Martin Svoboda

Jack Black se narodil do rodiny satelitních inženýrů. A tím není myšleno satelity, s nimiž se dá naladit na nejčerstvější díl Hry o trůny, ale takové, s jejichž pomocí se odpalují nukleární rakety. To je původ jako dělaný pro kariérního komika. Jsou situace, kdy se dá buď brečet, nebo smát, a vyrůstat ve stínu nukleární hrozby je jedna z nich. Jack Black si to vzal k srdci a stal se jedním z nejznámějších amerických bavičů své generace. Ve středu oslavil své 55. narozeniny, připomeňme si tedy šest jeho nejlepších rolí. Mělo jich být pět, ale kterou vyřadit? Snad to působí aspoň trochu legračně.

PR team Johnnyho Deppa vynaložil mnoho energie a peněz na to, aby přesvědčil svět, že za problémy piráta z Karibiku může exmanželka Amber Heard. Kdo nemá paměť s kapacitou akvarijní rybičky, samozřejmě ví, že Deppova kariéra pomalu doutnala dávno před tím, než si herečku vůbec vzal, natož, aby potíže zapříčinil jejich rozvod a následné spory. Za Deppovy trable mohou roky excentrického a nespolehlivého chování na place, stoupající věk, vzdalující ho vděčným rolím sexsymbolů, a klesající energičnost jeho výkonů. Depp ale nyní vyhrál jackpot, ovládl mediální narativ a přesvědčil velkou část lidí, že za to všechno může jedna pomstychtivá žena. Nově nalezenou vstřícnost veřejnosti zatím příliš nezužitkoval, to se ale může změnit. Bude zlomem jeho návrat k režii po čtvrt století?

Jedním ze stěžejních témat současné kinematografie je, že dnešní doba už nerodí filmové hvězdy. Ty byly sice na ústupu prakticky po celý náš život (zářivost hvězd zlatého Hollywoodu první poloviny minulého století je nenapodobitelná), přeci jen ale ještě přelom století měl své ikony. Proto pokaždé trochu bodne u srdce, když u některého z posledních gigantů hrozí konec kariéry. Nyní se fanoušci bojí o Denzela Washingtona, pro něhož může být druhý Gladiátor (Gladiator II) labutí písní. Zároveň je ale předčasné charismatickému herci rovnou zamlouvat lůžko v domovu důchodců.

Seriál Scrubs (Scrubs: Doktůrci) nikdy netrhal rekordy sledovanosti, přesto měl tento sitcom vysílaný mezi lety 2001 a 2010 své hlasité zastánce, kteří svého času dokonce nepřipustili ani ztrátu zájmu televizní stanice CBS o jeho produkci. Jedná se o jeden z těch mála případů, kdy osiřelý seriál přebrala jiná televizní stanice, konkrétně ABC, a dala mu druhý život. Ten ale netrval dlouho, proti nové podobě se totiž obrátili právě ti nejvěrnější a pokus o devátou řadu, jež měla zároveň sloužit jako reboot představující novou generaci postav, skončil notoricky neslavně. Od vypískání Scrubs uplynulo už 14 let, jejich tvář a hlavní hvězda Zach Braff se ale právě nechal slyšet, že očekává, že jsme o nich neslyšeli naposledy.

Podle toho, jak se o trans lidech někdy mluví, to skoro vypadá, že je jen tak náhodou vymyslel RuPaul před deseti lety jako vedlejšák k svému veleúspěšnému pořadu Drag Race. Trans lidé samozřejmě existovali od nepaměti. I když je velmi těžké to jednoznačně demonstrovat pomocí jejich otisku v (pop)kultuře, protože se dlouhá léta jednalo o tabuizované téma a cenzurní instituce (někdy státní, někdy korporátní) nepřipouštěly, aby se trans lidé objevovali v masovém umění, a už vůbec ne vykreslení v pozitivním světle. I proto museli tvůrci přicházet s různými kličkami, jak zakódovat vzkaz pro ty „co vědí“. Jeden takový vzkaz se podařilo skrýt i týmu Jamese Camerona do Vetřelců, díky čemuž je jedna z postav kanonicky trans ženou, aniž by to drtivá většina publika měla šanci postřehnout.

O tom, že nová Vrána (The Crow) bude průšvih, se mluvilo prakticky od prvního okamžiku s takovou intenzitou a skoro škodolibou radostí, až se člověku chtělo zaujmout obranářský postoj: „Nechte toho chudáka, dejte mu šanci!“ První reakce kritiků, které se mimochodem studio vší silou pokoušelo pozdržet do co nejpozdějšího okamžiku, stejně jako absurdně nízké tržby za první víkend, však naznačují, že nejhorší obavy se naplnily.

Paul Thomas Anderson je jedním z nejlepších režisérů své generace, o tom nepřipustíme diskuzi. S napětím vyčkáváme každý jeho film a ať už si s ním zrovna sedneme, nebo ne, vždy je radost střetnout se s jeho svébytným a přitom precizním přístupem. Na jednu stranu mu tedy přejeme, že se studio rozhodlo napumpovat do jeho nového projektu s Leonardem DiCapriem desítky milionů dolarů. Mělo by nás přesto trápit, že čistě komerčně se jedná o sebevraždu?

Phil Lord a Chris Miller jsou režijní a producentské duo, které stojí za některými z nejmilovanějších filmů poslední generace. Mezi jejich korunní klenoty patří LEGO příběh a oba kreslení Spider-Mani, kteréžto projekty redefinovaly možnosti mainstreamové animace. Stejně tak jsou ale známí tím, že jim krachlo hned několik roztočených projektů, tím nejslavnějším je průšvih jménem Star Wars: Solo, který Disney vyrval pánům z rukou a dal ho dokončit jinému štábu. V takovou chvíli je vždy přirozené automaticky předpokládat, že velký korporát je „ten zlý“. To by ale nesměla být premiéra třetího Spider-Versa o rok odsunuta specificky v důsledku nelidských podmínek, jaké se producenti, tedy Lord s Millerem, pokoušeli nakládat na animátory a digitální umělce. Trable těchto dvou tvůrců jsou zjevně mnohem složitější a nyní se ještě víc zamotávají.

Druhý Joker (Joker: Folie à Deux) se pomalu chystá na svou říjnovou premiéru. Spekulace nad tím, jak moc se ve filmu bude zpívat, na okamžik přerušil Phoenixův skandál, kdy pár dní před rozjetím kamer opustil filmový projekt režiséra Todda Haynese, který přitom sám uváděl do pohybu. Herec se setkává s oprávněnou tvrdou kritikou ze všech stran, jak to tak ale v Hollywoodu chodí, o jeho osudu rozhodnou až pokladny kin. Dvojka Jokera už je hotová, připravená a natolik jistá, že se oči některých pomalu obracejí k potenciálnímu třetímu dílu. Režisér ale v tuhle chvíli utíná spekulace hned v zárodku.

Mohutný animovaný snímek Pán prstenů: Válka Rohirů (The Lord of the Rings: The War of the Rohirrim), který bude atakovat stopáž dvou a půl hodin, se pomalu chystá na svou prosincovou premiéru. To si žádá i první pořádný trailer. Ten krom poněkud 00s grafiky, která rozhodně vyvolá nostalgii po marketingu Jacksonovy trilogie, konečně nabízí i pohled na poctivou ruční animaci (samozřejmě s pomocí počítačů tam, kde byla potřeba) a dovoluje spekulovat o příběhu, jenž o stovky let předchází cestě Froda k Hoře osudu.

Herecká škála čerstvé padesátnice narozené na americké vojenské základně v Itálii do rodiny s pěti sourozenci je vskutku obdivuhodná. Amy Adams uhraje vše od rozjuchané komedie přes romanci až po tíživé drama, a ve všech případech bude skvělá. Nikdy se necpe do popředí a nestrhává pozornost okázalými exhibicemi, tím přesvědčivěji se ale ve svých rolích zabydluje a dovoluje nám vychutnat si film bez vyrušení. Podtrhnout v době jejích 50. narozenin pět jejích výkonů rozhodně není snadný úkol, neváhejte nám tedy v diskuzi připomenout, co jsme vynechali.

Na režisérský pantheon většinou stavíme velikány, kteří se vyznačují na první pohled rozpoznatelným rukopisem a mimo svá díla jsou osobnostmi většími než sám život. Peter Weir k těmto auteurům nepatří, dokonce i málokterý cinefil by si dokázal vybavit, jak australský filmař vypadá, či by zvládl citovat nějakou jeho památnou větu. Čím víc se ale na jeho filmografii díváme, tím víc si uvědomíme, že k velikánům rozhodně patří. V jistých ohledech je strká do kapsy. Připomeňme si osm jeho nejlepších filmů právě dnes, kdy slaví 80. narozeniny.

Disney vyvěšuje bílý prapor a uznává porážku. Akolytka (Star Wars: The Acolyte) nedopadla v žádném ohledu tak, jak studio doufalo, a neotevřela úspěšně dveře příběhům z předaleké galaxie stojícím stranou ústřední sáze rodu Skywalkerů. Přes to, že vyprávění ve svém závěru jednoznačně láká na nášup, se seriál tvůrkyně Leslye Headland již nevrátí.

Populární fantasy seriál Netflixu Umbrella Academy před pár dny uvedl svou čtvrtou a poslední řadu, která se pouhými šesti epizodami pokusila zakončit spletitou síť vztahů a konfliktů vzniklých během předchozích zhruba třiceti hodin rozprostřených do pěti let. Jako ne poprvé a ne naposled fanouškovská základna nepřijala předložený závěr zrovna s nadšením. Píše se o scenáristických atentátech na milované postavy a absenci emocionálního dopadu. Zaslouží si to tvůrci? Čtěte v naší recenzi se spoilery, bez nichž to bohužel tentokrát nejde.

Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) už brázdí kina. Některé nadchnul, jiné rozumně uspokojil a zdá se, že takřka nikdo ho nepovažuje za naprostý průšvih. To je vlastně docela pěkné vysvědčené pro film, který původně vznikal pro streamovací platformy. Příjemných více než 40 milionů dolarů za otevírací víkend je pak příslibem, že distributoři už neudělají stejnou chybu, aby příštímu Vetřelci chtěli odepřít plátna. Co tedy přijde dál?  Uruguayský režisér Fede Alvarez už spřádá plány.