kin.

V roce 1986 si Tom Cruise připsal jeden ze svých největších hitů a poprvé se skutečně výrazně zapsal do popkulturního povědomí. Stíhačkový akčňák Top Gun (1986) se posléze dočkal i odsudků kvůli své špatně skrývané propagandistické rovině, tento náborový leták amerického námořnictva se však pyšnil na svou dobu velmi působivou akcí a koneckonců i nezanedbatelnou mírou chlapáckosti, na níž velká část publika slyšela.

Datový analytik Stephen Follows pravidelně přichází s podnětnými pohledy na filmový průmysl a tentokrát se hned dvakrát zabýval sexualitou. Jednak zkoumal, zdali jsou pravdivé zvěsti ohledně úbytku sexuálního obsahu v mainstreamových filmech, o čemž jsme v minulosti také psali. Zároveň se podíval i na to, jak jednotlivé země k choulostivým scénám přistupují z hlediska věkových doporučení. Pojďme si Followsova zjištění projít podrobněji.

Pokud byste měli jmenovat dvě nejvýraznější tváře amerických westernů, dost možná by padla jména Johna Waynea a Clinta Eastwooda. Oba ztělesňovali archetypy drsných kovbojů, kteří na nebezpečném Divokém západě zjednávali pořádek – i když každý trochu jinak. Ačkoli se oba ve své době stali vzorem pro mnoho zámořských mužů a vytvořili určitý maskulinní ideál, jejich přístup se výrazně lišil.

Ukázky a dosavadní informace o novém mysteriózním hororu Strážci (The Watchers) lákaly především na dvě věci – jednak na tajuplnou atmosféru evokující chytřejší sociální thrillery, v nichž se ti nejděsivější bubáci skrývají v našem nitru, a také na částečně známé jméno na režijní stoličce. Strážce totiž režírovala i napsala Ishana Night Shyamalan, dcera slavného M. Nighta Shyamalana. A jeho geny v tomto případě rozhodně nezapře, což ale není myšleno úplně v dobrém.

Řeší se to téměř u každého hollywoodského blockbusteru. Ještě před premiérou druhé Duny či Furiosy jsme slýchali zvěsti o tom, že na kasovních výsledcích závisí, zdali se fanoušci dočkají i dalšího pokračování. Zatímco v případě Duny se to zřejmě povedlo a Denis Villeneuve už trojku s dosavadním názvem Spasitel Duny (snad) píše, pouštní dobrodružství George Millera doplatilo na aktuální vyprahlost kinosálů a další adrenalinovou jízdu ze světa Šíleného Maxe jen tak někdo neodklepne.