Zakázaná láska, amnézie i operace mozku ve stodole. Hit Netflixu je ultimátní melodrama

Polský spisovatel Tadeusz Dołęga-Mostowicz psal Mastičkáře ve druhé polovině 30. let původně jako filmový scénář, nakonec jej však vydal knižně. Shodou okolností ještě téhož roku (tedy 1937) vznikla i filmová adaptace, u nás pod názvem Zázračný lékař. Mnohem známější zpracování tohoto klasického melodramatu však vzniklo roku 1981, jež patří mezi stálice polského televizního programu. O čtyři dekády později se objevila další adaptace, kterou pro obohacení svého katalogu koupil Netflix. A zdá se, že dobře udělal, neboť dílo se od svého uvedení na konci září drží mezi nejpopulárnějšími snímky.

Možná v tom hraje roli zmíněný název, možná samotný děj, jenž je přehlídkou klišé červené knihovny. V prvních 25 minutách se dočkáme prologu, v němž je nám představený odvážný a zručný chirurg Rafal (s dobráckou tváří Leszka Lichoty), jehož potká hned několik osobních tragédií. Opustí jej chladná manželka a odveze s sebou i dcerku Marii, již doktor bezmezně zbožňuje. Při pátrání po jeho blízkých Rafala přepadnou a kvůli úderu do hlavy utrpí ztrátu paměti. Zlomový okamžik jen zpovzdálí sleduje jeho domnělý kamarád a kolega Dobraniecki (Miroslaw Haniszewski), jenž Rafalovi závidí kariérní postup.

Následně se posuneme o patnáct let později, tedy do roku 1935. Rafal přijal jméno Antoni Kosiba, ze své minulosti si nic nepamatuje, a tak se jen bezcílně toulá světem. Kdesi na venkově se seznámí s bodrou selkou Zoskou (Anna Szymanczyk), rozpomene se na své dřívější schopnosti a začne provozovat nelegální léčitelskou praxi zahrnující i extrémně složité operace prováděné ve značně polních podmínkách. Díky tomu se jeho osud střetne i se ztracenou dcerou (Maria Kowalska), přivydělávající si v místním hostinci a poněkud neúspěšně odrážející námluvy mladého hejskovského hraběte Leszka (Ignacy Liss).

Postav je samozřejmě výrazně víc, nechybí zlá šlechtična, její uťáplý manžel, úlisní doktoři, zmrzačení dělníci, povozem přejeté děti. To vše jen proto, abychom si mohli odškrtnout maximum melodramatických klišé a zvratů. Máme tedy amnézii, odcizeného otce s dcerou, kteří se vzájemně nepoznávají, zakázanou mezitřídní lásku, hříchy minulosti, déšť ve smutných momentech… Už chybí snad jen zlé dvojče.

Posuny v příběhu se navíc dějí poměrně nemotivovaně a zároveň předvídatelně. Jakmile se dvě postavy usmíří či si k sobě jinak najdou cestu, je téměř jisté, že vzápětí přijde nějaký osudový zvrat, který jejich nově nalezené štěstí zhatí. O úrazy a nehody není nouze, tato řada nešťastných příhod rozhodně nezapře svůj literární původ a leckdy připomene odkaz romantismu na způsob Victora Huga.

Na této bezelstnosti, s níž režisér Michał Gazda prezentuje místy až cimrmanovsky směšné zvraty, je však něco podmanivého. Možná jsme si už odvykli přijímat takto upřímně naivní díla a i v příběhově banálních romkomech z nabídky Netflixu hledáme prvky podvratnosti, ozvláštnění či sebereflexe. Navzdory první scéně, která se zpočátku tváří jako seriózní operace, ale vzápětí se z ní vyklube jen Rafalovo hraní s dcerou, se však přísně staromilský Mastičkář o nic takového nesnaží.

Vyprávění nás spíše vybízí, abychom se kochali rurálními krásami, mračili se nad jednorozměrně zlotřilými záporáky a dojatě vzdychali nad klaďáctvím hlavního hrdiny, který se vzezřením Jaroslava Duška chodí krajinou a léčí těla i duše. Čili pokud žehlíte či vykonáváte jiné domácí práce v obýváku, Mastičkář k tomu poslouží jako ideálně nerušivý, přitom však oproti laciné televizní produkci důstojný podkres. A díky rozmáchlé stopáži o délce 140 minut toho stihnete uklidit opravdu hodně.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů letošního roku podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.