Thomas Vinterberg

Thomas Vinterberg je dánský filmový režisér a scenárista. Narodil se 19. května 1969 v Kodani, kde také roku 1993 úspěšně ukončil studium na národní filmové škole Den Danske Filmskole. V roce 1995 založil společně s režisérem Larsem von Trierem avantgardní filmové hnutí Dogme 95 s cílem očistit filmovou tvorbu od nadbytečných technologických úprav a vrátit ji její skutečnou hodnotu, která se skrývá v kvalitě příběhu, hereckých výkonech a zvolených tématech. Přestože Vinterberg i Trier začali pravidla tohoto hnutí postupně porušovat, jejich myšlenky zůstávají stále aktuální a nadále ovlivňují nové generace filmařů. Thomas Vinterberg: filmy Záhy po ukončení školy natočil Thomas Vinterberg krátkometrážní snímek o chlapecké zkušenosti se smrtí Kluk, který chodil pozpátku (Drengen der gik baglæns, 1993), se kterým posbíral ocenění na několika mezinárodních filmových festivalech. Následně začal Vinterberg pracovat na svém celovečerním debutu, kterým se stalo road movie Největší hrdinové (De største helte, 1996) vyprávějící příběh o dvou mladých kriminálnících, kteří utíkající do Švédska.  Druhým Vinterbergovým snímkem, který již natáčel striktně podle pravidel Dogme 95, se stalo komediální drama Rodinná oslava (Festen, 1998). Film o oslavě narozenin, během které dojde na odhalení velkého rodinného tajemství, sklidil velký úspěch na filmových festivalech a vedle jiných ocenění byl také odměněn Cenou poroty na 51. ročníku filmového festivalu v Cannes. Po tomto průlomu do mezinárodního povědomí začal Vinterberg pracovat na svém prvním anglicky mluveném snímku Za všechno může láska (Itʼs All About Love, 2003). Přestože však jeho výroba zabrala několik let a objevily se zde hvězdy jako Joaquin Phoenix či Claire Danes, nevedl si u diváků příliš dobře a nakonec znamenal pro Vinterberga jeho první kritický i finanční propadák. Svým neúspěchem se však nenechal pohltit a do konce prvního desetiletí stihl natočit další tři snímky, kterými se rychle vrátil do přízně kritické obce i festivalového publika. Šlo o kriminální drama podle scénáře Larse von Trirera Můj miláček ráže 6,65 (Dear Wendy, 2005), komedii Když se muž vrací domů (En mand kommer hjem, 2007) a drama Submarino (2010), které se věnuje tématu násilí a drogové závislosti. Posledně jmenované dílo bylo zároveň prvním Vinterbergovým filmem, který se dostal do hlavní soutěže Berlínského mezinárodního filmového festivalu. Cenu však nakonec nezískal. Tvůrci to však nemuselo být příliš líto, neboť o několik let později přišel ještě větší úspěch. Lov a Chlast Zlomovým bodem v kariéře Thomase Vinterberga se stalo psychologické drama Lov (Jagten, 2012) s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli. Snímek o učiteli v mateřské škole, který je kvůli nevinné lži obviněn z pedofilie, se stal pro Vinterberga do té doby jeho nejvýdělečnějším počinem, posbíral hned tři ceny na 65. ročníku filmového festivalu v Cannes a dokonce dosáhl na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Po tomto úspěchu natočil Vinterberg v britské produkci adaptaci knihy Thomase Hardyho Daleko od hlučícího davu (Far from the Madding Crowd, 2015), která v kinech vydělala přes 30 milionů dolarů, a drama Komuna (Kollektivet, 2016), se kterým podruhé neúspěšně soutěžil o hlavním cenu na filmovém festivalu v Berlíně. Roku 2019 se Vinterberg rozhodl obnovit spolupráci s Madsem Mikkelsenem, aby společně natočili komediální drama o závislosti na alkoholu. A nebyla to rozhodně marná volba. Přestože vydání snímku Chlast (Drunk, 2020) ovlivnilo propuknutí pandemie COVID-19, stal se pro Vinterberga pravděpodobně největším úspěchem v jeho dosavadní kariéře. To ostatně dokládají tržby, které celosvětově činili přes 21 milionů dolarů, i desítky cen, mezi kterými dominují především BAFTA za nejlepší neanglicky mluvený film, Oscar za nejlepší zahraniční film a nominace na Oscara za nejlepší režii. Osobní život Roku 2019 zasáhla Thomase Vinterberga osobní tragédie, kdy jen několik dní před začátkem natáčení snímku Chlast zemřela při autonehodě jeho dcera Ida. Ta přitom dala první podnět k natočení filmu a původně měla i ambici si v něm zahrát. Z pietních důvodů se tak Vinterberg rozhodl věnovat celý film právě jí.