Druhý Joker je komerční katastrofou a připisuje si smutný rekord. Studio přijde o miliardy
Joker 2 je v kinech něco přes týden, už ale oznámil první vlnu uvedení na VOD, které Warneři určili na 29. října. To samozřejmě nepomůže k zaplnění kinosálů, tenhle boj už distributor vzdal. Na druhou stranu to není tak velkým přiznáním porážky, jak se ještě nedávno tradovalo. Druhý Beetlejuice přistál na několika digitálních platformách rovněž měsíc po premiéře, aniž by šlo o komerční průšvih.
Znakem neúspěchu jsou tu samy tržby. Během druhého víkendu si Joker v Americe připsal absurdních 7 milionů a skončil na čtvrtém místě. Třetí příčku mu uzmul dokonce ještě Beetlejuice, a to i přes zmíněný fakt, že ho lze v případě zájmu vyhledat digitálně. Mezi víkendy klesla návštěvnost Jokera v USA o hrozivých 81 %, což je největší propad mezi prvním a druhým víkendem pro film ze stáje DC v historii. Tržby jsou nyní na 50 milionech z Ameriky a 110 ze zbytku světa.
Nezbývá než začít spekulovat, jak k tomu došlo. Tím základním vysvětlením je, že tým Todda Phillipse prokázal velké nepochopení situace. Mimo jiné se zdá, že se druhého Jokera rozhodl natočit tak, aby uspokojil právě tu část publika, která nebyla spokojená s jedničkou, což je u komerčního mainstreamového projektu velmi nestandardní a riskantní taktika. V důsledku se podařilo snímek zcizit víceméně každému.
Kritické publikum, které prvního Jokera považovalo za povrchní a nepromyšlenou vykrádačku 70s klasik a Phillipse za arogantního tvůrce, nemá mnoho důvodů najednou začít věřit jakémukoliv jeho aktualizovanému záměru. A diváctvo, které si jedničku zamilovalo, mělo najednou před sebou projekt, který jako by se k němu otáčel zády.
Tenhle pocit je samozřejmě maličko přehnaný. Rozhodně není fér říct, že by se druhý Joker otevřeně vysmíval svým fanouškům, jak se začalo tradovat. I přes začlenění muzikálových prvků jde dvojka relativně těsně ve stopách jedničky. V tuhle chvíli se ale nebavíme ani tak o tom, jaký je samotný film. Kdyby jeho problémy souvisely s tím, co o něm publikum zjišťuje v kině, nebavili bychom se tu ostatně o komerčním fiasku.
Stačilo ale několik nerozumně frázovaných Phillipsových prohlášení. Jeho věčné upozorňování na to, jak se snaží u svého komiksového muzikálu zbavit komiksových a muzikálových vlivů, jako by se za tyto žánry snad styděl. Čím ale tedy jeho film nakonec je? Okolo druhého Jokera se rozprostřela aura díla, jehož tvůrci nemají rádi vlastní výchozí materiál a co hůř, nemají v lásce ani největnější příznivce jedničky dávno před premiérou.
A pokud nás popkultura posledních deset let něčemu naučila (zdravíme Posledního z Jediů), tak že když si znepřátelíte fandom, rozhodně riskujete. Protože jakkoliv tvoří každé tvrdé jádro jen zlomek nutné tržní síly k dosažení zisku, bordel, jaký dokáže rozpoutat na internetu, může mít dalekosáhlé důsledky. Ne vždy, ne automaticky, ale hrajete si s ohněm. A Todd se spálil.
Sahá to však dál než k rozrušení příznivců prvního dílu. Není vlastně žádná skupina, která by měla potřebu uklidňovat situaci. Joker 2 nečelí jedné vlně odporu, u níž by publikum z jiné subkultury mohlo upozornit na přehnanost výtek, ale hned několika souběžným. Komiksový fandom je uražený, protože si připadá pod útokem. Cinefilové cítí potřebu se vymezit proti Phillipsově shazování filmových žánrů. A kritici byli k režisérově pastiši ambivalentní už minule, co teprve nyní. Naštvaná je prakticky každá skupina, která veřejně vyjevuje své názory, což nevyhnutelně vede k tomu, že se negativita nesetkává s odporem a může růst ad absurdum. Mlčící většině je pak specifická podoba výtek ukradená, ví ale, že o druhém Jokerovi nikdo neříká nic pozitivního. Tak proč chodit do kina?
Variety nyní projektuje, že Joker 2 povede ke ztrátám až 200 milionů dolarů. To je 4,5 miliardy korun. Warneři se pokouší shodit vinu na Phillipse, který měl absolutní kontrolu nad finálním střihem. A jistě to není zcela nemístné. Na druhou stranu tu ale vidíme důsledek tristního marketingu a propagace. Joker 2 je nakonec v první řadě selháním tvůrců, kteří si, pohlcení úspěchem jedničky, nemohli pomoct než dávat najevo, jak moc jsou nad vším a všemi. Nad publikem a kritiky, kteří je nepochopili či nedocenili. Nad žánry, jež chtějí překonat. Druhý Joker není tak špatný film, jak naznačují nejvíc zdrcující kritiky. Ale přístup tvůrců právě tak špatný byl. Může to být důvod selhání? Jistě je možné vše smést pod stůl s tím, že lidi prostě jednak nemají rádi muzikály a jednak v důsledku podivné kampaně nevěděli, jak moc vlastně druhý Joker muzikálem bude. Možná to ale není celý příběh.