Jean Gabin

7.6
Jean Gabin
Jean Gabin zůstává dodnes jednou z neznámějších francouzských celebrit minulého století. Jako herec působil na divadle i ve filmu a proslavil se též jako zpěvák hitů "Quand on s'promène au bord de l'eau" či "Maintenant je sais". České publikum má jeho tvář spojenou s hlasy Rudolfa Hrušínského, Čestmíra Řandy, Antonína Molčíka a dalších, kteří Jeana Gabina ve filmech dabovali. Jean Gabin se narodil 17. května 1904 jako Jean-Alexis Moncorgé do rodiny kabaretního herce a kavárenské zpěvačky. V útlém věku se společně s rodiči odstěhoval z rodné Paříže do 35 km vzdálené vesnice Mériel, kde vyrůstal. Studoval Lyceum Janson de Sailly, školní lavice však brzy opustil a začal se živit jako betonář, slévárenský dělník nebo pracovník v autodílně. Relativně dlouho Jean Gabin odmítal vstoupit na pole zábavního průmyslu a kopírovat tak životní cestu svých rodičů. Svůj postoj změnil až v devatenácti letech, kdy mu otec domluvil vystupování v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergér. Dvouletou pauzu v herecké dráze Jeana Gabina si vynutila základní vojenská služba u námořnictva. Po návratu z armády začal vystupovat v různých pařížských music hallech a operetách pod pseudonymem Gabin, který přejal po svém otci. Vynikal mimo jiné díky svým pěveckým schopnostem, například dokázal výborně imitovat hlas šansoniéra Maurice Chevaliera. Duvivier, Renoir a Carné Koncem dvacátých a začátkem třicátých let herecká hvězda Jeana Gabina stále stoupala a s rostoucí slávou začaly přicházet první filmové role. V roce 1928 si Jean Gabin zahrál ve dvou krátkých němých filmech, o dva roky později se poprvé představil v celovečerním Mephistovi (1930) a snímku Chacun sa Chance (1930). V následujících čtyřech letech ztvárnil vedlejší postavy ve více než tuctu dalších filmů. Na základě hereckého výkonu ve filmu Adieu les beaux jours (1933) si Jeana Gabina všiml producent a režisér Julien Duvivier, který jej následně obsadil do svého snímku Maria Chapdelaine (1934). Navázal s ním tak spolupráci, která pokračovala vřele přijatým dramatem Pevnost ztracených (1935) a pašijovou Golgotou (1935), v níž Jean Gabin zosobnil Piláta Pontského. Mezinárodní popularitu mu pak získala hlavní role gangstera v Duvivierově dalším filmu, divácky mimořádně úspěšném Pepé le Mokovi z roku 1937. O několik měsíců později měla premiéru Velká iluze (1937), oceňovaný film Jeana Renoira, v němž Jean Gabin sehrál klíčovou roli poručíka Maréchala. Již dříve u Renoira ztvárnil hlavní roli zlodějíčka ve filmu Na dně (1936) a později se objevil v jeho kriminálním dramatu Člověk bestie (1938). Ke konci třicátých let se kariéra Jeana Gabina protíná s kariérou třetího zásadního – v té době začínajícího – francouzského režiséra, Marcela Carného. Zejména jeho ikonické filmy Nábřeží mlh (1938) a Den začíná (1939), řazené k proudu poetického realismu, nadlouho předurčily Gabinův charakteristický typ rolí: osudem štvaný, tragický hrdina s cigaretou ledabyle pověšenou v koutku úst. Jean Gabin za války a poté Tou dobou se o Jeana Gabina začal zajímat Hollywood. Nabídku na spolupráci zpoza Atlantiku však přijal až poté, co nacistické Německo napadlo Francii. V roce 1941 Jean Gabin odjel do Spojených států, kde v následujících letech propagoval válečné úsilí spojenců po boku své milenky Marlene Dietrich. Zahrál si také ve dvou amerických filmech, Přístav lásky (1942) a The Impostor (1944). Po dokončení druhého z nich, propagandistického válečného dramatu Juliena Duviviera, se Jean Gabin rozhodl vrátit do Evropy, aby se mohl do války zapojit aktivně. V rámci sil Svobodné Francie působil nejdříve jako příslušník námořní pěchoty, později jako tankista. Po konci druhé světové války byl Jean Gabin za svou službu v armádě oceněn Válečným křížem a Vyznamenáním za statečnost, jeho herecká kariéra však začala skomírat. Plánovaná spolupráce s Marcelem Carném na filmu Brány noci (1946) nakonec nevyšla, film Martin Roumagnac (1946), v němž si Gabin zahrál spolu s Marlene Dietrich, byl komerční propadák. Neúspěch tohoto filmu byl v roce 1948 následován rozpadem jejich vztahu. Jeanu Gabinovi se v té době nedařilo na divadle, kam se na čas vrátil, nepomohla mu ani hlavní role ve filmu Au-delà des grilles (1949), o nějž diváci nejevili valný zájem, byť byl oceněn Oscarem. Zdálo se, že léta své největší slávy má Jean Gabin definitivně za sebou. Jean Gabin se vrací na vrchol jako Maigret Situace se změnila až v roce 1954, kdy Jean Gabin zosobnil elegantního, leč neúprosného gangstera v krimifilmu Nesahejte na prachy, který si získal přízeň kritiky i mezinárodních publik. V témže roce také podruhé obdržel cenu Coppa Volpi pro nejlepšího herce na MFF v Benátkách za roli trenéra boxu ve filmu Pařížský vzduch (1954). Poprvé byl pohárem vyznamenán o tři roky dříve za ztvárnění protagonisty dramatu Noc je mým královstvím (1951). Snad ještě více se do paměti diváků Jean Gabin zapsal později jako Jean Valjean v adaptaci románu Victora Huga Bídníci (1958). Patrně nejvíc popularity Jeanu Gabinovi v druhé půli kariéry přinesla role detektiva jménem Jules Maigret v adaptacích literatárních děl Georgese Simenona jako Maigret klade past (1958), Případ komisaře Maigreta (1959) a Komisař Maigret zuří (1963). Tou dobou se začal postupně proměňovat Gabinův herecký rejstřík. Francouzský impresionismus se svými zasmušilými hrdiny byl minulostí a vedle vážných rolí v historických dramatech a kriminálních filmech se Jean Gabin dostával také k rolím komediálním. Na sklonku padesátých byl na MFF v Berlíně oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší herecký výkon v roli titulního světáka z filmu Tulák Archimedes (1959), v šedesátých letech natočil s Louisem de Funèsem, legendou mezi francouzskými komiky, hned v dvě komedie – Gentleman z Epsomu (1962) a Tetovaný (1968). Kromě Funèse se Jean Gabin na plátně objevil také po boku hereckých hvězd mladší generace jako byl Jean-Paul Belmondo (Opice v zimě, 1992), Brigitte Bardot (V případě neštěstí, 1958) či Alain Delon (Sicilský klan, 1969). Jean Gabin, jeho manželky a konec kariéry Během života byl Jean Gabin celkem třikrát ženatý. Dvakrát se oženil ještě před válkou, poprvé s Gaby Basset (1925) a podruhé s Jeanne Mauchain (1933). Jeho poslední životní láskou se stala Dominique Fourniere, již si vzal v roce 1949 a rozdělila je až smrt. Během svého sedmadvacet let dlouhého soužití zplodili tři děti. V sedmdesátých letech se kariéra Jeana Gabina začala uzavírat. Stihl si však ještě zahrát v několika populárních filmech jakým byla kriminální dramata Případ Dominici (1973) nebo Dva muži ve městě (1973). V druhém jmenovaném snímku se opět potkává s Alainem Delonem. S herectvím se Jean Gabin chtěl definitivně rozloučit rolí předsedy soudu Leguena v dramatu Verdikt (1974). Plánoval stáhnout se z veřejného života, trávit čas s rodinou a věnovat se chovu závodních koní na svém statku v Normandii. Nakonec se ale na plátno ještě jednou vrátil jako falešný biskup v komedii Svatý rok (1976). Sedm měsíců po premiéře Svatého roku, 15. listopadu 1976, zemřel Jean Gabin na infarkt v Americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine, kde byl hospitalizován s leukémií. Urna s jeho popelem byla vhozena příslušníky francouzského námořnictva do Atlantského oceánu se všemi poctami – přesně jako si zasloužilý námořník a voják Jean Gabin přál.



Jean Gabin: Filmy a pořady 147




Dodatečné informace

Narození:
17. 5. 1904
Paříž, Francie
Úmrtí:
15. 11. 1976
Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine, Île-de-France, Francie
Vlastní jméno:
Jean-Alexis Moncorgé
Výška:
174 cm