Články

Přijede takhle do provinčního zkorumpovaného městečka elitně vycvičený veterán s ryzími rodinnými úmysly, policie v čele s nakvašeným Donem Johnsonem se k němu nezachová hezky a nadaný dirigent vyhrocených situací Jeremy Saulnier z toho vykřesá 130minutovou napínavou partii s neowesternovými vzorci a precizními chvaty Stevena Seagala. Netflix uvádí kriminálku Rebel Ridge, která si ve svých žánrových kramflecích už ke konci není tak jistá, ale od první scény diváka zdravě naštve a vcucne jej do příběhu oprávněně rozběsnělého hrdiny, jeho nečekaného parťáctví i kluzkých hran pracovní morálky.

Tim Burton, hollywoodský král podivínů, se posledních 15 let spíše hledal. Jeho pověstný cit pro vizuál, horor a osobitost všeho druhu vyčpěl a milovaný tvůrce ve filmech jako Temné stíny (Dark Shadows) či Dumbo servíroval jen nezáživnou rutinu, která už nebavila ani jeho skalní fanoušky. Seriálový hit Wednesday ale ukázal, že Burton možná ještě neřekl poslední slovo a druhý Beetlejuice (Beetlejuice Beetlejuice) prokazuje, že režisér po letech tápání znovu našel potřebný tvůrčí zápal a energii.

Netflix má nové číslo jedna mezi filmy, které je samé překvapení. Hororovou a sociálně angažovanou novinku Spasení (Deliverance) natočil režisér oceňovaného afroamerického dramatu Precious Lee Daniels a do role babičky Morgan, která bojuje s rakovinou po boku napružené dcery samoživitelky, obsadil osminásobnou držitelku oscarové nominace Glenn Close. Matka s dcerou, jejichž vzájemná minulost nese šrámy na těle i na duši, spolu vychovávají tři děti v chudinských poměrech, se sociálkou v zádech a v novém domě, který ovládá jakási démonická bytost. Neúprosné komunitní drama s nuzným sociálním statusem postav zapojuje hororové prvky zpočátku působivě, ale nakonec si s nimi neví rady a ztratí svou subkulturní i multižánrovou osobitost.

Terminátor je bezesporu jednou z nejvýznamnějších a nejsilnějších sci-fi značek historie. Jenže zatímco Vetřelec se díky filmu Romulus dočkal po řadě přešlapů patřičného celovečerního reparátu, filmová sága okolo Skynetu se stále nachází v kómatu a nikdo příliš neví, jak s franšízou naložit. Jasný klíč nenašel ani nový animovaný seriál na Netflixu, i když Terminator Zero dokáže fanouškům důstojně naservírovat aspoň základní atributy série.

Napoleonský komplex přiřazujeme k lidem, jejichž ego vysoce ční nad nevelkou či fyzicky jakkoli indisponovanou postavou. Původce Napoleon Bonaparte, jehož hojně diskutovaný filmový životopis Napoleon od Ridleyho Scotta se na Apple TV+ překvapivě objevil v režisérské verzi dlouhé 208 minut, si vypěstoval přemíru sebevědomí během jednoho z nejdivočejších období francouzské historie. Slavný vojevůdce s příznivým bitevním skóre a šílenou statistikou počtu padlých vojáků se v novém, o 48 minut delším sestřihu oproti loňské kinoverzi stává figurou ještě ubožejší a hodnou ryzí skepse, ačkoli zamýšlené navýšení důrazu na jeho osudovou partnerku Josefínu pořád nekompenzuje zásadní dějinné absence či nedostatečné osvětlení Napoleonovy strategické geniality.

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power), nejdražší televizní projekt všech dob, způsobily před dvěma lety rozhodně haló, i když často ne v tom nejlepším slova smyslu. Hlavně pro nás nešťastníky, co se pohybujeme na dohled facebookových diskuzí, se stal seriál hromosvodem těch nejhorších možných reakcí od neúspěšně maskovaného rasismu po absurdní literární purismus, který k Tolkienově vizi přistupuje, jako by ji britskému spisovateli nadiktoval bůh na hoře Sinaj (často bez skutečné znalosti toho, co Tolkien vlastně napsal). Prsteny moci si vždy zasloužily zastání oproti iracionálnímu antifandomu, což nebylo úplně snadné, protože absence silného dějového oblouku vedla k tomu, že se na vyprávění bylo těžké napojit a nadchnout se pro něj i přes obrovské množství viditelné poctivé práce. Málokdo se cítí potřebu vydat do nelítostné bitvy kvůli názoru: „Je to slušná podívaná, které podráží nohy řada nedostatků.“ Co jde tedy vypozorovat po třech epizodách druhé řady?

Už od počátku to byla bitva, kterou asi nešlo vyhrát. Vrána (The Crow) od Alexe Proyase je velebeným komiksovým dílem, které atmosférou a jedinečnou aurou, jež celý projekt pohlcovala, snad ani nešlo napodobit. Dlouholeté přípravy a neustále střídání režisérů i hereckých kandidátů pak mělo dát tvůrcům jasný signál, že by se na tuto reimaginaci klasiky možná měli vykašlat. Výsledek totiž celkem po právu sklízí kritický a komerční neúspěch a v prakticky každé scéně přesvědčuje o své naprosté zbytečnosti.

Pokud na populárních streamovacích platformách letos nenacházíte moc zahraničních sérií, jimž se vyplatí věnovat několik hodin na gauči se zataženými závěsy, pak možná rádi obrátíte pozornost k šestidílné minisérii HBO Cidade de Deus: A Luta Não Para (City of God: The Fight Rages On). Přímé pokračování oslavovaného brazilského snímku Město bohů (Cidade de Deus) z roku 2002 opět snímá krvavé poměry chudinských čtvrtí Ria objektivem fotoreportéra Rocketa (Alexandre Rodrigues), jenž v prostředí násilím předávané gangsterské moci vyrostl a roku 2004 přihlíží, jak výbušné ambice propuštěného zločince znovu přitápí pod kotlem jinak kontrolovanější kriminality.

Zoë Kravitz už se v Hollywoodu pohybuje nějaký ten pátek a dávno prokázala, že není jen hezkou dcerou Lennyho Kravitze. V posledních letech na sebe silně upozornila v seriálu Sedmilhářky (Big Little Lies) a zejména coby svůdná Catwoman v novém Batmanovi (The Batman). O jejích hereckých devízách tedy nemůže být pochyb, nyní se ale rozhodla ukázat, že může být i sebejistou režisérkou a autorkou se silným ženským hlasem. Dokázala své ambice naplnit?

Slovenští tvůrci se v poslední době nekompromisně ohlížejí za svou nedávnou minulostí a pochopitelně dospívají k nepříliš optimistickým závěrům. Kriminálka Válka policajtů či značně odlehčenější Invalida se vracely do 90. let, která na Slovensku probíhala snad ještě divočeji než u nás. Do kin nyní přichází MIKI, který mapuje další kapitolu tehdejšího dění – totiž organizovaný zločin, do jehož čela se vypracoval jistý Mikuláš Černák.

Nejděsivější podívaná dekády, kombinace Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs) a Sedm (Se7en) či ideální syntéza vysokého umění se standardními hororovými prvky. Zámořské ohlasy na snímek Longlegs poslední měsíce nešetří nejen chválou, nýbrž rovnou ódami na úchvatnost nového díla z distribuční stáje Neon, jež se na podobné nezávislé hity specializuje (v zámoří uvedla například tři poslední vítěze festivalu v Cannes). Nejde však jen o šikovným marketingem nafouklou bublinu, jakých se v hororovém ranku dočkáme několikrát do roka?

Populární fantasy seriál Netflixu Umbrella Academy před pár dny uvedl svou čtvrtou a poslední řadu, která se pouhými šesti epizodami pokusila zakončit spletitou síť vztahů a konfliktů vzniklých během předchozích zhruba třiceti hodin rozprostřených do pěti let. Jako ne poprvé a ne naposled fanouškovská základna nepřijala předložený závěr zrovna s nadšením. Píše se o scenáristických atentátech na milované postavy a absenci emocionálního dopadu. Zaslouží si to tvůrci? Čtěte v naší recenzi se spoilery, bez nichž to bohužel tentokrát nejde.

„Člověk není bankomat,“ zazní několikrát ve filmu Jackpot! v souvislosti s tím, že k lidské bytosti nelze přistupovat jen jako k objektu či prostředku získání bohatství. Jde však o vrchol hollywoodského pokrytectví, jelikož studioví pohlaváři tak rádi halí svá ryze spotřební, klišé a nenápaditostí přeplněná díla do vzletných humanistických myšlenek, jejichž prostřednictvím se má publikum dojmout a o ničem dalším radši moc nepřemýšlet. A právě z tohohle ranku je i akčně-komediální novinka, jež se před pár dny objevila na platformě Amazon Prime Video.

Filmová fast foodová linka od Netflixu opět útočí. Bohužel jsme si tak nějak zvykli, že většina snímků streamovacího giganta je pouze hranou verzí spotřebního zboží, které jen málokdy překoná úroveň ospalé rutiny a jedná se o rychlokvašky, na které divák velmi brzy zapomene. Ostatně stačí si vzpomenout na tituly jako The Gray Man, Red Notice či Rachel Stoneová: Sázka na Srdce, které díky hvězdnému obsazení nastřádaly na Netflixu dostatek zhlédnutí, avšak jako zaměnitelné podívané brzy zapadly. I letošek přináší Netflix titul, jenž do této škatulky perfektně zapadne, Jednotku všedního nasazení (The Union).

Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) patří pro fanoušky hororů a ikonické značky mezi nejočekávanější filmy roku. Pachuť po posledních rádoby filozofujících experimentech Ridleyho Scotta byla sice veliká, ze všemožných ohlasů, výtečných trailerů a poctivého přístupu režiséra se však zdálo, že právě Fede Alvarez vrátí vetřelčí ságu zpátky na koleje. Tento cíl ovšem nakonec splnil tak nějak napůl.