Jak se loni v Evropě chodilo do kina? Vládl Hollywood a Francie, zato Češi šli proti trendům

V těchto měsících kinaři právem žehrají na to, že diváci a divačky najednou do kin příliš nechodí – v loňském roce ale byla situace zcela opačná. Hned zkraje raději upozorněme, že následující čísla se netýkají členských států Evropské unie, nýbrž zahrnují 45 zemí spadajících pod Radu Evropy; tedy všechny oficiálně uznané státní útvary nacházející se na evropském území s výjimkou Ázerbájdžánu, od něhož se nepodařilo získat data.

V takto definované Evropě loni přišlo do kin celkem 861 milionů diváků a divaček, kteří v nich utratili 6,7 miliard eur. To je o příjemných 22 procent více než za rok 2022, ačkoli v předpandemickém roce 2019 byla čísla ještě o 12 procent vyšší.

Zatímco počet vyprodukovaných evropských titulů byl díky číslu 2347 snímků druhý nejvyšší v historii (hned po vrcholném roce 2019), do kin se chodilo především na zámořské filmy. Více než dvě třetiny návštěvníků a návštěvnic (konkrétně 70 procent) totiž přišlo na americké snímky v čele s globálními hity Barbie, Super Mario Bros. ve filmu a Oppenheimerem. Těsně čtvrtý skončil Avatar: The Way of Water, který premiéroval už koncem roku 2022 a dohromady by Barbie porazil (69 versus 49 milionů vstupenek). V první dvacítce nejnavštěvovanějších snímků se neobjevil žádný čistě evropský titul, pouze v několika případech šlo o koprodukci USA s některou z evropských zemí.

Evropské filmy si z celku ukrojily 26 procent a dominovala jim francouzská produkce. Na čele žebříčku se tak umístila komedie Asterix a Obelix: Říše středu (6,3 milionů prodaných lístků), dále italská dramedie Je tu ještě zítřek, která se do našich kin bohužel nepodívala, a pomyslný bronz si odnesla rovněž francouzská řachanda Alibi na klíč: Den D. V první desítce se pak umístily ještě další čtyři francouzské snímky včetně první části nových Třech mušketýrů s podtitulem D’Artagnan či oceňované Anatomie pádu.

Tyto výsledky odráží i velká dominance Francie na poli prodaných vstupenek – se 180 miliony lístků publikum ze země galského kohouta suverénně porazilo druhé Brity (124 milionů) a třetí Němce (96 milionů). V Česku se prodalo 13 milionů vstupenek, což nás řadí na pěkné 11. místo žebříčku – ovšem oproti roku 2022 se jednalo o mírný pokles, což se s výjimkou Turecka a Dánska nestalo v žádné zemi; naopak u mnoha států návštěvnost meziročně vzrostla až o pár desítek procent.

Výrazně u nás klesla návštěvnost domácích titulů. Zatímco v roce 2022 jsme se s 37,5 procenty řadily na třetí místo v tomto pomyslném žebříčku cinefilního vlastenectví, loni si Češi vybírali tuzemské snímky jen ve 20 procentech případů. Šlo tedy o největší pokles napříč všemi měřenými státy, přičemž na čelních pozicích ve vyznávání domácí kinematografie zůstali Turci a Francouzi, loni navíc doplnění Brity.

Za zmínku stojí i fakt, že poměr evropských a amerických titulů v nabídce kin je skoro přesně opačný nežli v tržbách – tedy že 70 procent tržeb vydělalo pouze 20 procent amerických filmů, zatímco nabídkám kin ze dvou třetin dominovaly evropské tituly. To samozřejmě trefně odráží dlouhodobý trend, že hlavním lákadlem kin je hollywoodská produkce a že domácí tituly spíše doufají, že si z příslovečného koláče také něco málo ukousnou. Nejvýraznější výjimku tvoří pochopitelně Francie, dlouhodobě tlačící své vlastní snímky. V absolutním počtu natočených snímků ji však předehnalo Španělsko a hlavně Itálie, kde za loňský rok vzniklo úctyhodných 354 celovečerních filmů.

Výše zmíněné výsledky tedy odráží i mizérii, již můžeme momentálně vidět na návštěvnosti kin: Totiž že všichni čekáme na zázračný hit, jenž by po měsících sucha opět přitáhl publikum do multiplexů i jednosálovek. Na domácí tituly se v tomto ohledu spoléhat nelze a aktuální tápání hollywoodských studií je tak do určité míry jedním z důsledků loňských stávek. Až se k nám tedy za rok dostanou aktualizované statistiky, jen těžko se dočkáme podobně optimistického růstu jako při srovnávání posledních dvou let.

Podívejte se aspoň na náš žebříček nejlepších filmů letošního roku.

Zdroj: European Audiovisual Observatory