Články o Všichni prezidentovi muži

Americká sportovní redakce si před dvaapadesáti lety na olympiádě v Mnichově rozhazovala jednotlivé disciplíny, když k jejich centrále dolehly zvuky nedaleké střelby. Palestinští útočníci na ubytovnách zajali izraelský tým a celý svět rázem v němém úžasu přihlížel živé reportáži novinářů, kteří stáli před nepoznanými etickými dilematy. Na Oscary pasované faktografické drama Mnichov 1972 (September 5) zapojuje právě perspektivu šokovaných žurnalistů a podobně jako Vlny Jiřího Mádla prolíná hranou dramatizaci s množstvím archivních záběrů. V prvním traileru má tento přístup kýžený naturalistický efekt a upoutávka nás spolu s dosavadní chválou z Benátek připravuje na jeden z nejzásadnějších filmových zážitků roku. U nás ho v kinech okusíme až od 6. března 2025.

Osmdesát pět. Tolik filmových a televizních děl od roku 1976 vzniklo na motivy fantazie Stephena Kinga, jenž své morbidní, fantaskní i nostalgické vize otiskuje do desítek tisíc knižních stránek. Nejprodávanější autor své doby si v podstatě vyčlenil samostatné zábavní impérium a vedle hororů stojí také za oceňovanými dramaty s mnoha oscarovými nominacemi. Věřte tomu, nebo ne, zlatou sošku však libovolný snímek podle Stephena Kinga získal jednou jedinkrát.

Klasický western byl ve druhé půlce šedesátých let takovým tím zaprášeným žánrem, v němž John Wayne hrdě konfrontoval darebáky indiánského i rasisticky neutrálnějšího původu. Roku 1969, kdy měl ke konci září v USA premiéru snímek Butch Cassidy a Sundance Kid, už kovboje Divokého západu filmaři přetvarovali na méně jednoznačné antihrdiny v dílech Sergia Leoneho (Tenkrát na západě) či Sama Peckinpaha (Divoká banda). První spolupráce Paula Newmana s Robertem Redfordem, která alternovala hrubě zmapovanou historii ve prospěch univerzálnější přístupnosti konktrakulturnímu publiku a k frkání konzervativců, představila nový a dodnes populární typ šviháckých tahounů s citem pro situační komedii, kteří svobody nechtějí docílit jen pod zkrvavenou americkou zástavou.

Máme za sebou první debatu mezi letošními kandidáty na post amerického prezidenta – či prezidentky. Ať už fandíte Kamale Harris, nebo Donaldu Trumpovi, příští dva měsíce budou média jejich přestřelek plná, a tak stojí za to si připomenout i několik zdařilých filmů, které se tématu amerického prezidentství intenzivně věnovaly. Jelikož jich je ale poměrně hodně, udělejme to trochu jinak – stručně si zmapujeme tvorbu pokrývající život, dílo a odkaz dvou pro filmaře nejvýraznějších prezidentů americké historie a k nim přidáme i řadu dalších tipů.

Žánr true crime nás fascinoval odjakživa a literární zkazky o zločinech si lidi rádi četli dávno před zrodem kinematografie. Není tedy divu, že i pohyblivé obrázky se na našem znechucení a upřímném pohoršení s gustem svezly. Lze říct, že v posledních letech jsou díla tohoto typu ještě oblíbenější než kdy dřív, což souvisí především s netflixovskou chutí zpracovat téměř každý zločin do několikadílné minisérie.

Před padesáti lety, tedy 7. dubna 1974, se v amerických kinech objevil Rozhovor (The Conversation). Malý, nenápadný filmeček si Francis Ford Coppola natočil v přestávce mezi prvním a druhým Kmotrem za pouhý jeden a půl milionu dolarů, přesto se snímek nejen ucházel o tři Oscary, ale zapsal se do dějin jako vtahující zhmotnění paranoidní atmosféry Spojených států 70. let.

Co začalo v září 1993 jako nenápadný páteční pořad o agentech FBI vyšetřujících případy obestřené paranormálními jevy, to záhy expandovalo do zřejmě nejzásadnějšího hraného seriálu 90. let. Poslední dekáda tisíciletí přála i díky zrodu internetu šíření konspiračních teorií a utváření online komunit, což do jisté míry způsobila právě Akta X. Místy tajuplné, jindy vtipné či takřka hororové příběhy Muldera a Scullyové, které prosluly také zvláštní jiskrou mezi nimi, vyšlapaly cestu jednak zpopularizování fanfikce, jednak kultuře internetových paranormálních videí a jejich dešifrování.

Skutečné kamarádky Carey Mulligan a Zoe Kazan v detailně vyrešeršovaném novinářském dramatu ztvárňují dvojici žurnalistek, které od hledání pravdy neodradí ani neustálé odmítání ze strany vyděšených obětí Harveyho Weinsteina.

Paul Newman a Robert Redford. Dvě modrooké hvězdy byly na přelomu 60. a 70. let ve skvělé formě a jejich spolupráce na nenápadně podvratném westernu z nich učinila jednu z dodnes nejikoničtějších dvojic stříbrného plátna.

Nejen my, ale i naše maminky a babičky mají své herecké idoly, o kterých se rády vyjadřují v tom smyslu, že by stáli za hřích. Pojďme si několik z nich připomenout a posoudit, zda bychom si mezi nimi také vybrali.