Řada zvířátek z různých států dupe na plyn a rozjíždí čtyřfázový závod, který je tím nejtěžším na světě, ve filmu Zběsilá jízda (Rally Road Racers). Dynamickým a přímočarým tempem vypráví příběh dospívajícího outloně, jemuž budete v závěru fandit, ačkoli s velmi trpkou pachutí nevyrovnané zábavy, jejíž nedotaženost a rutinnost občas bije do očí a sráží dílčí atraktivnost.
Jestliže nebereme v potaz nejčernější ekologické scénáře, lidstvo na poli technologií možná směřuje do bodu, kdy nám umělá inteligence nahradí umění, přírodu a dokonce i zázrak početí. Ve sci-fi komedii Generace F (The Pod Generation), která tento týden vstoupila do tuzemských kin, se Emilia Clarke a Chiwetel Ejiofor starají o své uměle oplodněné embryo uchovávané v kapsli, jež mu dodává všechny potřebné živiny, teplo a ochranu. Příběh ze sklonku 21. století zachází s tématem ostřícím hrany bioetiky či genderové rovnosti, avšak do hloubavých autorských vizí se nepouští na úkor příjemné civilní podívané.
Existuje nekonečná debata, co je to vlastně kultovní film. Není to všemi uznávaná klasika. Nejsou to vždy populární a všeobecně známá díla. Kultovní filmy se rodí tím, jak je přijímá publikum. To k nim má zvláštní vztah. Něco z náboženského rituálu nebo karnevalu. Musí v tom být aktivita, hra, přenášení prvků z filmového světa do reality. A neexistuje kultovnější snímek než Rocky Horror Picture Show.
Nejnovější seriál z dílny pětačtyřicetiletého Mikea Flanagana, od něhož jsme si navykli čekat hororové laskominy, je adaptací díla Edgara Allana Poea. Pád domů Usherů (The Fall of the House of Usher) kombinuje hned několik jeho povídek a básní. Jenže byť nabízí poselství opřené o silné morální hodnoty a snaží se jasně rozlišovat mezi dobrem a zlem, jinak bohužel po většinu času jen nudí. A to je na tvůrce skvělé Půlnoční mše a neméně dobrého Domu na kopci nečekané.
V kinech ožívá rozmanitost japonského umění v dokumentárním snímku EOS: Příběhy umění z Tokia. Na asociativní bázi představuje široké spektrum uměleckých forem a tradic, jež město skrývá. Nerozlišuje, zda jde o reklamní plakát či galerijní kus nebo o obraz vzniklý pod tamním či západním vlivem. Oslavuje pestrost a důležitost umění, které hýbe společností.
Pokud jste se v posledních týdnech podívali na desítku nejsledovanějších filmů na Netflixu v Česku, nemohli jste minout titul s geniálně zaměnitelným názvem Forgotten Love. To, co na první pohled vypadá jako další generické melodrama od Netflixu, je však něčím jiným – totiž generickým melodramatem podle polské literární klasiky Mastičkář.
Režisérka Agnieszka Holland natočila drama o humanitární uprchlické krizi na hranicích mezi Polskem a Běloruskem s příznačným názvem Hranice (Zielona granica). Snaží se mít soucit s imigranty i policisty. Přesto na ni bývalá polská vláda uspořádala lynč.
Dalším z festivalových megafilmů letošní sezóny, který je k vidění v Karlových Varech (a podle jeho označení logem Aerofilms lze očekávat i uvedení v širší české distribuci), je vítěz Zlaté palmy z letošních Cannes. Někdy je těžké slovy přesně popsat, v čem tkví kvalita filmového díla, v případě Anatomie pádu však stačí dvě: Sandra Hüller.
Martin Scorsese patří mezi nejuctívanější žijící filmaře a cinefily. Málokdo měl takový vliv na kinematografii jako on. Nedávno si veřejně stýskal, že s postupujícími lety a docházející silou si musí připustit, že velkou většinu svých plánů už nestihne zrealizovat. Když se na to však podívá z druhé strany, může být spokojený. Přes vše, co už nám ukázal, se jeho nový, více než tříhodinový film stále může stát jednou z nejvyhlíženějších a následně nejdiskutovanějších událostí sezóny.
Z letošního benátského festivalu si Agnieszka Holland za Hranici (Zielona granica) odvezla zvláštní cenu poroty, mnohem zvláštnějšího přijetí se však dočkala v rodném Polsku. Dosud vládnoucí politická garnitura totiž na režisérku ostře zaútočila, označila její dílo bezmála za nacistickou propagandu a hanobení polské národní cti. Není přitom pravděpodobné, že by politici v tu dobu film viděli, takže se možná ozývalo jejich špatné svědomí – dění na polsko-běloruské hranici, které film sleduje, totiž z žádného úhlu pohledu nejde označit za zvládnuté a důstojné.
Drama Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou velký americký román o genocidě na původním obyvatelstvu. Režisér Martin Scorsese dal poprvé na plátně dohromady své dva nejoblíbenější herce – Roberta De Nira a Leonarda DiCapria. 206minutový epos produkovala AppleTV a má s ním oscarové záměry. Výsledek dopadl lépe než přechozí, podobně dlouhý Scorseseho snímek Irčan, jenž vznikl pro Neflix.
Nenápadný snímek Pohani si zaslouží respekt za svou ambici chopit se odkazu zesnulé ukrajinské dramatičky a nabídnout dílo, jež se potýká s problémy moderní doby. Jenže ambice je také tím jediném, co lze na daném díle pochválit.
Amazon Prime svou nabídku rozšířil o soudní komediální drama Pohřeb (The Burial) natočené podle skutečných událostí, v němž excentrický právník a podnikatel ze staré školy bojují proti konkurenci požírajícímu a neférovému korporátu. Přímo v soudní síni se pouští do otázek korupce i rasismu, jež mají přímý vliv na výsledek souboje Davida s goliášem.
Úspěšný počítačově animovaný seriál se dočkává druhého celovečerního pokračování Esa z pralesa 2: Světové dobrodružství, které je tentokrát výpravnější, dobrodružnější a akčnější, stále však v duchu svého předobrazu. Parta starých známých zvířátek stále umí okouzlit, a ačkoliv se snímek nesnaží o jakýkoli přesah, jde o půvabnou zábavu, hledající kořeny v žánrových obrazných pojmenováních.
Čtyřdílný dokument na Netflixu nazvaný prostě Beckham, protože všichni víme, kdo je Beckham, má vynikající divácké hodnocení. Ostatně proč ne, když fanouškům a fanynkám nabízí přesně to, co chtějí. Pohled do soukromí velké fotbalové hvězdy a rekapitulaci jeho oslnivé kariéry.