Ikonická Sophia Loren byla první neanglicky mluvící herečkou, co vyhrála Oscara. Dnes slaví 90

Sophiina matka Romilda se ihned nevzdala touhy být herečkou, s dcerou na krku to ale nebylo snadné, nikdy tedy nepřesáhla provinční úroveň. Živila se primárně jako učitelka hry na piano. Riccardo, dívčin otec, měl vlastní nenaplněné kariérní plány. Ač šlechtického původu, neuspěl ve snaze stát se inženýrem a skončil jako řadový pracovník na dráze.

Odmítl si navíc Romildu vzít, a to přestože s ní měl ještě jednu dceru Mariu, kterou dokonce odmítl legálně přijmout za vlastní. Až o mnoho let později, když už byla Sophia slavná, svému otci zaplatila slušnou částku za to, že Mariu uznal, umožnil jí přijmout jeho příjmení a setřást stigma nelegitimního dítěte. S otcem se Sophia potkala jen třikrát za život, naposledy na jeho smrtelné posteli v 70. letech, kdy mu „odpustila, ale nezapomněla“ jeho zradu.

Jistě nepřekvapí, že s tak vratkým zázemím vyrůstala Sophia ve velmi žalostných poměrech, ještě ztížených druhou světovou válkou. Její rodné přístavní město Pozzuoli bylo častým terčem spojeneckých náletů, při jednom z nich byla zraněna šrapnelem do brady. Po válce se situace trochu uklidnila a Sophiina babička, jež dceři a vnučkám nepřestala pomáhat, si ve svém bytě otevřela skromnou hospodu, v níž podávala domácí třešňový likér. Romilda zde hrála na piano, Maria prozpěvovala, Sophia dělala číšnici. Intimní podnik se stal velmi populárním, obzvlášť mezi vojáky osvobozeneckých posádek, kteří si v tomto prostředí mohli připadat jako doma.

Od patnácti let se Sophia začala účastnit soutěží krásy, jež byly v Itálii všudypřítomnou a populární kratochvílí. Ale to byl samozřejmě jen začátek. Italská poválečná kinematografie zažívala boom a tamní produkce dalece přesahovaly lokální dosah. Dospívající dívka se tedy přihlásila na školu filmového herectví, kde si jí brzy začali všímat. Už ve svých šestnácti se objevila v komparzu velkolepého amerického technicolorového opusu Quo Vadis, vznikajícího v italských ateliérech.

Velmi brzy nad ní přebral ochrannou ruku pověstný producent Carlo Ponti, jenž také vymodeloval její veřejnou persónu, po vzoru jiných úspěšných hvězd určil její jméno Sophia Loren... a nakonec si jí v roce 1957 vzal za ženu. Tou dobou už byla velkou evropskou hvězdou, především po zlomových hlavních rolích v Dvou nocích Kleopatry a Zlatu Neapole uctívaného režiséra Vittoria De Sicy. Skákala tehdy z role do role, ročně hrála ve více než pěti filmech. A lidé ji milovali. Nejprve Italové, pak Evropané a nakonec celý svět.

V roce 1958 přišla smlouva na pět filmu s americkým studiem Paramount, jež napevno ukotvilo Loren jako mezinárodní megastar. Romance na řece s Gary Grantem či Farma pod jilmy s Anthony Perkinsem dnes nepatří k jejím největším odkazům, svého času ale splnily účel a učinily ze Sophie herečku vhodnou do páru s největšími hollywoodskými jmény. Umělecký vrchol její kariéry přišel nejspíš v roce 1960, kdy ztvárnila hlavní roli v dalším De Sicově filmu Horalka, tíživém dramatu o matce, která se ve válečné Itálii snaží ochránit svou dceru.

Sophia byla původně obsazena do role dcery, sama ale bojovala o úlohu proti typu a nakonec se chopila ztvárnění matky. Snímek jí vynesl hlavní cenu na festivalu v Cannes, a co víc, dokonce i prvního hereckého Oscara uděleného neanglicky mluvícímu herci či herečce. Loren se odmítla účastnit ceremoniálu, prý ze strachu, že by v případě vítězství omdlela na pódiu. Telefonicky do Říma ji tedy o získání sošky informoval Cary Grant, s nímž zažila těsně před vlastními vdavkami divokou aféru, pověstnému herci ale dala na poslední chvíli kopačky.

Tím však její úspěchy zdaleka neskončily, plné pracovní nasazení udržovala i po celá šedesátá léta. Tehdy dosáhla i komerčního vrcholu, kdy si za velkofilmy Cid a Pád říše Římské naúčtovala milionové honoráře. Mezi tím bylo anulováno její manželství s Pontim, který po celou dobu jejich vztahu nebyl oficiálně rozvedený se svou první manželkou. Pár však spolu nadále žil a tentokrát trvalý sňatek se uskutečnil v polovině 60. let. Když pomineme nepříliš příjemnou skutečnost, že sedmatřicetiletý Ponti poprvé Loren potkal v jejích patnácti, máme tu jeden z výjimečných případů trvalého celoživotního partnerství mezi podobnými megastars, které přerušila až Pontiho smrt v roce 2007.

Od sedmdesátých let začala Loren trochu zvolňovat, byť nikdy nepřestala být hvězdou a na svět filmu nikdy nezanevřela. Její kariéru nepošramotilo ani 17 dnů strávených ve vězení za daňové podvody, podle herečky pouhý účetnický omyl. Plátna víceméně vyklidila až v novém století, nicméně ještě v roce 2010 ztvárnila vlastní matku v životopisném televizním filmu Můj dům je plný zrcadel a v roce 2020 hrála hlavní roli ve filmu svého syna Edoarda Pontiho Život před sebou. V průběhu let se stala francouzskou občankou a nemálo času strávila ve Spojených státech.

Sophia Loren vskutku dobyla svět. Ve svých devadesáti je jednou z posledních ikon zlaté éry Hollywoodu a zásadní osobností evropské kinematografie. Nyní žije ve Švýcarsku. Pravděpodobně se povaluje u nějakého nádherného horského jezera a po očku sleduje svůj milovaný fotbal.

Podívejte se na seznam nejlepších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Wikipedia, Kinobox, IMDb