Sophia Loren

Sophia Loren, rodným jménem Sofia Villani Scicolone, je italská herečka a bývalá modelka. Narodila se 20. září 1934 v Římě. Vyrostla v chudých poměrech v městečku Pozzuoli. Její matka, Romilda Villani, byla ctižádostivá herečka, která nikdy nedosáhla úspěchu. Otec urozeného původu, Riccardo Scicolone, se s Romildou odmítl oženit. Sophia od mladého věku snila o filmové kariéře a první příležitost k prosazení našla v soutěžích krásy. V roce 1950, ve věku 16 let, se zúčastnila soutěže Miss Italia, kde získala jeden z titulů, což byl začátek její cesty ke slávě. Kariérní začátky a první filmy Sophia Loren začala svou hereckou kariéru drobnými rolemi ve filmech jako Quo Vadis (1951), kde ztvárnila nepojmenovanou postavu, a La Favorita (1952). Skutečný zlom v její kariéře nastal v roce 1953, kdy si zahrála titulní roli ve filmu Aida. Tato role ji přivedla do popředí italského filmového průmyslu a Sophia Loren začala být vnímána jako talentovaná herečka s obrovským potenciálem. Další významnou roli získala ve filmu Zlato Neapole (1954) od režiséra Vittoria De Sicy, který se stal jedním z jejích nejdůležitějších profesionálních spojenců. Zrod mezinárodní hvězdy V roce 1957 se Loren přesunula do Hollywoodu, kde se rychle prosadila v řadě anglicky mluvených filmů. Mezi její první hollywoodské snímky patřila Pýcha a vášeň (1957), historický film zasazený do Španělska v období napoleonských válek, s Carym Grantem a Frankem Sinatrou Dalším významným filmem byl Farma pod Jilmy (1958) a Klíč (1958), kde se objevila vedle Williama Holdena. Díky těmto a dalším filmům se Loren stala globálně uznávanou hvězdou.Její spolupráce s hollywoodskými režiséry zahrnovala také snímek Černá orchidej (1959), za který si Sophia Loren vysloužila několik hereckých cen. V roce 1960 se Loren vrátila do Itálie, aby natočila jeden z nejvýznamnějších filmů své kariéry, Horalku, který režíroval Vittorio De Sica. Tento film přinesl Loren Oscara za nejlepší herečku, čímž se stala první neanglicky mluvící herečkou, která toto prestižní ocenění získala. Její ztvárnění Cesiry, matky snažící se ochránit svou dceru během druhé světové války, bylo považováno za jedno z nejpůsobivějších hereckých výkonů v dějinách filmu. Vrchol kariéry v 60. letech Po úspěchu Horalky pokračovala Loren v natáčení jak italských, tak hollywoodských filmů. Zásadní byly její role v romantických komediích, kde často hrála po boku Marcella Mastroianniho. Mezi nejvýznamnější filmy této éry patří Včera, dnes a zítra (1963), který získal cenu za nejlepší cizojazyčný film na Oscarech, a Manželství po italsku (1964), za který byla opět nominována na Oscara. Oba tyto filmy režíroval Vittorio De Sica a byly mimořádně úspěšné nejen v Evropě, ale i v USA. Dalším významným filmem byla válečná komedie Milionářka (1960) s Peterem Sellersem, která si získal velkou oblibu. Loren rovněž zářila ve filmech jako Arabeska (1966) s Gregory Peckem a Hraběnka z Hongkongu (1967), což byl poslední film Charlieho Chaplina, kde si zahrála s Marlonem Brandem. Filmy 70. let a pozdní kariéra Během 70. let pokračovala Loren v natáčení, ale počet jejích rolí se postupně snižoval. Jedním z významných filmů té doby byla Slunečnice (1970), další spolupráce s De Sicou. V roce 1977 si zahrála ve filmu Zvláštní den, opět po boku Marcella Mastroianniho. V 80. letech se Loren více zaměřila na televizní filmy, například Milovat a žít: Životní příběh Sophie Loren (1980), kde ztvárnila sama sebe. Přesto se nadále objevovala ve filmech, a to včetně snímku Sobota, neděle, pondělí (1990) a komedie Devět (2009), kde spolupracovala s hereckými hvězdami jako Daniel Day-Lewis, Nicole Kidman a Penélope Cruz. Návrat V roce 2020, po více než desetileté přestávce, se Loren vrátila ve filmu Život před sebou, který režíroval její syn Edoardo Ponti. Tento film, který měl premiéru na Netflixu, přinesl Loren několik ocenění, včetně nominace na cenu BAFTA. Osobní život Sophia Loren se v roce 1957 provdala za italského filmového producenta Carla Pontiho, s nímž měla dvě děti, syny Carla Pontiho Jr. a Edoarda Pontiho. Loren a Ponti byli považováni za jeden z nejvlivnějších párů filmového průmyslu. Jejich manželství vydrželo až do Pontiho smrti v roce 2007. Loren byla vždy silně oddaná rodině, což se odráží i v jejích pozdějších kariérních volbách. Její mladší sestra, Maria, se provdala za Romana Mussoliniho, čtvrtého syna bývalého italského diktátora Benita Mussoliniho. Ocenění a uznání Kromě Oscara a Zlatých glóbů získala Sophia Loren řadu dalších ocenění, včetně čestného Oscara za celoživotní dílo v roce 1991. Během své dlouhé kariéry byla oceněna na festivalech po celém světě, včetně filmového festivalu v Benátkách, a získala řadu italských i mezinárodních vyznamenání za svůj přínos filmovému umění.