Brigitte Bardot má 89. Někdejší sexsymbol svou slávu využil k boji za práva zvířat

Brigitte Bardot se narodila 28. září 1934 v Paříži. Její otec měl vlastní firmu, matka svou dceru vedla k hudbě a k tanci, což se osvědčilo. Brigitte v patnácti letech zahájila kariéru jako modelka a brzy se objevila ve francouzské verzi časopisu Elle. Pro její evidentní krásu a charisma si ji brzy vyhlédli i filmaři. Poprvé si zahrála ve filmu Le trou normand (1952), přičemž ještě ve stejném roce získala další dvě role ve snímcích Manina, la fille sans voile a Les Dents Longues. Stihla také svatbu se svým prvním manželem, filmovým režisérem Rogerem Vadimem, s nímž byla tři a půl roku.

Nemohl si jí nevšimnout Hollywood, kam poprvé letěla v roce 1953 kvůli snímku Un acte d'amour s Kirkem Douglasem. Dál však pokračovala ve své kariéře v rodné Francii. Brigitte, která si obarvila vlasy na platinovou blond a nosila svůj pověstný drdol, který po ní dokonce dostal svůj název, se okamžitě stala sexsymbolem. Efekt, jaký měla především na americké muže, se údajně dlouho neviděl, média ho popisovala jako elektrizující. Přezdívali jí „sexy kočička“, všude se objevovaly její fotografie a američtí muži chodili na její dabované francouzské filmy do kina jako stádo ovcí.

Mezi její nejslavnější filmové tituly patří ...a Bůh stvořil ženu (1956), Pařížanka (1957), V případě neštěstí (1958), Orfeova závěť (1960), La Vérité (1960), Pohrdání (1963), Masculin, féminin: 15 faits précis (1966) a Le Viager (1972). Točila například s Jeanem Gabinem, Jeanem Cocteauem, Jeanem-Lucem Godardem, Jeanem-Paulem Belmondem, Michelem Piccolim, Fritzem Langem a dalšími.

Brigitte Bardot se po Vadimovi vdala ještě třikrát. Jejím druhým manželem se stal v roce 1959 herec a producent Jacques Charrier, s nímž měla syna Nicolase. Ovšem po třech letech se rozvedli. V roce 1966 se provdala za německého herce a producenta Guntera Sachse, ale i tento svazek vydržel jen tři roky. Zdá se, že toho pravého partnera Bernarda d'Ormala našla až v roce 1992, neboť je s ním dodnes. Ostatně prvního i třetího muže nakonec přežila. Dnes už je dvojnásobnou babičkou, v roce 2014 se dokonce stala prababičkou.

V roce 1984 zjistila, že má rakovinu prsu. Rozhodla se tehdy nejít na chemoterapii, zvolila raději radioterapii a následně podstoupila operaci. Zprvu si myslela, jak se později svěřila, že je jejím osudem na toto onemocnění zemřít. Její kamarádka Mariana Vlady ji nicméně přesvědčila, aby se šla léčit a aby o svém onemocnění veřejně promluvila v rámci osvěty o rakovině prsu. V roce 1985 jí bylo uděleno nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie, které však odmítla převzít.

V roce 1965 přijala roli v americkém snímku Drahá Brigitto s Jamesem Stewartem, nicméně objevila se pouze v jediné scéně. Těsně před čtyřicítkou se rozhodla skoncovat s herectvím, a to po natočení L'Histoire très bonne et très joyeuse de Colinot Trousse-Chemise. Preferovala život v ústraní, být neustále na očích jako fimová hvězda jí nevyhovovalo. Fanoušků a fanynek se tím ovšem nezbavila. Neustále se potulovali kolem jejího domu a snažili se zahlédnout svou vysněnou star. Paparazzi ji pronásledovali na každém kroku a traduje se, že se spousta lidí snažila využít její laskavosti.

Bardot nicméně svou slávu využila ve prospěch boje za práva zvířat. Stala se mluvčí řady organizací, aktivistek a aktivistů, spolupracovala například s hnutím Greenpeace na záchraně tuleňů či želv, navštěvovala psí a kočičí útulky. Neváhala obětovat ani vlastní finanční prostředky, za tímto účelem založila Nadaci Brigitte Bardot. Se svým čtvrtým manželem Bernardem d'Ormalem je od roku 1992, obývají spolu rezidenci v St. Tropez, kde mají na padesát nejrůznějších zvířat.

V roce 1994 odsoudila svou někdejší hereckou kolegyni Sophii Loren, která pózovala v kožichu italské oděvní značky Annabella. Bardot jí napsala otevřený dopis, v němž ji obvinila ze zaprodání jména a tváře „jednomu z nejodpornějších druhů reklamy – propagaci kožešin“. Podle Bardot je „ponižující, odporné, politováníhodné a nedůstojné nechat si platit za krev zvířat“. Dodala, že Loren by měla naopak tento obchod s životy nevinných tvorů sabotovat a „nikdy už si neobléknout nic, co by z jejích zad udělalo hřbitov“. Loren jí na to neodpověděla.

Přestože proti sobě popudila spoustu lidí, kteří se jí posmívali nebo kterým vadila její údajně agresivní rétorika, Bardot toho nedbala a ve svém přesvědčení pokračovala dál. V roce 2001 se vypravila za starostou rumunské Bukurešti kvůli vládnímu plánu redukovat počet toulavých psů v ulicích velmi krutým způsobem. Bardot nabídla finanční prostředky a vlastní program na sterilizaci těchto psů místo toho, aby je vláda pochytala a zabila. Ve skotském Edinburghu se účastnila kampaně za záchranu fenky Woofie, která byl odsouzená k trestu smrti, čemuž se Brigitte Bardot spolu s ostatními protestujícími podařilo zabránit.

Brigitte Bardot se šestkrát pokusila o sebevraždu, především v 50. letech. Její poslední pokus sáhnout si na život se datuje do roku 1992. Bardott také nesčetněkrát čelila kritice za rasistické útoky ve svých textech, kde psala o týrání zvířat. Proběhl rovntěž soudní proces, neboť ve svém bestselleru Un cri dans le silence (Tichý pláč) napsala „o islamistických extremistech, kteří se infiltrovali do Francie“.

Čelila ročnímu pobytu ve vězení, nakonec však musela jen zaplatit pokutu ve výši 5000 euro. Později dostávala podobné tresty, v roce 2019 například složila 20 000 euro, když ve svém dopise označila obyvatele ostrovu Réunion za barbary právě kvůli jejich zacházení se zvířaty, především kvůli krutému podřezávání koz. Řada lidí Bardot kritizovala ze její protimuslimské a antigay výroky na podporu ultrapravicového francouzského politika Jean-Marie Le Pena.

Její život je tedy plný zvratů a kontroverzí, ale jedno je jisté – davy lidí si ji budou pamatovat jednou provždy. Brigitte Bardot kdysi prohlásila: „Vždycky jsem měla slabost pro krásné mladé muže. To, že jsem zestárla, na tom nic nezměnilo. A když je stále můžu mít, proč ne?“ K jejím dnešním narozeninám, rok před devadesátkou, by na ni určitě s láskou vzpomnělo nejedno zachráněné zvíře.

zdroje: Variety, Vanity Fair, IMDb, Page Six