5 zásadních filmů o první světové válce

Literární klasika E. M. Remarqua se dočkala prvního velkého filmového zpracování již na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. A přestože je danému snímku letos už neuvěřitelných 90 let, stále se jedná o neobyčejně dobré válečné drama, které vyniká hlavně ve dvou aspektech. Až překvapivě kvalitní je (obzvlášť z dnešního pohledu) celková formální stránka - hned v prvních minutách si lze snadno všimnout náročných kamerových jízd (u tak starého snímku by člověk možná čekal spíš řetězec únavně statických záběrů), ale především působivých velkých bojových scén, v nichž vidíme bojovat (a umírat) desítky vojáků. Primární hodnotou snímku je však bezchybné zhmotnění jeho totálně protiválečného apelu - je skoro až fascinující sledovat, jak otevřeně nadšení mladí rekruti z počátečních naivních představ o záslužné a nikterak závadné službě vlasti velmi brzy po příchodu na frontu propadnou zoufalství, neustálému strachu o život, zkrátka totální deziluzi. Nadčasové dílo a teprve druhý snímek v dějinách oceněný Oscarem za nejlepší film roku.

Klasické dílo Jeana Renoira s Jeanem Gabinem v hlavní roli bylo ve své době nepochybně obrovskou filmovou událostí. V té dnešní už diváky zřejmě tolik nezasáhne, protože variací na zde zpracovaná témata (protiválečná a humanistická poselství, útěky ze zajateckých táborů) za těch víc jak 80 let od jeho vzniku stihlo vzniknout tolik, že je pochopitelné, že některé Velkou iluzi kvalitativně zkrátka překonaly. Renoirův snímek je tak vhodný zejména pro diváky, kteří chtějí mít poctivě nakoukány všechny kinematografické milníky, dobře zahranou a odvyprávěnou podívanou však nabídne i ostatním.

Ve svém raném období natočil geniální Stanley Kubrick (Mechanický pomeranč, Osvícení) výtečnou obžalobu vojenské mašinérie, respektive lidí, kteří jsou ochotni pro svůj vlastní úspěch a kariérní vzestup bez většího zaváhání obětovat nespočet lidských životů. Kubrickův emotivní a myšlenkově sebevědomě cílený černobílý opus je opravdu extrémně protiválečně laděný, přitom ale neřeší, která strana barikády je ta "správná". Stezky slávy se zaměřují pouze na Francouze a poukazují na děsivé a neobhajitelné důsledky touhy po povýšení (což je samo o sobě mnohem univerzálnější téma, které s válkou jako takovou nemusí nijak souviset). Navíc se jedná o jeden z nejlepších filmů, v němž si hlavní (a ohromně sympatickou) roli zahrál nedávno zesnulý Kirk Douglas - a je v ní naprosto skvělý.

Neprávem trochu přehlížený psychologický válečný film Martina Hollého (Tichá bolest, Zámek v Čechách), jenž by se dal označit za československou odpověď na Stezky slávy. Pojatý je trochu jinak - ústřední postavou je zde vojenské službě a vlasti až fanaticky oddaný kaprál Hoferik (skvělý Vlado Müller), který je ochotný pro splnění rozkazu bezhlavě obětovat životy mnoha vojáků. Ovšem nejzajímavější je film ve své závěrečné fázi, v níž je do té doby silně nesympatická hlavní postava postavena do trochu jiného světla, a hlavním terčem kritiky se stane pokrytecké a bezpáteřní vojenské velení. Svým (taktéž obecně platným) poselstvím je tedy Kubrickovu titulu velice blízký.

Peter Jackson je od počátku své filmové kariéry pozoruhodným žánrovým chameleonem. Většina světa ho zná samozřejmě hlavně jako tvůrce epických fantasy trilogií Pán prstenů a Hobit, ještě před těmito adaptacemi slavných knih však stihl natočit několik značně rozdílných filmů - od extrémně šílených (ale výborných!) hororových komedií, přes černohumorný loutkový muzikál, komorní psychologické drama (s "předtitanicovskou" Kate Winslet!) až po mystifikační dokument. Rozptyl má tedy značný a jeho aktuálně posledním snímkem není žádná komerční sázka na jistotu, ale (opět) dokument pojednávající právě o první světové válce. Exkluzivita snímku spočívá v jeho zpracování. Jackson se svým týmem prostřednictvím moderních technologií převedl dobové černobílé záběry do barev, které odpovídají tehdejší realitě - a vypadá to vskutku úchvatně (na rozdíl třeba od dodatečně kolorovaných starých černobílých filmů). Zajímavá je mimo jiné také paralela s dějem Na západní frontě klid - v obou filmech nejdříve vidíme nadšené (často ještě nedospělé) mladíky, jak vysloveně touží narukovat a války se aktivně zúčastnit. Ovšem posléze přichází tvrdá realita, jež má k často vysloveně romantickým představám mnoha školáků o vedení války hodně daleko...