Akční Příručák se vánoční klasikou nestane. Utápí se v hloupostech a béčkových vodách
Karty přitom byly rozdány nadějně. Egerton patří mezi mladé herecké sympaťáky, co už v Kingsmanech ukázal, že dokáže utáhnout film i vedle zvučnějších hereckých kolegů, projekty si navíc v posledních letech vybírá poměrně pečlivě. Jason Bateman se zase oceňovaným seriálem Ozark prosadil v dramatických úlohách a prokázal, že ne všem jeho postavám se budeme smát.
Nadějnou dvojici dostal za úkol ukočírovat zkušený řemeslník Jaume Collet-Serra, co dokázal v minulosti zklamat komerčními propadáky (Black Adam, Expedice: Džungle) i potěšit naplněním žánrové škatulky (Mělčiny, Sirotek). Materiál na sympatickou jednohubku, co se bude hojně odkazovat na druhou Smrtonosnou past, tu tedy byl. Místo toho jsme však dostali typickou netflixovskou promarněnou šanci, na níž se navíc nekouká moc hezky.
Hlavním hrdinou thrilleru je člen letištní bezpečnostní služby Ethan Kopek, jenž by měl aktuálně slavit radostnou událost. Se svou partnerkou, letištní manažerkou Norou, totiž čeká dítě. Jenže Ethan je v životě tak trochu zaseklý, práce ho moc nebaví a trápí ho, že se nedostal na policejní akademii. Ví ovšem, že právě teď se musí konečně pochlapit a udělat potřebný krok k povýšení. Díky kolegovi dostane poprvé službu u bezpečnostních rámů. Zde po chvíli nalezne zdánlivě ztracené sluchátko, na jehož druhém konci ovšem začne promlouvat hlas nebezpečného muže, co chce do jednoho z letadel dostat kufřík s nebezpečnou látkou. A donutí Ethana, aby mu v tom pomohl, jinak Nora i další jeho blízcí zemřou.
Když vykradení Smrtonosné pasti nestačí
Už od ukázek bylo zřejmé, že Přiručák bude „vykrádat“ všechno možné. Svým zasazením na letiště do období Vánoc samozřejmě ihned připomene zmiňovanou Smrtonosnou past, hrozbou uvnitř letadla či nebezpečným psychopatem, jenž trápí hlavní postavu, pak žánrovky typu Noční let, Tajemný let či Serrův počin NON-STOP. Dialogové výměny s nemilosrdným zabijákem, který je Ethana vždy připraven fatálně potrestat za jeho hrdinství, dají místy dokonce vzpomenout na komorní Telefonní budku. Jenže Přiručák nedokáže jednotlivé prvky patřičně poskládat a po stránce napětí či ryzí zábavy zůstává daleko za většinou ze zmiňovaných kousků.
První polovina filmu je přitom ještě nadějná. Tajemný záporák rozehrává s ústřední postavou vyděračskou partii, při níž se své loutce snaží dostat patřičně pod kůži, a i když dialogy neoplývají zrovna mistrovskou scenáristickou péčí, v péči Egertona a Batemana hezky fungují a zejména příjemně odsýpají. Tedy minimálně do chvíle, kdy záporák naplno odhalí svou tvář a začne se více zapojovat do děje. V té chvíli přichází antagonista nejen o svou tajemnost, ale také nebezpečnou auru. I když se totiž Bateman snaží, seč může, úlisného chladnokrevného zabijáka, jenž je vždy krok před ostatními, mu kvůli jeho přívětivě tváři divák moc nevěří.
Nejošklivější akce roku
Zhruba ve stejnou chvíli se navíc začne drolit samotný scénář. Z nadějně rozjetého thrilleru se v druhé polovině stává čím dál stupidnější podívaná, v níž se musí vše vyřešit tou nejpovrchnější akcí, hloupoučkými zvraty a nelogickým chováním postav. Zmiňovaná akce je navíc dosti ošklivá, Serra si totiž i přes komornější zasazení na jedno letiště pomáhá až příliš digitálními triky, které místy vypadají opravdu otřesně. Sekvence na dálnici kvůli tomu bez problémů vyhrává nelichotivou cenu pro nejhorší akční scénu roku. Charakterům navíc jako by s postupující stopáží začalo klesat IQ a divák udělá nejlépe, když během sledování rezignuje na jakékoliv přemýšlení a rýpání se v detailech.
Serra sice vše hezky rozehraje a má dost zkušeností na to, aby dokázal udržet svižné tempo a film díky tomu rychle utekl, jinak ovšem předvádí dost rutinní práci, kterou drží nad vodou zejména neselhávající Egerton. Prostředí letiště je tu sice zpočátku vcelku vtipně používáno k vtípkům s nerudnými cestujícími, nakonec se ovšem stane nudnou vizuální kulisou, v níž se moc dobře nepracuje ani s vánočním motivem. Přiručák je tedy jen další netflixovskou rutinou, co bude na několik dní okupovat přední příčky sledovanosti, po pár týdnech si na ni ale nikdo nevzpomene.
Příručák mohl být svižnou akční jízdou a napínavou šachovou partií, Jaume Collet-Serra ji ovšem proměňuje v nefunkční scenáristický mišmaš lépe propracovaných filmů a místo napínavého thrilleru látku přetváří v digitálně nepěknou nudu s neskutečně děravým scénářem. Egerton to celé táhne na svých bedrech, zde si ovšem záda namohl zcela zbytečně.