Světlo pro mého syna

Ciro, téměř slepý chlapec, je nemanželským synem Aurory, taxikářky ze Sorrenta. Aby mohl být operován ve Švýcarsku, rozhodne se matka opatřit si peníze od tří bývalých klientů hotelu, ve kterém před lety pracovala, z nichž každý by mohl být docela dobře chlapcovým otcem. Matka a syn směřují s pronajatým karavanem na sever, ale brzy se ukáže bezvýslednost pátraní, neboť Dave, důstojník NATO, je již delší dobu mimo Neapol. Aurora a Ciro mají větší štěstí v Římě, kde naleznou Andrého, zubního lékaře, právě zaneprázdněného svatbou dcery. Dojat příběhem daruje André Auroře peníze a obraz, jeden ze svatebních darů. Matka s dítětem se přesunou do Toskánska a hledají hraběte Bertonciniho. Zjistí však, že byl dluhy dohnán k sebevraždě. Jeho přátelský syn Michele je na mizině, ale pomůže jim prodat obraz. Pokračují dále na sever a Auroře se podaří v Courmayeur nalézt Davea. Američan, nyní pilot vrtulníku, je pravděpodobně jediný, koho má Aurora opravdu ráda. Po něžném ale bouřlivém shledání se opět rozcházejí. Aurora a Ciro odjíždějí do Švýcarska…