Mojmír Sedláček

Po roce se budou opět předávat prestižní Primetime Emmy zaměřené na televizní a streamovací projekty. I když – opravdu po roce? Nominace za rok 2023 se loni také objevily v polovině července, avšak plánovaný slavnostní ceremoniál musel být kvůli hollywoodským stávkám přesunut z tradičního zářijového termínu až na leden. Naposledy se tedy ceny rozdaly před pouhými šesti měsíci a už tu máme další nominace pro milovníky statistik.

V květnu zveřejnil prestižní The Hollywood Reporter seznam nových áčkových hvězd Hollywoodu, jež momentálně dominují filmovému průmyslu. Online komunita na hereckých tvářích však objevila poněkud specifický rys – zdá se, že řada mladých mužských hvězdiček se pyšní charakteristikami, kvůli nimž si vysloužily označení „sexy hlodavci“ (původně „hot rodents“). O co přesně jde?

James Cameron rozhodně není známý jako filmař, který by své projekty uspěchával. I proto v podstatě nikdy nešlápnul vedle, ačkoli jeho fanoušci občas bývají smutní, že toho během své více než čtyři dekády trvající kariéry nenatočil víc. Platí to třeba i pro Spider-Mana, o jehož zfilmování se během 90. let marně pokoušel. Díky umělé inteligenci si však můžeme zaspekulovat, jak by tento výsledek dopadl.

První epizoda Simpsonových (The Simpsons) se vysílala na konci roku 1989 a navzdory mnoha neduhům se úvodní série zapsala do tehdejšího amerického povědomí natolik pozitivně, že tvůrci už v druhé sezóně neměli problém sehnat spoustu hvězdných hostů. Za mikrofon tak usedli třeba Danny DeVito, Ringo Starr, Tony Bennett či James Earl Jones a postupně se cameo roličky celebrit staly nedílnou součástí celého pořadu.

Čtyřiašedesátiletý Sam Raimi se především díky nízkorozpočtovým a odlehčeným hororům Lesní duch, Smrtelné zlo 2 či Armáda temnot vyprofiloval v jednoho z nejoblíbenějších béčkových tvůrců. Později však své jméno spojil s filmovou trilogií o Spider-Manovi z nultých let, na niž nepřímo navázal před dvěma lety svým zatím posledním režijním počinem Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství. Nyní se zřejmě upsal dalšímu projektu, kterým se navrátí ke kořenům.

„Proč jsi nekřičela? Proč jsi to nezastavila?“ ptá se téměř každý kolemjdoucí mladé herečky poté, co žena obviní svého kolegu ze znásilnění během natáčení milostné scény. Podobné otázky a na ně navázané nejednoduché odpovědi jsme v souvislosti s kauzami v rámci hnutí #MeToo slýchali opakovaně. Mexické drama Špatný herec (Un Actor Malo) dokáže po většinu stopáže tato témata velmi zdařile rozebírat.

Polovina roku 2024 je za námi, a tak stojí za to se podívat, které filmy byly letos nejlepší a nejúspěšnější. Opakovaně jsme psali o těžké době pro kinaře, jelikož z mnoha důvodů se letos do kina chodí výrazně méně, než bychom si na základě poslední dekády (vyjma covidem dramaticky ovlivněných let) představovali. Přesto i toto období urodilo několik výrazných hitů.

V roce 2019 se stal facebookový blog Zápisník alkoholičky nečekaným fenoménem, který získal cenu Magnesia Litera a dočkal se i knižní podoby. Jeho autorka Michaela Duffková od té doby rozjela řadu projektů věnujících se tématu alkoholismu a způsobům, jak s tímto společensky až příliš tolerovaným problémem bojovat. Jako součást rozsáhlejší kampaně, kam spadá třeba i nedávno vzniklá iniciativa Ženy s odvahou, dává zfilmování osudu Duffkové smysl, jelikož se díky tomu mohou v jádru bohulibé aktivity dostat k většímu množství lidí. Jako filmové dílo však Zápisník alkoholičky trpí až příliš mnoha problémy.

Dlouho vyhlížený projekt se konečně začíná blížit. Vyšehrad: Fylm se stal nejnavštěvovanějším tuzemským snímkem roku 2022, kdy jej vidělo bezmála 700 tisíc diváků, a tak Jakub Štáfek, hlavní tvář celého projektu, neustále čelil dotazům, zdali se dočkáme i pokračování. Před pár měsíci v rozhovoru pro Kinobox prozradil, že přípravy dvojky jsou v plném proudu, a nyní jsme se dočkali i prvních konkrétních důkazů.

Český statistický úřad před pár dny zveřejnil zajímavá data o návštěvnosti tuzemských kin od 30. let až do současnosti. Na těchto číslech lze sledovat proměny společenského chování během velké části 20. století, jelikož kinematografie hrála v různých obdobích odlišnou úlohu. Pojďme se na pár bodů podívat podrobněji.

Další žánrová klasika se dočká remaku, který zdánlivě nikdo nepotřeboval. Snímek Pro hrst dolarů (A Fistful of Dollars) z roku 1964 patří mezi základní kameny spaghetti westernu a jednalo se o první velký úspěch Clinta Eastwooda před kamerou a Sergia Leoneho za ní. Nyní se zřejmě chystá remake, který to u fanoušků rozhodně nebude mít jednoduché.

Co funguje, není třeba měnit. Tak nejspíš uvažuje Rudolf Havlík, jenž dál pokračuje v neúnavném chrlení jedné lifestylové komedie za druhou. Franta mimozemšťan, který měl premiéru před necelým půl rokem, sice s ani ne padesáti tisíci diváky zůstal trochu za očekáváním, ale o rok starší Ostrov se díky 332 tisícům prodaných vstupenek stal druhým nejnavštěvovanějším Havlíkovým snímkem – hned po půlmilionové komedii Po čem muži touží. Právě k Ostrovu má čerstvě představená novinka s názvem Poklad zjevně nejblíže.

Přestože byla vyrobena roku 1983, premiéru měla až na začátku července následujícího roku. Řeč je o pohádkové komedii Tři veteráni, posledním dokončeném snímku jednoho z našich nejmilovanějších režisérů Oldřicha Lipského. V souvislosti s tímto filmem je třeba zmínit i několik dalších slavných jmen – Jana Wericha, Jiřího Brdečku a Zdeňka Svěráka.

„To takhle jednou na hudebním táboře…“ Přesně před 25 lety, tedy 9. července 1999, se v amerických kinech objevil nečekaný hit. Teenagerská komedie Prci, prci, prcičky (v originále mnohem decentněji nazvaná American Pie) položila základ sérii, která čítala tři další pokračování a hned pět spin-offů. Poslední příspěvek z roku 2020 s názvem Prci, prci, prcičky: Holky sobě lze stejně jako většinu spin-offů řadit mezi spotřební brak, u něhož nepřekvapí, že si to namířil rovnou na domácí nosiče. Původní, čtvrtstoletí starý snímek se však stal překvapivým popkulturním fenoménem.

Seriál M*A*S*H si během svých jedenácti sérií mezi lety 1972 a 1983 vydobyl pověst jednoho z nejlepších a také nejtrvanlivějších televizních produktů. Jen málokteré dílo si napříč lety dokázalo udržet kvalitu i divácký zájem, a to navzdory několika změnám v obsazení hlavních postav. Jedno takové střídání si dokonce vyžádalo velkou vlnu nespokojenosti, ačkoli ze zpětného pohledu šlo o dobré rozhodnutí.