Krimi Drsný město bez příkras poukazuje na těsné propojení policie s mafií

Když skupina korsických mafiánů se samopaly zaútočí na arabský bar, rozpoutá se v Marseille válka gangů. Situaci se snaží vyřešit čtveřice místních drsných poldů pod vedením kapitána Vronského (Lannick Gautry). Ovšem ani oni, ani zbytek městského policejního sboru, nejsou zrovna příkladnými ochránci zákona, což vše ještě více zkomplikuje...

Scenárista a režisér (a původně policejní detektiv) Olivier Marchal je už dvě dekády nekorunovaným králem temných a špinavých policejních krimi thrillerů navazujících na tradici staré drsné francouzské školy (žánrové klasiky s Gabinem, Venturou, Delonem, Belmondem atp.). Šlo mu to už v případě jeho celovečerního režijního debutu Gangsteři, a svým druhým filmem, Válkou policajtů, dosáhl na pomyslný žánrový vrchol. A ani jeho následující počiny (viz např. MR 73) na tom nejsou o moc hůře...

I aktuální Drsný město je (zcela nepřekvapivě) další esenciální "marchalovkou". Opět se totiž ocitáme ve světě organizovaného zločinu a protřelých fízlů, kteří však mají k čestným a vzorným představitelům zákona vesměs hodně daleko. I ti nejpoctivější z nich si totiž občas chtě nechtě při cestě za svým (ušlechtilým?) cílem musí trochu ušpinit ruce. Ovšem naprostá většina postav Drsnýho města o nějakou poctivost či vznešené cíle rozhodně příliš neusiluje. Jediný skutečný rozdíl mezi policajty z tohoto filmu (a pravděpodobně i mnohými reálnými) a regulérními gangstery, kteří kradou, vydírají, zabíjejí či pašují drogy, zde ostatně přímo vyřkne jedna z vedlejších postav. Je jím policejní odznak...

Marchalův snímek není dějově zrovna jednoduchý - mít dokonalý přehled ve všech jménech, kdo je s kým spolčený (a proč), popřípadě kdo to hraje na dvě strany, není v první polovině úplně samozřejmé, a tudíž je na místě dávat při sledování bedlivý pozor. Když tak učiníte, v druhé půlce už s orientací v příběhu žádný větší problém nehrozí. O to víc však "hrozí", že si užijete parádní nekompromisní jízdu, při níž je sice těžké někomu naplno fandit (Vronskij je sice správně macho a docela sympaťák, ke svatouškovi má ale i on daleko), zato je ale celkem snadné se jí nechat postupně pohltit a být až do konce napjatý, jak se celá ta zamotaná zápletka vlastně nakonec vyvrbí. Snadno předvídatelná totiž určitě není a samotný závěr zřejmě leckomu nesedne, k danému žánru, stylu a atmosféře ale rozhodně pasuje.

P. S. Jean Reno a Claudia Cardinale mají ve filmu důležité, rozsahem ale velmi malé role. Osobně mě ale spíš zamrzelo nevyužití fyzických schopností špičkového parkouristy Davida Belleho (Okrsek 13). Proč někoho takového obsazovat, když mu pak nedopřeju ani jednu scénu, v níž by svoje nadání mohl naplno předvést...?

Hodnocení: 70%