Druhé Arcane patří mezi nejlepší seriály roku. Chce toho říct až moc, divák mu to ale rád odpustí

Jak totiž všichni fanoušci i hráči pár týdnů před premiérou zjistili, druhá řada velebeného seriálu celý příběh okolo Piltoveru a Zaunu uzavírá. Podle tvůrců to bylo vždy v plánu, jelikož nechtěli dějové linky zbytečně natahovat a místo toho ze světa Runeterra ze hry League of Legends plánují doručit příběhy s dalšími postavami. Což je cesta, kterou můžeme v seriálovém rybníčku plném někdy až zbytečně natahovaných zápletek jedině kvitovat. Je tedy paradoxem, že snaha doručit fanouškům ve druhé sérii velkolepé finále je nejen do jisté míry kladem, ale také jedinou Achillovou patou seriálu.

Z děje, pokud jste ještě neměli část druhou řadu zhlédnout, asi není dobré mnoho prozrazovat, protože se tu věci ženou kupředu raketovým tempem a často neočekávanými cestami. Zůstaňme tedy u toho, že válka mezi Piltoverem a Zaunem je po útoku Jinx na piltoverskou radu na spadnutí, čehož chce využít zejména válečnice Ambessa se svou mocnou armádou. Caitlin touží pomstít smrt své matky a pomáhá jí v tom věrná a nebojácná Vi, která chce řádění sestry ukončit jednou provždy. A do toho začnou do děje výrazněji promlouvat magické a tajemné síly z technologie Hextech.

To je samozřejmě pouze výkopová část rozsáhlého a neskutečně epického příběhu, který diváka nenechá téměř ani na vteřinu vydechnout. První série se vyznačovala zejména komplexní prací s postavami, výtečně vybudovaným světem dvou zcela rozdílných měst i jejich odlišně smýšlejícími obyvateli. To vše jsme samozřejmě dostali ve vizuálně totálně našlapané animaci, která mixovala dohromady nejrůznější styly. Intenzitou v akčních scénách i kulometnou kadencí vjemů si v ničem nezadala s animovanými Spider-Many. Druhá série staví na stejných základech a v mnoha ohledech se řídí sequelovou zásadou „všeho více.“

Po vizuální stránce nás tedy čeká ještě vypiplanější a více dechberoucí jízda než minule, což se zdá téměř až nemožné. Tvůrci opravdu vypulírovali svůj jedinečný styl do dokonalosti, jsou v mnoha ohledech a scénách ještě drzejší, abstraktnější a také progresivnější. Seriál dokáže být vizuálně podmanivý, pečlivý v detailech i jednotlivých obrazech, které by se ihned daly zarámovat, zároveň se ovšem autoři nebojí se svými animačními styly hrát, servírovat např. i naprosto psychedelické sekvence a neustále diváka překvapovat tím, co po animační stránce mohou očekávat v nadcházejících minutách.

To vše je doplněno znovu naprosto suverénní režií, která dokáže doručit dechberoucí akční pasáže, aby následně přišla s pomalejší a na charaktery zaměřenou epizodou. Důležité tu je taky propojení s parádní hudbou, kdy spojení s popově-rockovými songy často budí dojem jisté videoklipovitosti, autoři ovšem i v těchto pasážích dokáží výtečně pracovat s charaktery, emocemi a posouvat příběh vpřed. Nevytratila se ani výtečná práce s postavami, kdy zejména ústřední figury dostávají dostatek prostoru, padají na čím dál větší dno a při snaze se zvednout dostávají často od scénáře další úder.

Arcane je i díky tomu v druhé sérii plnokrevnou fantasy podívanou, co ze svého města a jednotlivých konfliktů doluje prakticky maximum, nezapomíná ovšem ani na milované postavy či herní fandy. Seriál nikdy nesklouzne k lacinému fan servisu a je pořád maximálně stravitelný i pro diváky hrou nepolíbenými. Právě díky práci s postavami poctivě dávkuje enormní dávku emocí, kterou střídá s našlapanými akčními scénami či komornějším, citlivě natočeným momentem. Druhé Arcane by se tedy dalo popsat jako emocionální horská dráha, která vám minimálně jednou za epizodu nabídne nezapomenutelný a drtivý vrchol, po němž budete chtít ihned nášup.

I přesto, že je druhá série vizuálně opulentnější, tempo je ještě více smrtící a kadence emočně drtivých scén větší, byla jednička přeci jen o píď komplexnější a celistvější. Může za to právě ona Achillova pata v podobě dosti nečekaného finále. Po příběhové stránce se tu toho totiž stane opravdu příliš a aby toho nebylo málo, scénář ještě přichází s dalšími zápletkami a postavami. Jenže čím víc se blíží konec, tím více musí autoři spěchat a jisté události projet takřka raketovým tempem. V jistých epizodách proto působí závěrečná sezóna dosti zkratkovitě a také uspěchaně, jako by tvůrci nedostali dostatek času vše poctivě dovyprávět. Kdyby studia Riot Games a Fortiche nemluvila o plánovaném závěru, člověk by měl pocit, že Netflix autorům utáhnul kohoutky a donutil je skončit svou velkolepou show předčasně.

To by ale neměl být případ Arcane, a tak je trochu škoda, že jsme nedostali byť jen pár epizod navíc. I tolik by totiž stačilo k tomu, aby jisté věci dokázaly patřičně vyznít, některé dějově skoky nepůsobily malinko kostrbatě, všechny zápletky byly dostatečně vysvětleny a nováčci v ději dostali aspoň trochu prostoru, díky čemuž by nám na nich záleželo.

První série fungovala v tomto směru podstatně lépe, i přesto ale nejde dát dvojce Arcane nižší známku. Tvůrci se totiž s těmito neduhy vypořádali, co nejlépe mohli. Je takřka až s podivem, že i přes mírnou uspěchanost dokáže seriál fanoušky tak emocionálně vyždímat a přicházet s tak velkou dávkou vizuálně opojných, akční i dojemných momentů. Druhý výlet do videoherního světa League of Legends tedy má své chyby, i přesto ovšem dokáže dokonale strhnout a přinášet tolik intenzivních a výrazných scén, že už by si měli ostatní tvůrci fantasy a animáků dělat zápisky. Arcane nám tedy bude chybět a už teď se nemůžeme dočkat, jaký příběh (možná i s některými starými známými) nám studio Riot Games doručí příště.

Už jste viděli druhou sérii Arcane? Nezapomeňte ji ohodnotit na Kinoboxu! Podívejte se také na žebříček nejlepších animovaných seriálů, kde se samozřejmě Arcane vyskytuje.