Videorecenze: Hranice je vrcholem humanismu. Byla však označená za nacistickou propagandu

Mezi evropskými filmařkami obtížně najdete tvůrkyni, která se tak soustavně zabývá tématem lidskosti a nelidskosti v dějinách. V Jak zabít kněze vypráví o duchovním, jehož zlikvidovala tajná policie v 80. letech, v Evropa, Evropa líčí reálné osudy mladého Žida, jenž se za druhé světové války ocitne na obou stranách barikády, drama V temnotě je o ukrývání Židů za holokaustu.

Proti filmu Hranice se velmi ostře vymezil ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro na Twitteru: „Ve třetí říši Němci produkovali propagandistické filmy zobrazující Poláky jako bandity a vrahy. Dnes na to mají Agnieszku Holland.“ Místopředseda vlády Jaroslaw Kaczyński film zkritizoval jako „ostudný a odpudivý paskvil“ a podle něj je pro Agnieszku Holland „příznačná nenávist k vlastní zemi“.

Prezident Andrzej Duda před novináři v New Yorku citoval v souvislosti s filmem heslo: „Jen svině sedí v kině.“ Ani jeden z těchto politiků přitom Hranici neviděl, protože od té doby byla uvedená jen na festivalu v Benátkách, odkud si odvezla zvláštní cenu poroty. Po uvedení do polských kin se z Hranice stal nejnavštěvovanější film roku.

Film není jednostraný, líčí situaci ze tří perspektiv – samotných uprchlíků, policistů i humanitárních pracovníků. Vysvětluje, že své vlastní zákony porušují vlády všech zemí a že obyčejní lidé pak nesou následky. Vyprávění nelze upřít naléhavost, ale nejde o citové vydírání. Finále je lehce tezovité, když srovnává ukrajinskou uprchlickou krizi s dřívějšími událostmi, jež jsou hlavním tématem filmu.

Pokud někdo vychází z děje sterotypně, jsou to běloruští pohraničníci, kteří se chovají opravdu nelítostně. Postava psycholožky, jež se zapojí do humanitární práce, má být jakýmsi morálním pilířem vyprávění. Její odhodlanost je však podmíněná hlavně tím, že už sama nemá co ztratit – o manžela přišla během covidu, nemá děti a její matka umírá.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.