Slavný film prý zničil jedno průmyslové odvětví. Stačilo, aby si Clark Gable nevzal nátělník

V jedné scéně totiž spolu postavy Gablea a Colbert musejí nedobrovolně sdílet pokoj a aby si zachovaly aspoň trochu soukromí, vyvěsí uprostřed místnosti deku oddělující jejich postele. Gable se za neustálého špičkování s Colbert začne převlékat do pyžama. Sundá si svetr, košili a… pod ní nic nemá! Kam se poděl nátělník?!

Na počátku 30. let se jednalo o něco nezvyklého. V první světové válce si muži zvykli nosit pod košilí nátělník namísto dříve oblíbeného (ale přece jen trochu nepraktického) celotělového spodního prádla. Nátělníky se staly standardní součástí šatní skříně každého muže – tedy až do této scény.

Během několika měsíců od premiéry filmu totiž významně klesly prodeje nátělníků. Jako kdyby si mužští návštěvníci kina řekli, že když nemusí nátělníky nosit svůdný Clark Gable, proč by měli oni? A tento mýtus o společenské síle Hollywoodu se nadále šířil a opakoval. Některé noviny psaly o poklesu prodejů nátělníků o 40 %, jiné až o dvojnásobku. Podle leckterých zpráv se textilní průmysl z tohoto šoku nevzpamatoval až do druhé světové války, kdy kvůli uniformám potřeba nošení nátělníků opět vzrostla.

Bořiči mýtů na webech Snopes a Immortal Ephemera se pokusili dohledat co nejvíce informací o tomto tématu, ale jasného potvrzení či naopak vyvrácení příběhu se nedobrali. Korelace totiž neznamená kauzalitu, v tomto případě tudíž nelze s jistotou dokázat, že za výrazným snížením prodejů nátělníků stojí právě tato scéna.

Tou dobou totiž v USA stále probíhala Velká hospodářská krize, a tak lidé šetřili, kde se dalo. Kvůli vládním zásahům podražila bavlna, kvůli čemuž se v důsledku zvedla cena bavlněného zboží (a tedy i nátělníků). V září téhož roku navíc probíhala bezmála měsíc trvající stávka zaměstnanců textilních továren. Za zmínku stojí i fakt, že tvrzení o úpadku prodejů nátělníků v souvislosti s Gableovou odhalenou hrudí pocházela jen ze zábavních rubrik různých periodik, nejednalo se o oficiální prohlášení průmyslníků.

Lze pochopit, že v 30. letech byl přístup k relevantním zdrojům mnohem obtížnější než dnes. Novináři si tudíž někde přečetli o tomto bezesporu zajímavém fenoménu a v zájmu dobrého příběhu jej nechtěli (a možná ani příliš nemohli) rozporovat. Počet zdrojů popisujících Gableův políček textilnímu průmyslu se tudíž rozšiřoval, ačkoli věrohodná data o kauze stále chyběla.

A navíc samozřejmě bylo v zájmu Hollywoodu se tvářit, že jeho filmy mají tak zásadní dopad na chování diváků, že stačí jedna scéna bořící určité konvence, a hned se lidé začnou oblékat jinak. Jakkoli se tedy jedná o atraktivní a (pokud nevlastníte akcie oděvních společností) úsměvnou příhodu, je jen na vás, zdali filmu takovou moc přiznáte. Nemusíte však pochybovat o tom, že zmíněný žánrový milník od Franka Capry je velmi příjemnou a nápaditou podívanou i dnes.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších romantických komedií.

Zdroje: Snopes, Immortal Ephemera