Největší komiksový predátor je lapený v kleci. Lovec Kraven přináší neškodnou krvavou zábavu

„Strach tě zničí. My jsme predátoři, oni jsou oběti,“ hustí do pubertálního syna Sergeje jeho chladnokrevný papa, mocný drogový dealer s vášní pro lov Nikolai Kravinoff (Russell Crowe). Úspěšně přitom přehlíží druhého nemanželského potomka Dimitrije (Fred Hechinger), situovaného do pozice neperspektivní černé ovce a zběhlého leda v hlasových „chameleonských“ imitacích. Ruská komiksová alternativa rodinné ságy Corleonů se ve flashbacku začne odvíjet po tradiční úvodní ukázce toho, co už dospělý Sergej, známý jako obávaný lovec Kraven (Johnson), dokáže uskutečnit na svých predátorských misích.

V sotva desetiminutové sekvenci, která by obvykle vydala i na celý film, se jako vězeň infiltruje do ruské trestanecké kolonie, zlikviduje tamního vlivného zločince a vezme do zaječích vstříc sibiřské vánici. Je to vlastně příhodná předzvěst toho, co nám příběh nepolapitelného a takřka nezranitelného protagonisty ve dvouhodinovém kvaltu připraví. Zatímco v úvodu ale východního drsňáka sledujeme jako umanutého hrdinu jdoucího po krku těm, kteří si to zaslouží, následné představení „daddy issues," úprk mladého Sergeje před otcem do ruské divočiny a jeho objevování nabytých superschopností po takřka fatální lovecké příhodě rozvíjí komplikovanější stránky jeho osobnosti.

Tedy, ne že by v téhle komiksové zakázce jinak slušného režiséra J. C. Chandora (Vše je ztraceno, Trojí hranice) bylo cokoli věrohodně lidského a osobního. Jednorozměrně zlá postava Crowea s východním přízvukem vyvěsí zrcadlo, v jehož odrazu by se synové prostě neměli poznávat. Nejenže jim totiž povaha mocichtivé hlavy rodiny v podstatě zabila matku, ale zadělává rovněž na dlouhý seznam nepřátel, kam se ve flashbacku připíše také aspirující byznysman Aleksei Sytsevich (Alessandro Nivola). A to jen proto, že arogantní Nikolai jeho pobídky k obchodní spolupráci nevybíravě smete ze stolu. S touto hluboce zakořeněnou urážkou na cti se Aleksei po letech stává fyzicky zmutovaným padouchem s přezdívkou Rhino (Nosorožec), jenž se na povedenou rodinku zaměří s vyhlídkou osobní msty.

Když už stejně jako falešně oduševnělý film setrváváme u těch osobních aspektů, je třeba zmínit také odnikud přivedeného třetího zloducha (po Nikolajovi a Nosorožci) zvaného Cizinec (Christopher Abbott), jemuž prý Kraven kdysi zabil mentora a musí za to zaplatit. Také cítíte tu psychologickou tíhu ze křivd, které v příběhu vlastně vůbec nepoznáme, potažmo je obstarávají prkenné dialogy opředené směšným přízvukem, jejichž účinek prohlubuje místy absurdně přepálené a snad nikým nekontrolované herectví Alessandra Nivoly?

Kraven, v jehož kůži Johnson pochoduje s kaktusy v podpaždí a rovněž bez nejmenších známek zapeklité rodinné situace, by zpočátku prostě pobíjel pytláky a jiné zlotřilce v oblasti ekologie a humanity. Snímek se nás ale jako padoušský origin musí ptát, zda skrznaskrz zlá výchova vůbec může světu odevzdat morálně nezávadné osobnosti. Nejvíc to paradoxně zosobňuje odstrkovaný Dimitrij alias Michael Corleone, jenž loveckým genům nakonec vzdoruje slaběji také proto, že Sergej jim dává plný průchod a zakládá si na pověsti nejobávanějšího predátora.

Film by vlastně i mohl být nosný, kdyby v Sony netrvali na akčním sprintu s neadekvátně krvavou omáčkou a kdyby zkusili vymačkat nabízené psychologické plody. Dimitrij je ovšem doslova odsunutou postavou, Nikolai je bohužel pro Russella zase jen chodící karikaturou s nudnými proslovy a do potenciálně výživné rodinné nepohody hází vidle Nivola, jenž navozuje cringe atmosféru Madam Web a jehož poddimenzované záměry nikdy nevyvolají dojem, že by v sázce bylo opravdu mnoho.

Propletená partie mocného mafiána, uraženého mstitele, jednoho uneseného a druhého zdivočelého synka nepřekvapivě zahajuje loveckou sezónu, v níž se to musí digitálně vymlátit. A můžete vzít jed na to, že efekty, zvlášť v případě hojného výskytu divoké zvěře, jsou možná horší než ve Zlatém kompasu a rozhodně ošklivější než v Letopisech Narnie. Samotná inscenace není zlá, ale její urputnost má opět za následek pouze rutinní odškrtávání kupících se zvratů. A jelikož Kraven, jenž má za zády ještě spásnou následovkyni věšteckého rodu Calypsó (Ariana DeBose), je prostě dokonalý borec, v sázce není v téhle válce o ublíženou čest opravdu nic.

Sledovat zejména klidnější dialogové scény, které šustí papírem, je navíc obtížné také pro absenci jediné postavy, již by šlo v roztříštěném labyrintu linií a motivů empaticky následovat. Kraven nevědomky jedná jako nástroj těch, kteří nás jen pramálo zajímají, a evidentně přestříhávaný a frankensteinovsky sešitý materiál v podstatě nezvládne obecenstvu prodat, o čem by měl být. Alespoň že z té změti záminek a ze světa, co vlastně zcela popírá existenci superhrdinů, občas vyplouvají neškodně zábavné a dravé momenty. Udělat si ucelený obrázek a čehokoli se chytit, zvlášť pak na úrovni zamýšlené vícedílné série, je ale hodně obtížné a vcelku zbytečné.

Pokud jste už Lovce Kravena viděli, nezapomeňte ho ohodnotit na Kinoboxu. Podívejte se také na žebříček nejlepších komiksových filmů.