Citlivé drama Záblesky naděje dojímá, naplno však nezasáhne. V Cannes jej ale milovali

Úvod publikum navnadí na specifickou atmosféru Bombaje, zhruba dvanáctimilionové metropole, kde se kdokoli může snadno schovat, ale také ztratit. To platí i pro trio zdravotních sester, které v práci pomáhají druhým, v soukromí však řeší vlastní trable.

Nejstarší Parvathy hrozí, že ji developerská firma vystěhuje z bytu, na který nemá smlouvu, ačkoli v něm žije už přes dvacet let. Prabha se navenek tváří nepřístupně, odtažitostí však jen maskuje osamělost – její manžel, kterého před domluveným sňatkem v podstatě neznala, totiž odjel pracovat do Německa a už dlouho o něm nic neslyšela. Nachází se tedy v podivném stavu mezi manželstvím a svobodou, kde zřejmě není místo pro milého lékaře, jemuž se žena středního věku líbí. Prabha také bydlí s mladší Anu, o níž se zase šíří drby, že mužům holduje až příliš. Mladá zdravotnice se však jen potají stýká se sympatickým muslimem a kvůli rozdílnému náboženskému zázemí musejí milenci svou lásku před rodinami tajit.

Společným (a hodně obecným) jmenovatelem trablů všech tří žen jsou společenské tlaky plynoucí z tradic a předsudků, jež znemožňují svobodné projevení sebe sama. Snahy o reálná řešení selhávají, developery nelze legislativně porazit, vzdáleného manžela nelze kontaktovat a ani se od něj definitivně odstřihnout, mladá láska je vydána napospas silám předsudků. Ženy tak nacházejí oporu jen jedna v druhé, pouze díky vzájemnému přátelství a silné vůli mohou nepřízeň osudu snášet.

V jádru se tedy jedná o čistokrevné melodrama, obohacené o sociální aspekty v duchu tvorby Kena Loache (v níž komunita pomáhá překonat systémové nespravedlnosti) a zaobalené do atraktivního indického prostředí. První polovina snímku se odehrává v rušné, podněty a střípky lidských osudů přehuštěné Bombaji, později se dění přesouvá na klidnější, tlumenější a v lecčem také očistnější venkov.

Debutující režisérka a scenáristka Payal Kapadia své hrdinky vykresluje velmi citlivě, s něžností a pochopením, zároveň však bez přehnané patetičnosti. To podtrhuje i nadějeplná, hřejivá hudba, což lze vztáhnout i na celý snímek, který navzdory tíživosti dílčích témat nesklouzává k misery pornu, tedy vyžívání se v nepřekonatelných útrapách svých postav.

V některých ohledech se tak nabízí srovnání s loňskými Minulými životy, které rovněž nabídly až hollywoodsky čitelné a divácky vděčné melodrama v (pro západní diváky a divačky neokoukaném) jihokorejském kabátku. Záblesky naděje jsou podobným mixem exotických kulis a přehledného, neprovokujícího a snadno stravitelného děje, v němž vyložený údiv budí jen jedna magicko-realistická scéna ke konci. Není proto problém se nad filmem dojmout a soucitně pokývat hlavou nad tím, jak to mají leckteré ženy v současné Indii (a samozřejmě nejen tam) těžké.

Snímek je momentálně možné vidět na festivalu v Karlových Varech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů letošního roku.