jaro.mir.mara

Komentáře 786

Od nejnovějších
  1. V hlavě 2
    V hlavě 2 (2024)
    8
    Ocenil bych realističtější verzi, kde anxiety přebírá vedení na dlouhé roky. Aspoň na dvě desetiletí, ale klidně až do konce života hlavní postavy. To bychom si mohli užívat degradaci a potemnění dříve nevinné a veselé osobnosti v mnohem pozvolnějším tempu a také by byl prostor se ve větším množství a detailu věnovat všech těm zavržení hodným, extrémně trapným a (sebe)destruktivním věcem, které ve jménu úzkosti člověk během života dělá. To by bylo pokoukáníčko!
  2. Hello, Welcome
    Hello, Welcome (2024)
    6
    Cringe, pohádka, cinkrlátka, trocha smutku a prodejnosti, hodně nerovnosti a zamlčený zloby. ___ Když nastoupí delší dialogy, osobnost jednotlivých postav se vytrácí. Scenárista si pro své statementy uzme jejich těla, promlouvá jejich ústy. V tu chvíli je jedno kdo má mluvit, přes šustot papíru to stejně poznat není.___ Vidět snímek stalo za to už jen kvůli rozhovoru Adély s novinářkou v podání Jany Plodkové. Paní Plodková si podle mě těmi několika vteřinami ukradla celý film. Obecně pro mě Hello, Welcome funguje spíš nekolika silnými scénami než jako celek.
  4. Godzilla Minus One
    Godzilla Minus One (2023)
    10
    Tyjo. Já chtěl no-brainer. A dostal jsem pozvolné, až komorní, terapeutické vypořádání se s kolektivním PTSD, poválečnou prázdnotou, bolestí, traumaty, ponížením... Boj s Godzillou je bojem s něčím neuchopitelně mocným, ale i cestou za sebepřijetím a budování nových vztahů a příběhů, smiřováním se s minulostí. Godzilla je jako persona doll. Ztělesnila vše neuchopitelné, nepopsatelné, domněle nepřekonatelné - aby díky svému pádu umožnila svým pokořitelům nový začátek. Žánr vytěžený na max.
  5. Rivalové
    Rivalové (2024)
    8
    Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon!
  6. Stovky bobrů
    Stovky bobrů (2024)
    8
    Genocida, pokrok a láska musí zvítězit nad zahálkou a slabostí.___ Krásné ujetá groteska. Trochu příliš dlouhé.
  7. Fallout
    Fallout (2024)
    6
    spoilery, Škoda toho osmého dílu! ___Hravé, vtipné, krvavé, esteticky přitažlivé, herní předloze (Bethesda version) věrné. Ani pitomé to moc nebylo. Until... ___ Fallout obávám se trpí syndromem seriálu Ztracení: s každým dílem diváka úporným pomrkáváním navnadí na velkolepé grandfinále - a tam do sebe věci nezacvaknou, případně se ukáží hrozně banální a nefunkční. Sedm dílu se před námi krásně vykresluje svět sobeckého násilí a absurdity, kde 200 let stará válka nemá logické vysvětlení, ani uspokojivé vyústění; sklouzla po spirále násilí a boje o zdroje, až doklouzala k pro nikoho výhodné atomové válce a dala vzniknout postapo světu anticivilizační džungle, kde je v prdeli i stará i nová elita. Tohle by za mě fungovalo. Ale závěrečné odhalení, že vyhlazení většiny lidstva je v podstatě výsledkem geniálního plánu úzké skupiny mocných, jak vydělat víc peněz a získat víc moci (???), za pomoci pokusů ve Vaultech, kupovaných vyšší střední třídou (???), které pase manažerská elita uvedena do umělého spánku a postupně sériově probouzená, aby v pokusech loajálně pokračovala (???), je hrozně pitomá konstrukce, sociologicky a logicky nefunkční. ___ Proč by ekonomicky racionální a sobečtí mocní drasticky snižovali počet svých potenciálních zákazníků, když díky nim fakticky vydělávají a to tím víc čím a víc jich je? Kdo ekonomicky racionální by se tak rozhodl? Proč se jako klika mocných zbavovat příležitostí k pozemským radostem, skrze které se můžeme uspokojovat, a zapříčinit vznik všudypřítomné pustiny? Soudobá kritika kapitalismu mluví mj. o krátkozrakosti zaměření se na krátkodobý výdělek za cenu dlouhodobé devastace planety sahající dopady mimo horizont (časový a prostorový) aktuálně mocných aktérů, kteří z exploatace profitují - to je funkční a pochopitelný narativ. Ve Falloutu se tvůrci snaží konstruovat představu, že (dlouhodobou) devastaci a exploataci způsobují mocní ve prodpěch svých benefitů a příjmů - a tady je ten problém - ve stejném časovém horizontu a fyzickém prostoru, kdy z nich mají údajně mají těžit. To ale nedává smysl, protože sklízí v reálném čase a na stejné místě dopady své destrukce, a tak svým konáním naopak bortí své příjmy a zbavují se prominentních možností života mocných (pokud tedy v dalších sériích nezjistíme, že někde na planětě jsou válkou úplně nedotknutá místa, což není v případě totální atomové války pravděpodobné). Kdyby za destrukcí zkrátka stál někdo geniálně šílený, kdo nenávidí lidstvo a zlomil nad ním hůl (Problém tří těles) bylo by to mnohem uvěřitelnější. ___ Vedle nefunkční konstrukce běhu dějin je i na detailnější úrovni škoda, že do pozadí šlo téma studené fúze a mnoha side stories jednotlivých hrdinů i vedlejšěích postav. Můžeme se jich dočkat v dalších sériích, ale to pak Ztracenými smrdí ještě víc. ___ Je mi celkem jedno, že plot je v souladu s kánonem - filmový / seriálový svět je ideální příležitostí původně banálnější a méně promyšlené prvky herního světa učinit komplexnějšími, tady k tomu bohužel nedošlo. Myslím, že je velký rozdíl vzdát hold herní předloze nekritickým trváním na principu stimpacku - to je super a vtipný - a nekritickým trváním na naivně nefunkčním NWO plot twistu. Nic, já to kousnu a na další serie se těším. Ale je to škoda.
  9. Problém tří těles
    Problém tří těles (2024)
    4
    Meh.___ Kde byla kniha - ať už v dobrém či v méně funkčním provedení - extrémně racionalizující, komplikovaně celoplanetární, technokratická, vědecká, machiavelistická a sociálně komplexní (byť překvapivě naivně), tam Netflix vtíravě a otravně tahá parodii na individualistický pseudohumanismus jako nevyžádanou protiváhu hlavní lince.___Z původně komplexní sítě dějů a motivací se tak trochu stala sci-fi variace na sitcom Přátelé, okolo kterých se vše točí, protože why not a taky láska a hodnoty a srdíčko. Vypadlo zásadní množství materiálu, jen abychom se mohli dívat na lidi co se dívají na moře a povrchně tlachají o svých vztazích a špulí při tom své rtíky. V béčkovém obsazení. Za mě nope.
  10. Když nastává příliv
    Když nastává příliv (2023)
    8
    Mám velkou radost, vždy když vznikne dokumentární snímek, který umě používá filmový jazyk a audiovizuální přednosti, ale zároveň staví nade vše etický přístup k místním aktérům a reáliím.___ Je znát, že mezi tvůrci jsou lidi s backgroundem ve vizuální anthropologii. Štáb se na místo vracel v průběhu 4 let, mezi místními strávili čistého času přibližně rok a budovali s nimi pozvolna vztah postavený na vzájemné důvěře a respektu. Filmovým jazykem "Inscenované" a dramatizované scény, prvky spadající pod "uměleckou licenci" a záběry a estetizované motivy nejsou odtržené ani samoúčelné, nejde o povrchním rozhodnutí: vychází ze skutečných událostí, dobových a místních reálií, rozhovorů, nálad a atmosféry. Hlavní hrdina obráží diskuze a festivaly s filmovým štábem, místní byli součástí vzniku snímků a také jeho prvními diváky. Představa, že by se tak nákladný projekt a přístup ufinancoval v českém prostředí, je bohužel silně nepravděpodobná. Je ale radost na to koukat.___ Jeden svět 2024
  11. Nežádoucí
    Nežádoucí (2023)
    6
    Nežádoucí je lehce teatrální a polopatický snímek, který milimetr po milimetrů mapuje formy systémové nerovnosti a cesty radikalizace.
  12. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    10
    Nekriticky láskuju podruhé. ___ Villeneuve se rozhodl vyškrtnout zásadní postavy, mocenské kliky, zápletky a vrstvy děje. Zkondenzoval sledované časově období z let na měsíce. Pohrál si se závěrečnou pointou. A někdy si pomohl příliš doslovným popisem dění. To vše ve prospěch přehlednosti. Samozřejmě mě mrzí, že jsem u Paula přišel o prostor, který by dostatečně komunikoval hloubku jeho zoufalství a sílu odhodlání nebýt nositelem džihádu. O Guildu a její zásadní mocenskou roli, o aktivnější roli Paulovy sestry, o backstories a nedůvěru na ose Gurney, Jessica, Thufir. I tak mi ale je rozhodnutí takhle krátit naprosto srozumitelné a nic v důsledku nezměnilo na tom, že je snímek předloze věrný a já byl po dlouhý době v kině nadšený jak malej kluk.
  13. Sestry z kouřové sauny
    Sestry z kouřové sauny (2023)
    10
    Nádherně křehké a zároveň posilující. Sestry z kouřové sauny stojí pevně nohama na zemi jako stromy které vítr nezlomí. Inspirují svou ochotou sdílet, otevřít se a naslouchat a díky tomu se hojit. Tíha slov, zpěvu, rytmu, smíchu, potu, slz, krve, pláče a společného času se vpijí do letitého dřeva sauny. A tak ta tíha ze sester odchází a dává jim lehkost pod proudem vody a rytmickými šlehy proutím. Všichni nutně potřebujeme podobné rituály.
  15. Argylle: Tajný agent
    Argylle: Tajný agent (2024)
    6
    Vlastně mě překvapuje, že se to celé neodehrálo na palubě bitevního křižníku. Ve vesmíru. Paralelním. Na zádech pangalaktické želvy. Jako muzikál. Částečně hraný, částečně animovaný a částečně z plastelíny. Pozpátku. ___ Ale ani bez toho všeho nevím, jestli jsem na tolik zvratů a konfet byl připravený. A jestli to, co bych měl tendenci kritizovat, nebyl od Vaugha záměrný trolling. ___ Na následné delobotomizaci v hospodě zazněl příměr, že Argylle má blízko ke Žhavým výstřelům - I second that!
  16. Spider-Man: Napříč paralelními světy
    Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)
    6
    Esteticky i tentokrát fenomenální. Úvodní část a pak mnoho dalších berou dech. Dynamika snímku připomíná pád do víru pod splavem, zatímco vám někdo tubusem rve do krku hamburgery jeden za druhým - což se sice dá klasifikovat jako adrenalinový zážitek, ale minimálně ve chvíli, kdy se člověk začne reálně topit, to přeci jen přestává být zábavné. ___ Děj není děravý a hezky plyne, ale hodnotově mám podobný problém, jako u Eternals a podobných: je pro mě náročné cítit sympatie k hlavnímu hrdinovi a scénáristům, pokud sugerují, že je lidsky správné riskovat život celé jedné reality pro hypotetickou záchranu jednoho člověka. Stejně tak by mi nevadilo, kdybychom už velice rychle opustili koncept mnohovesmíru a zase zkusili něco jiného.
  17. Pod vlivem lásky
    Pod vlivem lásky (2008)
    10
    Erekce je pravda a láska. Buďte hrdý na svý kinky. A hledejte za nimi své rodiče. Bůh to tak chtěl. A já ten film miluju. Popisně velmi sedí oficiální text distributora v obsahu výše, což považuju za největší překvapení filmu.
  18. To se mi snad zdá
    To se mi snad zdá (2023)
    8
    Šel jsem si do kina oddechnout. Nesplněno. Borgli to tak chtěl. ___ Paul je člověk nudný, malý, protivný, vystrašený, neasertivní - kompiluje vše politováníhodné, šedivé a děsivé nezapamatovatelné. ___ Paul je pasivní vor, který vůbec nechápe, kam ho proud unáší. ___ Paul je děsivý představou, že jsem Paul. ___ Paul je oběť. ___ Celé je to děsivé. Posledních 20 minut, kdy ho sežere i kapitalismus, jsem nepotřeboval, ale ok.
  19. The Little Death
    The Little Death (2014)
    8
    Love Actually, horror version. ___ Je zajímavý, jak si tvůrci v případě většiny rom-coms vystačí s premisou, že spolu lidi neumí mluvit (Přátelům to vystačilo na 10 sérií). The Little Death ale peci jen z běžné produkce.. vystupuje.. překvapivě... nepříjemně.. hodně. Jakože v dobrym.
  20. Šepot srdce
    Šepot srdce (1995)
    10
    Šepot srdce je terapeutické objetí. Kondó a Mijazaki oslavují imaginaci a sílu tvůrčího ducha ve světě bez pohádkových kouzel. Ale především léčí duši. __ Radoval jsem se a dojímal s každou scénou, kde se v životě hlavní hrdinky utvářely základy jejího pojímání světa, smyslu mezilidské blízkosti, vlastní hodnoty, schopnosti přijmout radost, ale i bolest... Všechny ty náročné okamžiky jejího života se děly tak nějak správně... bez nesnesitelné bolesti a nenávratných chyb. Ona i my diváci jsme byli ušetřeni velkých nespravedlností, šrámů a zloby, ale zároveň i toxicky naivní pozitivity. Šepot srdce říká miluj, ale neztrať se v tom druhém. Respektuj, ale ne za cenu sebe. Bojuj za sebe, ale ne na úkor druhých. A věř, proboha, věř v sebe a v lidi a v lásku a utvářej takový svět i pro ostatní. Vztah Šizuku a jejích klidných a chápavých rodičů, vztah z blízkými i známými... její schopnost se ctí s citem ustát první (z její strany neopětované) vyznání lásky, její schopnost být si s nejlepší kamarádkou oporou, její cesta k hledání sebe sama a k pochopení, jak s láskou naložit... Byl jsem fakt dojatý. Šepot srdce je pro mě jedním z nejlepších snímků studia Ghibli - a to ho vidím jako jeden z posledních zatím neviděných. Hrozně bych chtěl, abychom tak banálně dobře a mírně a přesto vášnivě dokázali žít své životy.
  22. Slepičí úlet: Zrození nuget
    Slepičí úlet: Zrození nuget (2023)
    6
    Slepičí kibuc zpracovává a redefinuje PTSD základy své kolektivní identity. Bylo to místy trochu pitomé a vyvolalo to ve mně nutkavou chuť na KFC kyblík classic se dvěma barbecue omáčkami navíc, což je samo o sobě dost matoucí, ale jako jednohubka je to celkem milé.
  24. Wonka
    Wonka (2023)
    8
    Smál jsem se moc, smutnil trochu a radoval z imaginace neustále. Wonka s Timothéem putují do mé sbírky vánočních stálic.
  26. Chlapec a volavka
    Chlapec a volavka (2023)
    8
    Měj se, Mijazaki! Budeš chybět. ___ Odcházení jde jen stěží zvládnout se ctí. Člověk s časem příliš často hořkne a stále více brblá. Zapouzdří se a okolní svět se proto stává cizím. Říkáme si, že nám se to určitě nestane, ale komu to vyjde..? Myslím, že Chlapec a volavka je především právě o snaze smířit se sám se sebou a s neodvratným během času. Jde o Mijazakiho osobní ohlédnutí – nikoliv však sebestředné (!) – za hořkou i sladkou nevyhnutelností generační obměny, s láskou i kritikou k tomu starému, s úctou k tomu, co přichází. Ať už jde o Mijazakiho osobní život nebo o běh dějin v širším slova smyslu. ___ Stáří má tendenci budovat pomníky. Chce předávat dalším generacím své životní obdivuhodné dílo. Chce mladším určit cestu, učinit z nich pokračovatele svého odcházejícího světa. Ten si ale nastávající generace zkrátka dobrovolně nevybraly, drtíme je tlakem očekávání. A když své tvorbě někdo zasvětí svůj celý život, je na sklonku náročné přijmout, že nová generace o takové dědictví ne vždy stojí a ne vždy v jeho odkazu bude konat. Že bytostně potřebují zkusit najít svou vlastní cestu. A že oni sami se potřebují vyrovnat s odcházením svých blízkých, rodičů a prarodičů, které může působit jako zrada, jako nespravedlnost. ___ Od vydání Můj soused Totoro uplynulo k uvedení Chlapce a volavky 35 let. A přesto, opojná lehkost, hravost a nezkaženost Totora lze v krátkých okamžicích koutkem oka zahlédnout i v posledním snímku mého nejmilejšího režiséra. A to přestože je Chlapec a volavka pomalé meditační dílo prostoupené náročně dešifrovatelnými podobenstvími. Je možná příliš dlouhé, možná otevírající příliš mnoho nedovysvětlených témat. Přestože je tíživé a nenabízí pro spoustu obrazů vysvětlení, přestože v něm převažuje smutek a sporadický smích nabízí jen chvilkovou úlevu, tak i zde odkaz Totora v Mijazakiho nátuře zůstal přítomný, byť prim tentokrát hraje spíše potřebnost smíření. Vážím si toho, že se Mijazaki nezpronevěřil sám sobě a jeho dílo i po tolika letech promlouvá skrze postavy, které nejsou ani zlé ani dobré, že promlouvá skrze děje, které připouští lehkovážnou radost a naději ve světě kam patří i smrt a bolest. Že vždy a všem náleží možnost odpuštění. Že respekt k různosti a snaha nelámat nad ostatními hůl zůstává nezpochybnitelnou premisou po celou jeho tvorbu. ___ Mimochodem, tuším, že pustit si Chlapce a volavku na LSD, by mohl být dost zásadní zážitek. A ta animace je opravdu úchvatná.
  27. Zabiják
    Zabiják (2023)
    6
    Jednohubka malé formy. Kdyby to nebyl Fincher, asi to kolem mě prošumí. Takhle to prošumělo mnou. Dva dny od zhlédnutí mi v hlavě zůstal jen soundtrack, obraz vymakanýho Fassbergerova těla a definice Mcdonald's jako místa, kde za dolar dostanete ok množství proteinu.
  28. Bílý lotos
    Bílý lotos (2021)
    8
    White Lotus je jako když vám někdo rezavou vývrtkou velice pomalu šroubuje v žaludku. Není to komedie, ale bolestně nekonečnej cringe. A je to příjemné.
  32. Genndy Tartakovsky's Primal
    Genndy Tartakovsky's Primal (2019)
    8
    U první série mi přišlo nejednoznačné, jestli má ambice držet se dobových reálií a fyzikálních zákonů - a tím mě trochu hnětla. Druhá série je o poznání lepší: v ní je vše hrozně přestřelené, doplněné o nadpřirozené prvky; jde o přiznaně plnokrevnou fikci, cenim. Skvělé se v druhé sérii také rozvijí původní primárně estetický syrový a záměrně banálně krvavý boj o přežití. Dané téma (ne)příjemně problematizuje, hlavní hrdinové už nejsou jen bojovníci o vlastní život a sympatie vzbuzující oběti násilí. Vidíme, že svým konáním sami krutě bolest způsobují mnoha dalším cítícím bytostem a že to má důsledky. Evoluce původního konceptu proběhla aniž by se tvůrci vzdali krásy krvelačné explicitnosti první série. Je to celé takové dobré!
  34. Bod obnovy
    Bod obnovy (2023)
    6
    V Praze ani dalších městech budoucnosti green new deal zdá se nevyšel. Vypadají, jako by tu až do roku 2041 vládla ODS - tedy jako realizace vize města z třicátých let, s dopravní infrastrukturou a pseudonovobrutalistní architekturou navazující na léta šedesátá. Vyrostly tu v nesrozumitelném množství monumentální budovy odrážející výheň slunce do zaasfaltovaných ulic. Pokud v budoucnosti nějaké slunce je. Nevidíme žádnou zeleň, jen tmu, beton, sklo. Nevidíme žádný volnočasový veřejný prostor. Auty se lidé přesouvají predimenzovanými dopravními koridory mezi svými vymazlenými interiéry a ústředním tématem je privatizace veřejné služby. Jop, to je uvěřitelný. A v souladu s poměrně old school sci-fi stereotypem. Nereaguje to ale tedy příliš (jak je jinak pro sci-fi běžné) na současná společenská témata a estetické podněty, spíš jen těží z popkulturnich odkazů minulosti (jak zmiňuje i Niktorius), což je za mě promarněná příležitost. ___ Bod obnovy je důstojný sci-fi s důstojnou krimi zápletkou. Není přehnaně opulentní, drží se své ligy. A to při rozpočtu, za který by ekvivalentně kvalitní sci-fi na západě zkrátka nevzniklo. Na Black Mirror, Blade Runner aspol. kouká trochu provinčně z dálky, zejména co do scénáře, který sice čerpá z lákavé premisy, ale příliš hýří kýčem, předvídatelností a diskutabilní logikou konání postav. Zarazila mě v tomto ohledu i režisérova poznámka na ČSFD projekci. Řekl, že nepřijali korejskou koprodukci mj. protože Korejci chtěli mít ve filmu korejské herce, a to si nedokázal představit. Omlouvám se, ale šlo o poznámku úplně mimo. Případně by si zasloužila dovysvětlení. Mám pocit, že v evropské metropoli globalizovaného světa 21. století je máloco tak snadno představitelné, jako že tu žijí lidé s korejskými nebo jakýmikoliv jinými rysy a jsou běžnou neexotickou součástí naší společnosti. Každopádně není tomu tak v roce 2041 v Bodu obnovy. ___ Je moc dobře, že snímek vzinkl. Snad si na sebe vydělá a otevře v české produkci dveře ještě ambicióznějším žánrovkám. Já bych byl nejradši za nějaké intelektuálně vymazlené opravdu vizionářské hard sci-fi.
  35. One Piece
    One Piece (2023)
    6
    Co do vztahů v rámci posádky hrozně hřejivé a pozitivní! Alespoň několik prvních dílů, než se začne hrát na vážnější notu, a začne dominovat trochu ukecanej cringe se scénáristickými loopholes. ___ Kdyby člověk dovedl do důsledku seriálem prezentovaný hodnotový žebříček, jsou hlavní hrdinové v podstatě dost sobeckými lidmi, kteří se řídí striktně pocity a sny a svými preferencemi, což odmítají jakkoliv racionálně filtrovat. Staví sebe nebo své blízké nadevše, čímž v důsledku ohrožují a v některých případech pravděpodobně také ukončují životy tu své, tu svých blízkých a skoro vždy kompletně nezúčastněných bytostí. Ale máme je mít rádi, protože jsou super, takže to radši do důsledku dovádět nebudu. Třeba u Miazakiho ale takovou filtrací procházet nemusím. ___ Pro tu vnitřní hodnotovou nekonzistentnost a pendlování mezi dětinskostí a dospělostí si ale říkám, jestli není anime přeci jen lepší formát než hraný film. Nic, jsem starej a nudnej, sry.
  36. Oppenheimer
    Oppenheimer (2023)
    8
    (spoilery) Klasika: nolanovsky chladné ale nekonečně precizní řemeslo __ v IMAX jde o pro mě první film využívající celou plochu plátna (nebo jsem to jindy vyignoroval, nvm); to bylo fascinující samo o sobě __ Opravdu moc mě potěšil sound design a zejména hudební motiv evokující štěpnou reakci, ze kterého se na konci snímku vyklubalo rytmické dupání nadšeného davu. __ Přijde mi, že přes určující limity dobových reálií se ve snímku prostřednictvím Oppenheimerovy manželky i milenky setkáváme se dvěma nejvíc empowering ženskými potavami Nolanovy tvorby (což je hodně dáno tím, že Nolan ženské postavy úplně napsat neumí, ale i tak..). Zejména manželka je zosobněním toho, jak bychom byli bývali většinou chtěli reagovat v krizových situacích - ale většinu z nás to napadne až 15 minut poté, když si na záchodě se skřípěním zubů rekapitulujeme, jak jsme reagovali ve skutečnosti. (viz scéna z výslechu) __ Příjemně s odstupem nahlíží americký patriotismus. __ Silná byla také série scén následující po úspěšném testu bomby: Oppenhaimer byl nucen se skokově srovnat s pro něj novou realitou, kdy svůj účel splnil a nadále se s jeho názory moc nepočítá. __ Víc ve mně ale posvátnou hrůzu z jádra vyvolal seriál Černobyl. A Jdu si konečně pustit Hrob světlušek.
  37. Barbie
    Barbie (2023)
    6
    Emancipace Kena je podle mě geniální nápad. Cenim. ___ Docela mě překvapuje, že do toho v Mattelu šli. Ale tak prachy to vydělá. ___ Barbie je takové růžové smoothie kapitalizující popkulturni odkazy, žvýkačkovou estetiku, muzikálové tanečky, (proklamovanou?) podvratnost i kritiku patriarchátu. Trochu nahodilej bordel, ale mě to bavilo kenough.
  38. Taková zvláštní rodinka
    Taková zvláštní rodinka (2001)
    8
    Wes Anderson by mě potěšil, kdyby si dal chvíli retreat, zameditoval si a budoucí snímky vratil trochu na zem ke své rané tvorbě. The Royal Tenenbaums umožňuje vcítit se do podivnůstek všech hlavních hrdinů a najít v nich zalíbení. Překombinovanost zběsilé formy tu oproti Andersonově součansé tvorbě tolik nevítězí na obsahem.
  39. Myši patří do nebe
    Myši patří do nebe (2021)
    8
    Milé a citlivé, tématem vlastně dost odvážné, krásná animace, Lábusem afektovaně namluvená postava tam byla jen pár vteřin, posmutněle veselá atmosfera mi místy pripominala Caspera. Já su dost spoko.
  40. Aftersun
    Aftersun (2022)
    8
    Aftersun buduje tíživý pocit, že (Calumovi) dobře už bylo, ale jeden ani neví kdy vlastně. Od zátylku po celé délce zad se člověku plíží mráz v tušení, že to Calum nedá. Jeho smutek ještě výrazněji nasvítí sporadické záblesky štěstí, které mají dospělí tendenci jak upíři vysávat z dětí. Dva páry očí, dovolená jako průsečík propletených generačních perspektiv. Smutek má ostré zuby a zatínat je umí hbitě i trpělivě. Křehké.