Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.
Sice Ghibli, ale ne Mijazaki (scénář nepočítám). Film se snaží tvářit, jako mistrova raná díla, ale chybí v něm ona hravost a originalita. Animace je však pěkná a příběh samozřejmě originální.
Na Japonské animaci si vždy rád smlsnu, jednak animace sama o sobě je jedinečná a mám ji rád, jednak scénáře jsou většinou osobité a zajímavé. Šepot srdce však není moje krevní skupina. Je to spíše pro mladší. Přesto chválím promyšlený nejednoduchý scénář a bylo to pěkné.
Šepot srdce je terapeutické objetí. Kondó a Mijazaki oslavují imaginaci a sílu tvůrčího ducha ve světě bez pohádkových kouzel. Ale především léčí duši. __ Radoval jsem se a dojímal s každou scénou, kde se v životě hlavní hrdinky utvářely základy jejího pojímání světa, smyslu mezilidské blízkosti, vlastní hodnoty, schopnosti přijmout radost, ale i bolest... Všechny ty náročné okamžiky jejího života se děly tak nějak správně... bez nesnesitelné bolesti a nenávratných chyb. Ona i my diváci jsme byli ušetřeni velkých nespravedlností, šrámů a zloby, ale zároveň i toxicky naivní pozitivity. Šepot srdce říká miluj, ale neztrať se v tom druhém. Respektuj, ale ne za cenu sebe. Bojuj za sebe, ale ne na úkor druhých. A věř, proboha, věř v sebe a v lidi a v lásku a utvářej takový svět i pro ostatní. Vztah Šizuku a jejích klidných a chápavých rodičů, vztah z blízkými i známými... její schopnost se ctí s citem ustát první (z její strany neopětované) vyznání lásky, její schopnost být si s nejlepší kamarádkou oporou, její cesta k hledání sebe sama a k pochopení, jak s láskou naložit... Byl jsem fakt dojatý. Šepot srdce je pro mě jedním z nejlepších snímků studia Ghibli - a to ho vidím jako jeden z posledních zatím neviděných. Hrozně bych chtěl, abychom tak banálně dobře a mírně a přesto vášnivě dokázali žít své životy.
Když Shizuku poprvé vejde do starožitnictví, socha kočky, kterou uvidí, Baron, je postava, kterou později uvidíme ve filmu "Království koček" z roku 2002 od Ghibli, který je pokračováním filmu Šepot srdce.
Během natáčení předchozího filmu "Doručovací služba čarodějky Kiki" (1989) panovaly obavy, že název filmu spolu s postavou „Džidži“, černé kočky, způsobí konflikt se značkou Kuroneko Takkyubin (Doručovací služba černé kočky). Kuroneko Takkyubin je obdobou amerických společností UPS nebo FedEx a jako logo má černou kočku. Bylo dosaženo kompromisu, když společnost Kuroneko Takkyubin souhlasila, že bude sponzorovat film. Ve filmu „Šepot srdce“ (1995), který se odehrává v Japonsku 90. let, se objevuje „cameo“ několika charakteristických zeleno-hnědých dodávkových vozů Kuroneko Takkyubin, včetně záběru na jeden z nich v dopravě na začátku filmu, když Shizuku přijíždí do školy, když jde s Yuko ze školy, a během závěrečných titulků (kde je vidět logo). V záběrech v pozadí může být mnoho dalších.
(V čase 22:56 - 23:20) Když Šizuku poprvé následuje kočku Mutu do starožitnictví pana Nišiho. Právě když Shizuku sleduje, jak Muta vstupuje do obchodu, je nám ukázána zlatá soška prasete sedící na zemi, která je používána jako zarážka dveří, aby držela otevřené dveře obchodu, a její hlava je nakloněna tak, že se dívá doprava (z našeho pohledu doleva.) V další scéně však vidíme, že hlava prasete vůbec není nakloněna na žádnou stranu - místo toho je zobrazena, jak se dívá přímo před sebe.