Esa z pralesa 2 se vydávají na cestu kolem světa. Fungují jako jednoduchá akční týmovka

Tlapková patrola ve velkofilmu již druhý týden válcuje návštěvnostní žebříčky a poté, co téměř celé září nevyšel jediný film pro děti a mládež, říjen nabízí hned čtyři. Esa z pralesa 2: Světové dobrodružství navazuje na pět let starý, první celovečerní film, vycházející ze stejnojmenného seriálu francouzské produkce. Má za sebou úspěšný export do anglofonních zemí a vysloužil si hned několik nominací na ceny pro audiovizuální tvorbu pro mladší. U nás běžel na stanici ČT :D.

Série sleduje partu zvířecích hrdinů a hrdinek, kteří dbají na to, aby byl v jejich pralese pořádek, přičemž vždy přispěchají na pomoc, pokud se děje nějaká nepravost nebo když je někdo v nebezpečí. Postavy jsou archetypální, povahově jasně rozvržené a spoléhají na epizodně uzavřené mikropříběhy. Na rozdíl od Tlapkové patroly či Bořka stavitele, kteří jsou konceptuálně obdobní, však jejich osobnost nedefinuje profese.

Ačkoli jsou tedy ústřední zvířata polidštěná, prales postrádá systém připomínající lidskou společnost, z níž si bere jen zábavné a kulturní aktivity, nikoli však práci´či legislativní systém. Zvířecí svět funguje na základě spolupráce a kolektivní síly. To lze chápat jako protipól zmiňovaných Tlapek, které otevřeně těží z kapitalismu. 

Jakkoli je seriál určený především těm nejmenším, nepitvoří se a předkládá vcelku organický humor, kombinující vizuální gagy i svižné dialogy. Ty vychází z vlastností protagonistů a protagonistek, které jsou již po pár minutách zapamatovatelné. Vědomě odkazuje a variuje žánrový film dospělého světa, jenž zasazuje do toho dětského.

Celovečerní pokračování se stopáží 90 minut pokračuje ve všem, co stabilně funguje. Výchozí zápletka se tolik neliší od těch v seriálu. Prales zasypala skupina hlodavců v letadlech růžovým práškem, který při kontaktu s tekutinou exploduje. Prášek vznikl jako neúspěšný experiment geniálního vědce, který se stáhl do ústraní. Je tak jediným, kdo zná protilátku. Parta pod vedením žlutočerného tučňáka Maurice se jej vydává hledat napříč kontinenty dřív, než bude pozdě, přičemž v centru všeho tentokrát stojí osud vědátorského nártouna Gilberta.

Snímek velmi zdatně pracuje s vrstvením podzápletek, které organicky oddalují vyřešení té hlavní, čili poražení tajemného superpadoucha, jenž má celou intoxikaci na svědomí. Schéma tak do jisté míry odráží dětskou hru, kde vás vedlejší aktivita či nalezený střípek posunou dál k cíli. Jakkoli selhává v tempu a rytmu, protože navazující pasáže nejsou dostatečně vyvážené a střídání dynamických a klidnějších segmentů nemá vybalancovanou posloupnost, zůstává atraktivní. A díky novým příběhovým či obrazovým podnětům udrží pozornost.

Tomu napomáhá především to, že postavy jsou neustále v pohybu a mění prostředí. Opouští prales a poznávají i jiná území fungující na základě odlišných pravidel. Navštíví tak ledem pokrytou krajinu, vyprahlou poušť, otevřené moře či říční městečko připomínající asijskou kulturu. V každé oblasti musí vyřešit problém, aby se mohli posunout dál. Jednotlivé části jsou výtvarně půvabné, drží se celkové stylizace a každé prostředí disponuje vlastním barevným laděním.

Počítačová animace se drží známého standardu, neexperimentuje, předvádí rutinní práci. Ačkoli jsme zvyklí, že celovečerní verze dětských seriálů většinou vypadají díky většímu rozpočtu jinak, tady se výsledek zas tolik neliší a až na drobné odchylky zůstává stejný. Postavy mají své ikonicky vyboulené oči, jejichž model se nemění. Emoce postav je tak zprostředkovaná prostřednictvím mimiky ostatních částí obličeje.

Jako celek film pracuje s žánrovými tropy dobrodružných filmů, čemuž nahrává zmíněná cesta kolem světa, objevování odlišných kultur a lokací i segment s nalezením antického artefaktu. Nenajdeme tady silně individuálního jedince, ke kterému by se postupně přidávaly vedlejší postavy. Ústřední je celá parta starých známých společně s novými zvířaty, u nichž se pomocí flashbacků dozvídáme o jejich předchozích osudech. A pokud by náhodu bylo tohle pokračování vašim prvním setkáním s pralesním světem, ústřední partu vám představí dynamický, plochou kresbou stylizovaný úvod, koncipovaný jako diegetická projekce z filmového pásu, kterou sledují samotné postavy.

Podobnou sebeuvědomělost a hravost snímek reflektuje i humornou variací žánrových prvků a klišé. Jedna z postav tak po vzoru Dobyvatel ztracené archy opatrně vyměňuje pytlík s pískem za artefakt, aby se nespustil destruktivní mechanismus. Ve finálním souboji s padouchy dvojice žabáků hrdinně skočí do letící střely, aby zachránili ostatní. Střela je však, samozřejmě, paintballová. Akce samotná má choreografii bojových filmů 70. a 80. let, kterou vidíme v dlouhých záběrech, bez zbytečných střihů. Akční souboje jsou nenásilné a vkusně variované, aby byl výsledek napínavý, avšak pro nejmenší neškodný. S absencí moderní technologie tak film působí jako půvabné retro.

I přes ústřední zápletku, která by mohla svádět k tematizaci ekologie, se film soustředí především na čistou žánrovou zábavu. Rozvíjet konverzaci o znečišťujícím a ohrožujícím prachu a o tom, jak chemie a nějaké výrobky ohrožují planetu, už budou s dětmi muset sami rodiče. Snímek vše podmiňuje atraktivnímu zážitku, který buduje obstojně. Konstruuje pro děti atraktivní fikční svět, který však nese víc paralel s tradicí filmových příběhů než s naším světem. Jakkoli není jinak objevný, v kategorii uspokojivá zábava pro nejmenší je skutečně jedním z těch aktuálně nejfunkčnějších.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů a pohádek podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.