Dva největší fešáci 70. let společně na plátně. Butche Cassidyho i Sundance Kida však málem hrál někdo úplně jiný

Butch Cassidy a Sundance Kid vtrhli do amerických kin 23. září 1969 a zahájili tak kasovně velmi úspěšnou pouť. V dalších měsících se vyprávění o duu sympatických banditů s hvězdnými tvářemi Paula Newmana a Roberta Redforda stalo nejvýdělečnějším filmem roku. Navzdory počátečním vlažným recenzím se náladou proměnlivý western zařadil mezi žánrovou klasiku, a tak stojí i po půlstoletí od premiéry za pozornost.

„Většina toho, co následuje, je pravda,“ upozorňuje nápis po úvodních titulcích doplněný zdánlivě autentickými záběry z počátků kinematografie. A skutečně, postavy Butche Cassidyho a Sundance Kida rozhodně nejsou smyšlené. Oba desperáti totiž na přelomu 19. a 20. století skutečně žili a společně se třemi dalšími pistolníky tvořili nechvalně známou skupinu The Wild Bunch (Divoká banda). Pravé jméno Butche znělo Robert LeRoy Parker a Sundance se narodil jako Harry Alonzo Longabaugh, ve filmu se navíc objevuje i třetí člen party Harvey Logan, ztvárněný obrovitým Tedem Cassidym.

Komediální postava Charlese Woodcocka (v podání George Furtha), jehož vlak Butchova parta přepadne hned dvakrát, je taktéž založená na reálné existenci. Obětavý Woodcock se zřejmě snažil pistolníkům neustoupit, přesto ho ani druhá interakce s obávanými kriminálníky nestála život – ani ve filmu, ani v realitě.

S přibývajícími loupežemi se nehodlal smířit vlivný americký finančník E. H. Harriman, jehož vlaky se staly oblíbeným cílem Butchovy bandy, a tak stejně jako ve filmu zmobilizoval skupinu pátračů s jednoznačným posláním: najít a zlikvidovat zločince, kteří mu kazí lukrativní železniční byznys. Tato reálná skupina rovněž zahrnovala šerifa Joea Leforse, jenž je ve snímku také zmíněný.

Před touto hrozbou filmoví hrdinové unikli do Jižní Ameriky. Ani v tomto se snímek výrazně neliší od skutečnosti. Titulní dvojice obohacená Sundancovou přítelkyní Ettou Place (Katharine Ross) na přelomu století strávila nějaký čas v Argentině, kde poklidně vedla ranč. Není divu, že se toto nepříliš dramatické období do filmu nedostalo.

Ani v reálném životě si však Butch a Sundance nakonec nemohli pomoct, a tak se brzy vrátili k dráze zločinu. To se jim zřejmě stalo osudným, neboť po jedné loupeži se ocitli v obklíčeném domě s omezeným množstvím munice. Zde, tedy v Bolívii roku 1908, informace o nich končí, přestože se postupně vyrojily i romantické teorie, že kriminálníci se z neřešitelné situace dostali.

Tuto nejistotu zvěčňuje finální záběr jejich filmového dobrodružství, který hrdinům zajistil nesmrtelnost: Krátce poté, co dvojice vyběhne z domu vstříc obrovské přesile, sice slyšíme nesmlouvavou palbu bolivijské armády, ale obraz se zastaví a trudný pohled na osud pistolníků nám nedopřeje. Je jen ironií osudu, že takto zastavenému záběru se ve filmařské hantýrce říká mrtvolka...

Za rozhýbáním projektu stál scenárista William Goldman, který několik let procházel materiály o aktivitách skutečného Butche. Fascinovalo ho především to, že Butch a Sundance měli druhou šanci – v Jižní Americe se jim naskytla možnost žít podruhé a jinak, přesto skončili u podobných kriminálních činností, jimiž se „proslavili“ ještě víc než ve Spojených státech. Při nabízení scénáře následně Goldman narazil na neochotu studií zfilmovat příběh o postavách, které před problémy utečou – takhle se přece správný americký hrdina nechová! Došlo proto k dílčí úpravě, kvůli níž hrdinové primárně neprchají, nýbrž vidí v primitivnější krajině příležitost ke snadnější kořisti. A rázem bylo po problému…

Goldman za svůj scénář, nenápadně nabourávající westernová klišé, nakonec dostal Oscara (stejně jako o sedm let později jeho Všichni prezidentovi muži). Cennou sošku si z oscarového ceremoniálu odnesli též kameraman Conrad L. Hall (o pár dekád později oceněný také za Americkou krásu či Cestu do zatracení) a dvakrát i skladatel Burt Bacharach. Jednak za hudbu, jednak za samotnou píseň Raindrops Keep Fallin‘, znějící na pozadí slavné scény s jízdou na kole. Vedle nespočtu dalších ocenění stojí za zmínku zisk devíti britských cen BAFTA, což je dodnes nepřekonaný rekord.

Hlavními hvězdami snímku byli samozřejmě Paul Newman a Robert Redford, ale nechybělo mnoho a obsazení se značně lišilo. Newman se měl objevit jako Sundance Kid a v souvislosti s rolí Butche se zmiňovala jména Jacka Lemmona, Steva McQueena, Marlona Branda, Warrena Beattyho či Dustina Hoffmana – tedy těch nejtěžších hollywoodských vah přelomu 60. a 70. let. Postupně však všechna jednání selhala a po obsazení Redforda se režisér George Roy Hill rozhodl pro klíčovou změnu. Newmana s přece jen větším hvězdným statusem přesunul do úlohy Butche a tajemnému fešákovi Redfordovi svěřil roli Sundance.

Mezi oběma postavami existuje vynikající chemie zřetelně kopírující fakt, že během natáčení v Mexiku spolu herci strávili mnoho příjemných, pálenkou prolitých večerů. Zatímco výřečný a důvtipný Butch bojuje především svou hlavou a nikdy nikoho nezastřelí, bez mlčenlivého střelce Sundance by na Divokém západě zřejmě daleko nedošel. Komplementárnost obou hrdinů i jejich představitelů vede k pochopitelnému tvrzení, že dílo patří mezi nejvýraznější buddy movie v americké kinematografii.

Filmový gang však musel změnit název, jelikož pouhých pár měsíců před začátkem natáčení se v kinech objevil přelomový snímek Sama Peckinpaha, který měl úplně stejný titul, tedy Divoká banda. Filmaři proto pistolníky nazvali The Hole in the Wall (Díra ve zdi) podle známé lokality ve Wyomingu, kde se skupina primárně pohybovala.

Na první zhlédnutí možná nenápadná, přesto fascinující sekvence se odehraje zhruba v polovině snímku, kdy Butch a Sundance prchají před zmíněnou skupinou najatých lovců pod vedením šerifa Leforse. Ve skutečnosti se zločincům podařilo prchnout poměrně snadno, ve filmu se však jedná o trpělivě natahovanou pasáž zaměřenou na nemožnost zdatných desperátů uniknout před stopaři, a to bez ohledu na to, jak sofistikovaně se snaží zamést stopy.

Vrcholem této části je ikonický skok ze skály do rozbouřené řeky, který titulním sympaťákům dopřeje chvíli oddychu. Před nelítostnými pronásledovateli se však dlouhodobě schovat nedokážou, a to ani v daleké Bolívii. Nejsou tedy anonymizovaní stopaři symbolem černého svědomí anebo snad tlaku většinové společnosti, proti níž se renegáti vymezují? Z psychologického i sociologického hlediska tento western díky své vypravěčské subtilnosti nabízí opravdu pestré pole pro interpretace.

Režisérovi Hillovi se podařilo skloubit komediální i dramatické prvky do tvaru, který se od tradičních westernů na první pohled odlišuje. Nejde přitom o tak zjevné nabourávání diváckých očekávání jako v případě podobných revizionistických westernů z přelomu 60. a 70. let v čele se zmíněnou Divokou bandou či Malým velkým mužem. Počáteční i závěrečné záběry vzpomínající na díla z dřevních dob kinematografie jsou v kontrastu s minimem nostalgie během samotného vyprávění, které rozhodně nepůsobí jako žalozpěv za „starou dobrou Ameriku“.

I díky tomu lze film také považovat za součást prozkoumávání kontrakultury v pozdních 60. letech. Butch a Sundance se zjevně odlišují od většiny společnosti, nevyznávají konvenční pojetí morálky, namísto toho se i do svého nečestného způsobu života snaží zahrnout nemalou dávku profesní cti. Dochází tak ke stvrzení a současně i narušení mýtu psance – tito antihrdinové jsou milí, vtipní a starostliví, přestože páchají zlé skutky. Zato strážci zákona nejsou nikdy ukázaní přímo, vyskytují se jen jako nespecifická hrozba na horizontu.

Robert Redford se podílel na založení známého filmového festivalu zaměřeného na nezávislé snímky. Přehlídka odehrávající se ve městě Salt Lake City původně (tedy od roku 1978) nesla název Utah/US Film Festival. Později se ještě několikrát změnil, ale roku 1991 přišlo něco nevídaného. Na počet Redfordovy postavy ve slavném westernu se z jednoho z dodnes nejvýraznějších amerických festivalů stal Sundance.

Deset let po premiéře filmu se objevil prequel s poměrně nenápaditým názvem Butch a Sundance: Začátky. Newmana s Redfordem nahradili Tom Berenger a William Katt, a přestože se režie ujal zkušený Richard Lester (Tři mušketýři, Perný den), výsledek se zapsal do historie jen jako generické těžení populární značky. To lze říci i o dalších spin-offech natáčených převážně pro televizi.

Odkaz Butche a Sundance však táhne i dnes. Nedávno totiž Amazon Studios oznámili, že chystají seriálovou verzi, o kterou se produkčně postarají bratři Anthony a Joe Russoovi. Tvůrci úspěšného vyvrcholení Avengers ságy, ale též neúspěšných rychlokvašek Cherry a The Gray Man do ikonických rolí zřejmě obsadí Glena Powella a Regé-Jeana Pagea. První nedávno zaujal rolí floutka Hangmana v Top Gun: Maverick, o druhém se zase spekuluje jako o možném Jamesi Bondovi, dosud však na sebe upozornil především v první sérii veleoblíbeného seriálu Bridgertonovi. Příběh by se měl odehrávat v alternativní verzi Spojených států. Bude zajímavé sledovat, zdali půjde o zapomenutelnou snahu vyždímat kdysi úspěšnou značku, anebo o podnětné uchopení klasiky.

V posledních dnech nás německá a česká bulvární média zásobovala dezinformacemi, že se zakazují filmy s Vinnetouem. Není to pravda. Je ale pravda, že mayovky jsou v něčem překonané a třeba i lehce rasistické?