Banger, Trainspotting i radikalizovaný Fassbender. Film Kneecap je strhující rapovou jízdou

Ta vznikla roku 2017 a stále ji lze zařadit do ranku politického hip hopu – rappeři Mo Chara a Móglaí Bap a DJ Próvaí totiž svůj styl postavili nejen na pozitivním vztahu k užívání návykových látek, ale především na hrdě nacionalistické tvorbě ve vymírajícím irském jazyce, který se britská vláda snaží z ulic Belfastu vymýtit a nahradit jej úřední angličtinou. Příznivci keltské historie však s britskou nadvládou bojují pomocí hudby a navazují tak na nechvalně známý konflikt v Severním Irsku známý jako The Troubles.

Jak sebeuvědomělá, hravá a metafikční hudební komedie Kneecap hned v úvodu oznamuje, snad každý film odehrávající se v Belfastu začíná záběry na výbuchy aut a domů, které byly mezi 60. a 90. lety v severoirském hlavním městě velmi časté. Ani tenhle snímek se jim tedy nevyhýbá, přitom se však nesnaží jen o další vykreslení dobových tragédií, jaké jsme mohli sledovat třeba v jímavém dramatu Belfast či starším a temnějším Boxerovi. Především chce totiž pobavit.

Po vzoru tuzemských počinů jako Mňága - Happy End či Rok ďábla nebo jejich předchůdce Hraje skupina Spinal Tap tak sledujeme fikční a velmi humornou verzi toho, jak skupin Kneecap vznikla. Oproti zmíněným titulům se však nejedná o falešný dokument (tedy mockument), nýbrž hranou komedii, jež na svou fikčnost upozorňuje ironickým vypravěčem, komentovanými výpustkami či podvracením diváckých očekávání.

Přitom však  Mo Chara, Móglaí Bap a DJ Próvaí hrají sami sebe a řada příhod, které ve snímku vidíme, se v začátcích jejich kariéry skutečně odehrála. Jen důsledně obeznámení kronikáři historie kapely a severoirských reálií tedy dovedou oddělit, co je jen lehce přifouknutá pravda, a co zvrhlá zvůle debutujícího scenáristy a režiséra Riche Peppiatta. Nakonec je to ale jedno, protože po většinu stopáže snímek šlape i pro nefanoušky hip hopu.

Čím byl pro Skoty Trainspotting a pro Velšany Human Traffic, se může Kneecap snadno stát pro (severní) Iry. Tematizuje totiž tamní kulturu a dobově specifické rozpoložení, které je však díky suverénnímu hereckému i scenáristickému podání zábavné a přístupné pro každého. Stejně jako je snímek vybaven žertovnými a leckdy animovanými anglickými titulky pro promluvy v irštině (a naopak), bavit se u něj bude i tuzemské publikum.

Může za to v jádru poměrně konvenční vývojový oblouk, který postavy následují. Mladí rappeři řeší své rodinné či vztahové trable, jejich DJ se naopak rekrutuje z řad středoškolského učitelského sboru a svou identitu musí skrývat. Nejvýraznější z vedlejší figur, které už hrají etablovaní herci a herečky, ztvárnil Michael Fassbender jako v protibritském terorismu se vyžívající otec Móglaí Bapa.

Postupem času každá z postav sleduje vlastní agendu a více než stominutové vyprávění díky tomu neustále šlape. Až ke konci snímku trochu spadne řetěz, protože se přece jen v jádru zabývá velmi tíživými tématy (třeba jak různé přístupy k irskému nacionalismu mohou rozvracet rodiny, ačkoli jde všem zúčastněným v zásadě o totéž), a tak se nevyhne určitému moralizování a obrušování hran.

Každopádně však není divu, že se snímek dočkal velmi pozitivních ohlasů na festivalu Sundance, odkud si odvezl i diváckou cenu. A soudě dle bouřlivého potlesku po projekci v Karlových Varech se zdá, že odbrzděnou jízdu tria belfastských sprosťáků si lze užít mezinárodně – a pro tuzemské publikum, které relativně vřele přijalo i nedávný a tematicky podobný BANGER., by se tak mohlo jednat o velmi chutné sousto. A nakonec ani nevadí, že se skládá z dobře známých ingrediencí.

Snímek Kneecap je momentálně k vidění na karlovarském filmovém festivalu. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších hudebních filmů.